Patnáct let od vánočních nepokojů v Kandhamalu

Kandhamal je oblast v severovýchodním indickém státu Uríša, v níž žije asi 100 tisíc křesťanů. To je asi 20 % obyvatelstva oblasti. Většina křesťanů přitom pochází z nejnižší společenské skupiny tzv. nedotykatelných či dalitů. V oblasti panuje dlouhodobé napětí mezi nimi a indickými náboženskými nacionalisty. Jádrem, ale daleko spíše záminkou sporů je to, že dalité mají nárok na určité výhody, které jim poskytuje indická vláda v rámci dlouhodobého programu na podporu této sociálně znevýhodněné skupiny. Nárok na výhody ale ztrácí osoba, která svůj nízký společenský status opustí díky konverzi. Kandhamalští křesťané z řad dalitů si výhody ovšem nadále nárokují na základě výjimky, a to je solí v očích indickým nacionalistům.

Násilí vypuklo 24. prosince roku 2007. Předchozího dne slavil Nárendra Módí (nar. 1950) obhajobu svého postu předsedy vlády ve státě Gudžarát. Jeho vítězství povzbudilo nacionalisty. Nárendra Módí byl už tehdy ikonou indického nacionalismu a v současnosti je premiérem celé Indie už ve druhém volebním období.

Svámí Lakšmanánanda Sarasvatí. Foto: Daily Mail online.

Na Štědrý den dopoledne cestoval známý kandhamalský duchovní svámí Lakšmanánanda Sarasvatí do města Brahmanigaon, aby tam vykonal obřad, ale jeho auto muselo zastavit kvůli poruše autobusu, jedoucího před ním. Lakšmanánanda vystupoval jako podporovatel nacionalistů a jeho velkým zájmem byly dekonverze křesťanů, kteří byli původně dality, a tedy jejich návrat do struktury hinduistické společnosti. Jeho auto zůstalo shodou okolností stát nedaleko kostela. Při nedobrovolném čekání vyjádřil přání, aby vánoční hudba z kostela nezněla tak hlasitě, a jeho ochranka na základě tohoto přání údajně napadla některé křesťany a zničila vybavení kostela. Za to byl údajně napaden křesťany zase svámí Lakšmanánanda a členové jeho tělesné stráže. Ačkoli se nepotvrdilo, že by někdo byl zraněn, mezi Lakšmanánandovými stoupenci začaly kolovat jeho fotografie na nemocničním lůžku. Údajné zranění duchovního probudilo jejich hněv.

Nepokoje vypukly v Brahmanigaonu tím, že dav zničil veřejnou a úředně povolenou vánoční výzdobu. Ta byla ovšem sporná od samého počátku, protože ozdobná konstrukce byla vztyčena příliš blízko místu, kde se odehrávala bohoslužba pro indickou bohyni Durgu. Nepokoje se rozšířily do dalších míst oblasti a trvaly až do 27. prosince. Během nich bylo spáleno nebo jinak zničeno více než 100 kostelů a asi 700 domů, obývaných křesťany. Podle úředních zpráv zahynuli 3 křesťané, neoficiálně bylo na straně křesťanů až téměř 50 mrtvých. Poslední den nepokojů byl poznamenán pomstou křesťanských bojových skupin, při níž bylo spáleno asi 120 domů indických nacionalistů.

To všechno ale byla bohužel jenom předehra ještě daleko násilnějšího dramatu. V srpnu následujícího roku přepadlo asi 20 ozbrojenců rezidenci svámího Lakšmanánandy Sarasvatího (1926–2008). Duchovní vůdce byl zastřelen a s ním i čtyři jeho stoupenci. Po této události 23. srpna 2008 se vzedmula ohromná vlna protikřesťanského násilí, ačkoli se k vraždě přihlásili maoisté (možná ale nikoli oprávněně). Počet mrtvých křesťanů při této vlně se odhaduje na několik desítek až několik stovek. I nejnižší vládní údaje hovoří o tisících vypálených křesťanských domů, o asi čtyřech stovkách zničených kostelů a o nejméně 60 tisících lidí, kteří se ocitli bez domova. Neoficiální zprávy jsou daleko horší a přidávají i další události, jakými jsou upálení celých rodin v hořících domech nebo násilné dekonverze křesťanů, jejichž součástí má být zřeknutí se víry a očišťující pití kravské moči. O těchto dějích v srpnu 2008 už informovala i česká, především křesťanská média (tisková zpráva Ekumenické rady církví, Katolický týdeník 16. 7. 2018). Přinášela pak i zprávy i o následujících událostech, jako bylo hromadné znásilnění osmadvacetileté jeptišky řádu servitů, neteře místního arcibiskupa Johna Barwy, nebo pozdější (a údajně nespravedlivé) odsouzení sedmi křesťanů za vraždu svámího Lakšmanánandy a jeho druhů (Rádio Vaticana). Začalo to ale už roku 2007 o Vánocích.

S využitím několika internetových zdrojů včetně Wikipedie, Crux nebo Money Control. Náhledová fotografie: BBC.

Psali jsme v Dingiru:

Blanka Knotková-Čapková, Hinduistický nacionalismus: historie a současnost. Hinduistický nacionalismus v kontextu indických nacionalismů, Dingir 24 (4), 2021, s. 121–123.

Stanislava Vavroušková, Bojovný hinduismusDingir 6 (4), 2003, s. 128–129: zde.

téma Náboženství a politikaDingir 6 (4), 2003: zde.

téma Náboženství a národní identitaDingir 16 (4), 2013: zde.

téma Náboženský nacionalismusDingir 24 (4), 2021.

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments