Minoritní sexualita v pastoraci věřících

Marek Macák: Minoritní sexualita v pastoraci věřících. Česká evangelikální aliance, Praha 2022.

V letošním roce vydala Česká evangelikální aliance (ČEA) knihu na téma, které doposud na naší scéně v takovém rozsahu nebylo osvětleno. Autor otvírá oponu na jeviště života sborů evangelikální církve při řešení dramat vyvolaných životem lidí s minoritní sexualitou a současně nabízí způsoby jejich řešení.

Kniha je určená pro praktikující členy evangelikálních církví, zejména pastory, starší církve a rodiče mladých lidí s různě výraznou minoritní sexualitou, a nabízí ucelený a velmi efektivní návod k podpoře jejich začleňování do sborů evangelikální církve a jejich rodin. Autor je ve svém oboru vysoce angažovaný a respektovaný klinický psycholog s rozsáhlými diagnostickými a terapeutickými zkušenostmi. Je členem Bratrské jednoty baptistů, proto je s prostředím a životem evangelikálního společenství velmi dobře obeznámen.

Kniha je logicky správně členěná do šesti na sebe navazujících kapitol. V každé kapitole nalézáme odkazy na literaturu a internetové zdroje, které její obsah podrobněji osvětlují. Sumarizující výčet doporučené literatury je v závěru publikace.

V první kapitole nazvané „O co (ne)jde“ upozorňuje M. Macák na to, že při pastoraci je nejdůležitější vytvořit bezpečný prostor, v němž se nikdo nemusí obávat vyjádřit otevřeně své zkušenosti, aby mohl lépe sám poznat, co se s ním vlastně děje, a jak se má při tom zachovat. Po této kapitole se čtenář seznamuje s dějinami pastorace osob s menšinovou sexualitou.

V Kapitole „Kde se roste nejlíp“ se dozvídáme o významu evangelikálního společenství pro identitu křesťana, jaké jsou jeho klíčové parametry umožňující duchovní růst osob s menšinovou sexualitou a čeho se musí vyvarovat ti, kdo takové osoby doprovází.

Další kapitola „Životní varianty“ je zaměřená na různé možnosti života lidí s menšinovou sexualitou. Autor v ní zdůrazňuje, že svobodný život křesťana v celibátu nesmí směřovat k osamělosti. Varuje před tím, aby při pastoračním vedení nedocházelo k přesvědčení, že heterosexuální manželství je nejlepší variantou pro homosexuální věřící. Upozorňuje na možnost celibátního partnerství, které se doposud v Čechách málo vyskytuje, při kterém dva lidé s homosexuální orientací vedou společnou domácnost, ale nežijí spolu intimně. Podobnou variantou je přátelství těchto lidí (covenanted friendship), stvrzené závazkem před Bohem. Nabádá k tolerování homosexuálního partnerství.

Opodstatněně nejrozsáhlejší je kapitola „Proces doprovázení“. Autor se v ní věnuje motivaci a potřebám zúčastněných osob. Za nejdůležitější považuje potřeby sebeurčení, vztahovost a kompetence. Pro sebeurčení považuje za prioritní zodpovědnost za svá rozhodnutí. Proto při pastoraci nesmí docházet k přebírání odpovědnosti za doprovázeného. To předpokládá svobodnou spolupráci, nikoliv kontrolu. U vztahovosti nabádá k tomu, aby se doprovázející osvědčil jako spolehlivý, mající skutečný zájem o druhého. Nejlepší je, když se z doprovázejícího pastoračního pracovníka stane přítel. Co se týká kompetencí, máme zejména přirozený zájem o kvalitu našeho vlastního výkonu. Proto není správné, když doprovázející vede homosexuálního člověka za ručičku a chová se k němu jako k dítěti. Pastorace by měla tudíž vytvářet prostor pro mobilizaci vlastní motivace. Dále se M. Macák v této kapitole zabývá scénáři při rozhovorech s osobami s menšinovou sexualitou a aspekty jejich sexuální identity a zdůrazňuje zásadní význam sebeoznačení. Uvádí scénáře studu, gay a identity „v Kristu“. Scénáři studu se nejlépe daří ve společenstvích, kde je téma homosexuality tabu, oproti gay scénáři, při kterém je sexuální prožívání podstatou lidské existence a determinuje kvalitu plnohodnotného života. Scénář v Kristu se opírá o přesvědčení Božího povolání následovat Krista. Sexualita pak není hlavní identitou člověka a za těchto okolností nevadí.

U aspektů sexuální identity jich autor vymezuje šest: biologické pohlaví, rodová identita, trvalost a intenzita prožívané přitažlivosti, záměry, hodnotový rámec a chování. V této kapitole se autor ještě věnuje možným námětům pro vedení rozhovorů a upozorňuje na důležitost životních milníků při rozhovorech o životě. Jedná se zejména o pocit odlišnosti, obavy z odmítnutí, hledání sebeoznačení a coming out, přičemž některými z těchto milníků neprocházejí všichni.

Při hledání vnitřního souladu mezi vírou a sexualitou využívá M. Macák klasifikaci Marka Yarhouse na způsob organismický a způsob telické kongruence. Při organismickém hledání je vlastní prožívání determinantou chování. Naopak při telické kongruenci nalézá věřící soulad ve vztahu k svému povolání Bohem, které saturuje potřebu smysluplného žití. Cestu k Bohu podle autora znesnadňují především deprese, osamělost, sociální vyloučení a šikana, a naopak ji usnadňuje formování duchovní identity, rozpoznávání Božích obdarování a budování podpůrné sítě společenských vztahů. Důležitý je při pastorační práci též rozbor budoucího života, jeho podmínek a alternativ, včetně vnímání jeho možných omezení a vlivu potenciálních problémů. Autor apeluje na to, aby se nezapomínalo na osobnostní zvláštnosti a jejich zohlednění při pastoračním doprovázení, a na dodržování pravidla „nikdy o nich bez nich“.

Za nejpodstatnější považuje M. Macák to, že člověk patří Bohu, svému stvořiteli. Nepřijímá proto představu, která se zrodila v renesanci a podle které člověk nepatří Bohu, ale jen sám sobě. Toto nové chápání života člověka umožňovalo věřícím aktivnější způsob života, ale zároveň otevíralo bránu k novodobému ateismu, soumraku povinnosti a absenci jakýchkoliv omezení. Proto se autor knihy takovému přístupu k životu vědomě vyhýbá. Nenabádá však k pasivnímu způsobu, ale naopak k aktivnímu přístupu při řešení životních problémů. Excelentně se mu daří skloubit model činorodého způsobu života a neochvějnou víru v to, že člověk patří Bohu.

V souladu s vlastním přesvědčením nabízí M. Macák různé způsoby doprovázení osob s menšinovou sexualitou, ale neupozorňuje na to, který je podle jeho názoru nejvíce perspektivní pro určité osobnosti a situace. To může u váhajících doprovázejících ztěžovat výběr patřičného způsobu působení a u doprovázených ztížit výběr cesty, kterou by se mohli ve svém životě ubírat. V některých případech se v knize deklaruje nevhodnost určitého chování nebo náhledu, aniž by se však vysvětlilo, proč tomu tak je, například při doporučeních odpoutat se od pornografie.

Absence vymezení preferovaných způsobů působení při doprovázení lidí s minoritní sexualitou stejně tak jako základní východisko publikace ve víře, že člověk patří Bohu, nesnižují význam této publikace vytvořené s velkou upřímností. Nepochybně je knihu vhodné doporučit k prostudování a praktickému používání pro doprovázející a doprovázené nejen v rámci pastorace věřících v evangelikálních sborech, ale pro křesťanská společenství obecně. Při troše trpělivosti a snaze o respektování věřících lidí může být publikace velmi užitečná i při práci se zmíněnou cílovou skupinou mimo rámec obcí věřících.

Vzhledem k vysoké kvalitě díla a zejména praktické využitelnosti doporučení při doprovázení lidí s minoritní sexualitou by stálo za to uvažovat o možnosti vydání podobné publikace pro širší cílovou skupinu osob, než jsou praktikující křesťané.

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments