Lidé praktikující různé formy tzv. nenáboženské spirituality a osobního rozvoje se často stávají terčem kritiky za to, že jejich praxe je zaměřená pouze na sebe, a je tedy projevem sobectví a asociálnosti. Dvě aktuální studie ze Spojených států amerických ovšem ukazují, že pravdou může být opak.
Studie analyzují data z průzkumu, který proběhl v roce 2020 v USA mezi 3 609 dospělými lidmi. Průzkum provádělo Národní centrum pro výzkum veřejného mínění (National Opinion Research Center). Z průzkumů vyplývá, že lidé, kteří praktikují jógu nebo meditaci, jsou stejně občansky uvědomělí a politicky angažování, jako vyznavači tradičních náboženství.
Studie, publikované v Časopise pro vědecké studium náboženství a v Americké sociologické revue, naznačují, že lidé praktikující svou spiritualitu v soukromí jsou motivovaní k navazování společenských kontaktů stejně jako ti, kteří chodí do kostela, synagogy nebo mešity.
„Spiritualita je opomíjeným zdrojem občanského života,“ říká Brian Steensland, profesor na univerzitě v Indianopolis a hlavní autor článku v Časopise pro vědecké studium náboženství.
Ze studie uveřejněné v Americké sociologické revue vyplývá, že v případě lidí, kteří se vnímají jako náboženští nebo jako spirituální, je o 33 % větší pravděpodobnost, že se zapojují do politických aktivit, než u těch, kteří se ani za jedno nepovažují.
Počet praktikujících věřících v USA dlouhodobě klesá. Podle průzkumu z letošního června dokonce klesá procento lidí, kteří věří v Boha. Mnoho religionistů i sociologů tak nyní začíná zaměřovat svou pozornost na individuální duchovní praktikující, kteří praktikují jógu, meditaci, půsty nebo se propojují s přírodou.
Otázka, kterou si mnozí kladli, bylo, zda tyto individuální duchovní praxe také vedou k nárůstu pro-sociálního chování, jako je pomoc sousedovi, vystoupení proti nespravedlnosti nebo účast ve volbách. Aktuální studie ukazují, že nejspíše ano.
Ze studií vyplývá, že mezi duchovně praktikující se překvapivě často zařazují i lidé, kteří sami sebe označují jako ateisty nebo agnostiky: 31 % amerických ateistů a agnostiků praktikuje jógu, 32 % z nich se propojuje s přírodou a 33 % se věnuje umělecké tvorbě.
Pojetí toho, co je „duchovní praxe“, které zmíněné studie uplatňují, je značně široké. Mezi duchovní praxi zařazují jógu, meditaci, výklad tarotu, půsty, pobyt v přírodě, projevování úcty předkům, psaní či uměleckou tvorbu.
V případě jógy, meditace či tarotu nelze polemizovat o jejich duchovní podstatě, či minimálně duchovním původu. Zároveň si lze představit, že pro některé ateisty (např. v Česku) by mohlo být obtížně přijatelné tvrzení, že jejich procházky po lese či psaní deníku jsou „duchovní praxí“.
V USA existuje silná tradice propojení náboženského života a občanské společnosti. Pokles náboženského života tak vzbuzuje v některých Američanech obavy o sociální a politickou budoucnost země. Studie ale přinášejí uklidnění. Spiritualita jako taková stále lidi motivuje ke společenské angažovanosti. Akorát se přesouvá z kostelů a ze synagog do lesů a na karimatky.
Zpracováno podle článku Religion News Service.
Náhledový obrázek: Jóga je rozšířenou formou individuální duchovní praxe. Zdroj: zde.
Psali jsme v Dingiru:
téma Nenáboženská spiritualita, Dingir 22 (3), 2019.
Související články:
