Náboženství na cestách: Modlivý důl

K poutnímu místu nedaleko obce Svojkov u Sloupu v Čechách dnes známému jako Modlivý důl se váže řada pověstí, které popisují okolnosti jeho vzniku. Různé zdroje se v jejich popisu i dataci rozcházejí. Podle jedné z těchto pověstí zde spáchali sebevraždu dva mladí, zamilovaní lidé, jejichž sňatku kvůli rozdílnému původu nepřáli rodiče. Mělo jít o rytíře Jaroslava ze Svojkova a dceru sládka z nedaleké obce Velenice. Jiná pověst, s níž návštěvníka seznamuje informační tabule na začátku křížové cesty, která vede od obce Svojkov a v Modlivém dole končí, však bylo toto místo svědkem jiné tragédie, i když také spojené s láskou. Pověst byla na informační tabuli převzata z úvodu modlitební knihy „Der Betgraben bei Svojka. Das Ziel der frommer Wallfahrter“ vydané pro Modlivý důl v roce 1852:

Zdejší pověst praví, kdysi žil ve vesnici Svojkov mladík jménem Franz, jenž vzplanul vášní k dceři jednoho ze svých sousedů. Franz byl po širém okolí znám svou hrubostí a závistivostí, a tak není divu, že dívka dala přednost zaopatřenému muži dobrých mravů. Netrvalo dlouho a o svém sokovi se dozvěděl i Franz. Jakmile zjistil, že bydlí nedaleko a jezdí každou neděli k dívce na návštěvu, kde bývá rodinou vždy dobře přijímán, chtěl se mu pomstít. Franz věděl, že mladík chodil vždy stejnou cestou skrz údolí zvané Smolný důl, a rozhodl se této okolnosti využít. Když se mladík jednoho nedělního večera vracel ze Svojkova domů, Franz si na něj počíhal, přepadl jej a v záchvatu žárlivosti ho na tom místě ubil.

Další verzi poskytuje internetová prezentace obce Svojkova. Datuje události do roku 1680 a vypráví:

Podle jedné z pověstí žil v myslivně na pokraji dolu fořt se svou krásnou dcerou Annemarií. Dívka si oblíbila dva mládence, bohatého selského synka a studenta, syna nájemce pihelského pivovaru. Mladý sedlák zřejmě ze žárlivosti zabil svého soka a jeho tělo odvlekl do skal k místu nynější kaple.

Dnes je tamní cesta široká, příjemná a lemuje ji křížová cesta s kopiemi původních obrazů, ale až do 18. století se jednalo o místo značně zarostlé a nehostinné, kde na pocestné čekalo nejedno nebezpečí. Navíc zde od výše popsané tragédie prý slýchávali žalostné sténání, a dokonce spatřovali různá zjevení. Strašidelnému dění měl učinit přítrž v roce 1704 jistý Metzer, statečný pomocník ze svojkovského pivovaru, který se tehdy ještě Smolným dolem vracíval z práce domů. Po jednom děsivém zážitku zde umístil posvěcený obrázek s výjevem loučení Krista s Pannou Marií, u kterého se každý den cestou domů modlil (podle jiných zdrojů až v roce 1750 nebo 1760 pouze nahradil jiný obrázek, který sem byl zavěšen někým jiným právě v tom roce 1704), podobný je v kapli umístěn i dnes. Zastavovali se zde i další pocestní, kteří tudy procházeli, správa panství nechala rozšířit tamní cestu a postupně zde vzniklo hojně navštěvované poutní místo, o němž se tradovalo, že modlitby zde vyřčené, docházejí naplnění.

Dominantou prostoru rokle je bezpochyby skalní kaple z konce 18. století, kterou vytvořil na přání hraběnky Alžbety Kinské svojkovský zedník Josef Sacher. Předcházela jí ale ještě dřevěná kaplička z roku 1772. V roce 1836 přibyl nad vchod do kaple gotický portál, jehož autorem je sloupský sochař Antonín Wagner. Vnitřek kaple, který dnes připomíná lurdskou jeskyni, byl upraven v roce 1903. Již zmiňovaná křížová cesta byla zakončena oratoriem v jedné z výše položených skal, ke kterému se stoupalo po dlouhých schodech. Byla v něm umístěna pískovcová plastika Ukřižování od sochaře Josefa Maxe st. ze Sloupu v Čechách.

Byla ale i období, která poutím do Modlivého dolu nepřála. Jedním takovým byly první tři dekády 19. století, kdy zástupci katolické církve a vrchnosti vnímali poutě do Modlivého dolu jako modlářství a nechávali odstraňovat svaté obrázky i děkovné tabulky, jimiž lidé vyjadřovali vděčnost za splněné modlitby. Po odstranění soch Ježíše a Panny Marie v roce 1806, které měla nařídit biskupská konzistoř v Litoměřicích, poutě na třicet let ustaly. Obnovily se až po morových ranách v letech 1832 a 1850. Podruhé bylo místo zničeno, osiřelo a zpustlo v důsledku 2. světové války a pozdějšího nezájmu v období komunistického Československa.

Obnova Modlivého dolu započala až po roce 2000. V roce 2001 byla na oltář umístěna nová socha Panny Marie, postupně byla obnovena i křížová cesta, schodiště k oratoriu, do nějž byl vložen dřevěný kříž, a upraveno okolí rokle. Na skále proti vchodu do kaple vznikla plocha pro umisťování vzpomínkových tabulek se jmény horolezců. Slavnostní obnovení poutního místa se konalo 27. listopadu 2016. Modlivý důl však není jen místem katolické mariánské zbožnosti. Duchovní prostor a zážitky se zde otevírají také návštěvníkům jiného založení. Zejména ocitne-li se zde návštěvník zcela sám, pak mu barevné pískovcové skály a ševelící listí evokují dojem tolkienovské Roklinky, navíc při výstupu po schodišti k oratoriu, si může povšimnout takétibetských modlitebních praporků natažených mezi stromy

Internetové zdroje: Národní památkový ústav, Informační stránka obce Svojkov, Luzicke-hory.cz, heslo „Modlivý důl“ v české Wikipedii.

Fotografie: Září 2022, Jitka Schlichtsová.

Související příspěvek:

Sdílet:
Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments