V novém průzkumu získali američtí muslimové 26 bodů v Indexu islamofobie. Američtí muslimové jsou kritičtí ke svým vlastním souvěrcům více než věřící mnoha jiných náboženství.
Ačkoli to může znít překvapivě, průzkum provedený Institutem pro sociální politiku a porozumění (ISPU) přináší toto zjištění. Zatímco negativní postoje k islámu a muslimům u jiných náboženských skupin v USA klesají, mezi samotnými muslimy narůstají.
Američtí muslimové získali v Indexu islamofobie 26 bodů ze 100 možných. Umístili se tak na vyšší příčce než například židé (17 bodů), protestanté (23 bodů) nebo nábožensky nezařazení (22 bodů). Kritičtější k muslimům než muslimové sami jsou bílí katolíci (28 bodů) a bílí evangelikálové (30 bodů). Ti zaujímají nejvyšší příčku v indexu islamofobie ze všech amerických náboženských skupin.
„Menšinové skupiny si mohou některé negativní stereotypy o sobě samých internalizovat,“ říká Erum Ikramullah, manažer průzkumu a spoluautor zprávy.
Největší míra negativních postojů k vlastním náboženské komunitě panuje mezi těmi muslimy, kteří se identifikují jako bílí. Bílí muslimové dosáhli v indexu 40 bodů, což s přehledem předčí všechna ostatní náboženství.
Průzkum také poodhalil politické preference amerických muslimů. Ti jsou z naprosté většiny buď registrovaní voliči demokratů (46 %) nebo nezařazení (40 %). Pouze 10 % amerických muslimů jsou registrovaní voliči republikánů.
Průzkum také ukázal, že 60 % amerických muslimů se někdy setkalo kvůli své víře s diskriminací. Ve 37 % případů zažili diskriminaci na trhu práce, ve 38 % při interakci s orgány činnými v trestním řízení, ve 44 % na letišti a ve 27 % ve zdravotnictví.
Autoři Indexu islamofobie vyhodnocují míru negativního vztahu k islámu a muslimům na základě pěti výroků, se kterými respondenti mohli vyjádřit různou míru souhlasu či nesouhlasu na škále od 1 (rozhodně nesouhlasím) do 5 (rozhodně souhlasím). Jednalo se o následující výroky:
„1. Většina muslimů žijících v USA má větší sklon k násilí než ostatní lidé.“
„2. Většina muslimů žijících v USA diskriminuje ženy.“
„3. Většina muslimů žijících v USA je nepřátelská vůči Spojeným státům.“
„4. Většina muslimů žijících v USA jsou méně civilizovaní lidé než ostatní.“
„5. Většina muslimů žijících v USA je částečně zodpovědná za násilí páchané ostatními muslimy.“
Vzhledem k tomu, že se američtí muslimové umístili na poměrně vysokých příčkách Indexu, znamená to, že se s některými z těchto tvrzeními do značné míry ztotožňují. Na svých webových stránkách ISPU dále představuje vyvrácení zmiňovaných tvrzení. Přechází tak plynule z roviny výzkumné do roviny apologetické.
ISPU měří Index islamofobie každoročně od roku 2018 s výjimkou loňského roku. V každém roce se zároveň průzkum specializoval na další podmnožiny témat souvisejících s negativním vnímáním islámu a muslimů v USA. Průzkum v roce 2018 se zabýval kolektivní hanbou a vinou, ale i hrdostí mezi americkými muslimy („Pýcha a předsudek“). Průzkum roku 2019 byl pod heslem „Prevence a předvídání islamofobie“, roku 2020 se zaměřil na palčivě aktuální témata („Uprostřed pandemie a protestů“) a letos nese označení „Zpráva o stavu politiky a pandemie“.
Autoři průzkumu hojně operují s pojmem „islamofobie“, ten je ale poměrně problematický. Vytváří dojem, jako by zastánci postojů kritických k islámu a muslimům trpěli psychickou nemocí (fóbií). Jejich názory tak vlastně degraduje. Lidi kritické k islámu a muslimům vede v různých případech rozmanitá škála důvodů a pohnutek, a automaticky je všechny degradovat jako psychiatrickou diagnózu je vůči nim neuctivé, a zároveň to zkresluje realitu. Jak ukazuje průzkum ISPU, i sami američtí muslimové do značné míry některé z těchto postojů z různých důvodů zastávají.
Zdroje:
Článek v Religion News Service.
Index islamofobie ISPU.
Náhledová ilustrační fotografie amerických muslimů: CNN.
Související články:
Z toho je zřejmé, jak pochybný je výraz “islamofóbie”. Kritika náboženství může být i sebekritikou. Žadné konkrétni nabozenství, ani náboženství obecně by nemělo být vyjímáno z kritiky. U nás je bohužel silně zastoupena představa, že nabozenství má mít privilegia, protože bylo minulým režimem omezováno.
Sám se mohu pokládat za clověka nábožensky či spirituálně orientovaného, ale nebrání mi to vidět a verejně označovat nectnosti vyznání, do kterého jsem byl křtem včleněn i spirituálnich směrů, se kterými jsem se později potkal a něco od nich přejal.