Sestoupení shůry: Příběh o houbách a meditaci

Ve čtvrtek 6. října 2022 se v prostoru NOD konala projekce nového filmu Sestoupení shůry (Descending the Mountain) nizozemské režisérky Maartje Nevejanové (*1960). Projekci organizoval Nadační fond pro výzkum psychedelik PSYRES.

Ústředními postavami, které nás dokumentem provázejí, jsou zenový mnich Vanja Palmers (*1948) a psychofarmakolog Franz Vollenweider. Na počátku cesty obou protagonistů byla psychedelická zkušenost v mládí, během „divokých“ šedesátých let. Zatímco Palmerse jeho psychedelická zkušenost nasměrovala cestou spirituality, konkrétně zenového buddhismu, Vollenweider se vydal cestou vědeckého výzkumu. Po mnoha desetiletích se oba psychedeličtí experimentátoři opět setkávají ve švýcarských horách v rámci odvážného experimentu.

Zenový mnich Palmers provozuje na hoře Rigi ve Švýcarsku zenové meditační centrum. Rád by po mnoha letech opět vyzkoušel psychedelický potenciál psilocybinu, látky obsažené v lysohlávkách. V tom mu neurovědec Vollenweider vychází vstříc a společně zorganizují dvojitě zaslepený experiment. Účastníci zenového sezení v meditačním centru na hoře Rigi dostanou tablety. Polovina z nich bude obsahovat psychoaktivní psilocybin, polovina bude placebo. Po požití tablet bude probíhat standardní program meditačního centra, tedy zazen (meditace v sedě), meditace v chůzi i údery mistra (Palmerse) na gong.

Dávka psilocybinu užitá během experimentu byla relativně vysoká (30 mg), zvláště s ohledem na to, že většina účastníků experimentu požívala psychedelickou látku poprvé. To v diskusi, která následovala po projekci, potvrdila jedna z členek České psychedelické společnosti, jež se bezprostředně podílí na výzkumech rozšířených stavů vědomí v Národním ústavu duševního zdraví (NÚDZ) v Klecanech. V NÚDZ se při experimentech standardně používá dávka 25 mg.

Účinky psilocybinu na účastníky zenového obřadu byly různé. Na části z nich byly znát změny (rozšířené zornice, zvýšený tělesný neklid), ale nijak podstatně nezkomplikovaly jejich praxi během rituálu (účastníci dokázali sedět, chodit atd.) Jeden z účastníků ovšem procházel velmi intenzivním procesem, doprovázeným výraznými zvukovými projevy.

Při diskusi v kruhu po doznění účinků se ovšem ukázalo, že tento účastník vnímal svůj zážitek jako nanejvýš pozitivní, popsal jej dokonce jako „extatický“. Jiná účastnice sezení se svěřila, že se jedná o její první zkušenost s látkou měnící vědomí a že její zkušenost přesahuje vše, co doposud zažila.

Chemický vzorec psichlocybinu.

Ve filmu se vzhledem k povaze experimentu ukazují velice pozoruhodné náboženské fenomény. Už samotný zazen pod vlivem psilocybinu je svérázným druhem náboženského synkretismu a zároveň mezním experimentem s hranicemi lidského vědomí. Zajímavá byla také úvodní modlitba Palmerse, který stál před sochou Buddhy v rouchu zenového mnicha a v rukou držel misku s lysohlávkami.

Zajímavou postavou je i řádová sestra Terezie. Ta se pravidelně účastní zenových meditací v Palmersově centru, zároveň pečuje o zvířata v nedalekém útulku. Sestra Terezie se dříve starala o závislé na heroinu. Do města jezdí na motorce. Psychedelika obecně vnímá velice kladně a vyjadřuje hlubokou lítost nad tím, že tyto látky nejsou legálně dostupné. Zároveň upozorňuje, že samy o sobě mohou člověku ukazovat pouze to, co už je v něm.

Propojování spirituality, zejména východních nauk, a vědy je fenomén, který je v současnosti značně populární. Kombinace buddhistické meditace, psychedelik a vědy, které přináší film Sestoupení shůry, je propojením dokonce různých způsobů zkoumání lidského vědomí a porozumění světu.

Spirituální rozměr ve filmu není omezen jen na milieu zenového buddhismu a psychedelické zkušenosti. Tiše, jakoby v druhém plánu, jím prostupuje i spiritualita přírody – majestátných švýcarských Alp, jejich lesů a luk, ale i vztah ke zvířatům, který je u Palmerse a sestry Terezie hluboký. Samotná hora Rigi je chápána Palmersem jako živá bytost ženského pohlaví.

Filmem prostupují odkazy na známé osobnosti psychedelické spirituality, především pak na objevitele LSD Alberta Hofmanna (1906–2008), rovněž pocházejícího ze Švýcarska. Vollenweider se za mlada s Hofmannem několikrát setkal. Objeví se rovněž citáty Maríi Sabiny (1894–1985), mexické léčitelky z národa Mazateků. Díky Maríi Sabině se dostala do západního světa znalost psychotropních hub jakožto sakrálního nástroje skrze dílo amerického etnomykologa Roberta Gordona Wassona (1898–1986).

Samotný experiment i jeho prostředí jsou nesmírně pozoruhodné, stejně jako aktéři filmu. Zpracování filmu, bohužel, za nimi pokulhává. Zmiňované odkazy na Maríi Sabinu nebyly zařazeny do širšího kontextu. Celému filmu by prospěla promyšlenější dramaturgie. Vůbec nejhorším prvkem jsou však „psychedelické“ vizuální triky. Ty zřejmě mají za účel divákovi přiblížit estetický rozměr psychedelické zkušenosti. Nicméně rašící barevné houbičky, vylétávající motýlci a okřídlené postavičky ve stylu Petera Pana tento účel neplní, pouze esteticky hyzdí záběry. Filmové ztvárnění psychedelické zkušenosti ovšem rozhodně není úkol, kterého by bylo snadné se zhostit.

Projekce filmu a následná diskuse, stejně jako experiment, který film zachycuje, je součástí širšího fenoménu tzv. psychedelické renesance, která v současné době probíhá. Česká republika a Švýcarsko patří mezi přední světové aktéry psychedelické renesance. Ačkoli se tento pojem týká především znovuobnovení vědeckého výzkumu psychedelik, má své výrazné přesahy i do oblasti spirituality.

Náhledová fotografie: film Sestoupení shůry (2021).

Psali jsme v Dingiru:

téma „Psychedelická spiritualita“, Dingir 23 (4), upoutávka zde.

Související články:

Sdílet:
Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments