Spor o to, co je náboženství, jako znamení naší doby

Spor o to, co je náboženství, jako znamení naší doby

Otázka, zda nějaká technika či metoda je náboženská, anebo nikoli, je v současné době velmi častá (v Náboženském infoservisu jsme se jí dotkli například zde, zde nebo v diskusi zde). Není ale zas tak časté, když se tento terminologický problém promítne do soudního sporu. První spory tohoto typu probíhaly již v 70. letech minulého století ve Spojených státech: jednalo se tehdy o to, zda používání metody transcendentální meditace (TM) ve veřejných školách porušuje první dodatek Ústavy USA, v jehož důsledku je vládním úřadům a veřejným institucím zapovězeno upřednostňování některého náboženství.[1] V těchto týdnech můžeme prožít jakési déjà vu: spor o transcendentální meditaci ve veřejných školách v Chicagu, velmi podobný těm několika v 70.–90. letech, probíhá právě teď. Obsáhlou zprávu o rozruchu kolem chicagských škol přinesla internetová prezentace deníku Chicago Tribune.

Maháriši Mahéš Jógi, zdroj: Maharishi Purusha Program.

Metodu transcendentální meditace představilo veřejnosti v 60. letech minulého století stejnojmenné nové náboženské hnutí. Vzniklo v důsledku působení indického duchovního učitele Mahárišiho Mahéše Jógiho (1918–2008). Tento univerzitně vzdělaný fyzik, vlastním jménem Mahéš Prasád Várma, nebyl na Západě zpočátku úspěšný. Popularitu mu přinesl až nadšený obdiv členů hudební skupiny Beatles, s nimiž se sešel roku 1967, a pak přízeň i dalších postav populární kultury. Tito slavní příznivci se od něj sice v důsledku jeho skandálů začali brzy distancovat, ale Mahárišimu se přesto podařilo udržet v povědomí veřejnosti již ani ne tak v roli náboženského učitele, jako spíše v roli autora „vědy tvořivé inteligence“. Právě jako „vědecké metodě“ se pak podařilo transcendentální meditaci proniknout i do sekulárních institucí. Právě o to, zda to je, či není porušením prvního dodatku ústavy, se vedly výše zmíněné spory.

Základem nyní probíhajícího sporu je fakt, že mezi lety 2015 a 2019 se studenti a učitelé v několika veřejných školách v Chicagu účastnili programu „Tichá chvíle“. Program vytvořila nadace amerického filmového scénáristy Davida Lynche (*1946), dlouholetého propagátora TM. V rámci programu na chicagských školách se ráno a odpoledne každého školního dne konala v prostorách školy asi patnáctiminutová meditační sezení. Byla vedena autorizovanými instruktory Transcendentální meditace.

Žalobci tvrdí, že meditace v tomto programu je hinduistickou náboženskou praxí a že v programu jsou – jejich slovy – „skryté prvky náboženství“. Poukazují na to, že program vyžadoval „aktivní účast“ při púdže, bohoslužbě, při níž byl používán oltářík s předměty umístěnými kolem obrázku Gurudéva (1858–1952), Mahárišiho učitele. V obřadu, vedeném instruktorem Transcendentální meditace, zaznívaly mantry (posvátné formule) v sanskrtu. Podle žalobců obsahovaly tyto mantry vzývání indických božstev a žádosti o podíl na jejich moci. Také mantry, které měli studenti potichu opakovat při individuální meditaci, nesly podobná náboženská poselství. Instruktoři prý ale studentům tvrdili, že se jedná o bezvýznamné zvuky. Součástí programu měla být i přísaha, jíž byli studenti zavázáni k mlčení o tom, co v programu prožili. Vyzrazení by prý znamenalo, že praxe transcendentální meditace zcela ztratí účinnost. Žalobu podpořil svým svědectvím jeden z bývalých studentů a účastníků programu.

Obhájci naproti tomu tvrdí, že se jedná o vědeckou a nikoli náboženskou metodu, a dokládají toto své tvrzení stovkami studií a dobrozdáními od vědců různých oborů. Tak to ostatně bylo i ve sporech před téměř padesáti lety. Jak je ale napsáno například v kapitole „Transcendentální meditace: věda a terapie?“ knihy religionisty Douglase E. Cowana a sociologa Davida G. Bromleyho Sekty a nová náboženství,

tvrzení TM, že se jedná o vědecky ověřenou terapii, bylo rovněž terčem kritiky ze strany vědců, kteří zpochybňovali výsledky výzkumů potvrzujících její unikátní zdraví prospěšné účinky. Hnutí ale vytrvale tvrdí, že výhody její typické formy meditační praxe byly ověřeny ve více než 600 vědeckých studií na více než 200 nezávislých výzkumných institucích v 35 zemích. Mnoho vědců ale poukazuje na to, že část těchto studií byla provedena obhájci a příznivci TM, a napadají proto platnost jejich výsledků, jakož i použité výzkumné metody. Někteří příznivci TM tvrdí, že dosažení vyšších stavů vědomí z principu není možné ověřit empiricky. Kolem tvrzení Hnutí ohledně výhod individuální a kolektivní meditační praxe probíhá tedy nezanedbatelná polemika. Například dle Daniela Druckmana nebylo zjištěno, že TM zvyšuje lidský výkon, a dle Herberta Bensona z výzkumů vyplynulo, že Transcendentální meditace není účinnější než jakákoli jiná meditační technika. Mnoho badatelů došlo k závěru, že i když může být TM výhodná pro některé jedince, u jiných se mohou vyskytnout negativní psychické účinky. Kritici také poukazují na to, že navzdory tomu, co proklamuje hnutí, není v okolí Mahárišiho védského města, kde se nachází jedna z nejvyšších koncentrací praktikujících, pozorovatelný žádný zvláštní efekt.[2]

Žalující stranu podporuje také Aryeh Siegel, bývalý stoupenec Transcendentální meditace (připojil se k hnutí roku 1971 a roku 1975 se stal učitelem), který se rozešel se svým společenstvím a stal se jeho nesmlouvavým kritikem. I angažmá tohoto muže, autora knihy s dramatickým titulem Transcendentální podvod (2018), připomíná „války kvůli sektám“, které „zuřily“ v americké veřejnosti v posledních třech desetiletích 20. století. I zde jako kdybychom zažívali déjà vu.

České společenství Transcendentální meditace se dostalo do povědomí veřejnosti v 90. letech, ale svůj relativní úspěch z této doby se mu nepodařilo udržet. Prezentuje se na facebooku zde. Svou vlastní prezentaci má dr. Alena Citterbergová, dlouholetá hlavní postava TM u nás.

Náhledové foto z propagačního videa Nadace Davida Lynche.

Poznámky:

[1] „Congress shall make no law respecting an establishment of religion, or prohibiting the free exercise thereof; …“

[2] Douglas E. Cowan a David G. Bromley, Sekty a nová náboženství, Praha: Grada 2013, s. 66–67.

Psali jsme v Dingiru:

téma Nenáboženská spiritualita, Dingir 22 (3), 2019.

Související články:

Jóga ve školách vs. náboženská neutralita

„Kauza Aktip“ ukazuje vnímání náboženství v české společnosti

Češi také zařazeni do výzkumu, organizovaného náboženským hnutím AllatRa



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments