V červnu 2022 byla při příležitosti 150. výročí narození Františka Bílka (1872–1941) pro veřejnost znovuotevřena jeho vila v Chotkových sadech na Hradčanech. František Bílek byl český výtvarník a architekt, ale také mystik a svého druhu prorok, který svým působením zasáhl do českých dějin nejen v rovině umělecké, ale i duchovní. Svou vilu na pražských Hradčanech koncipoval jako chrám. Tento chrám v sobě zahrnoval rysy jak křesťanské, tak i antické a částečně i orientální.
Součástí nově otevřeného „chrámu“ je – kromě stálé expozice v prvním patře vily – i výstava „František Bílek a Otokar Březina“ na půdě umělcova domu. Výstava se zaměřuje na tvůrčí vztah obou slavných umělců, výtvarníka a básníka, kteří oba ve svých dílech zpřítomňovali převážně spirituální témata.
Oba žili duchovním životem a bývají řazeni k uměleckému směru symbolismu. Oba se setkávali jak s nepochopením mnohých, tak i s bezvýhradnou adorací jiných. Kromě rozsáhlých styčných ploch u nich ale nacházíme i řadu rozdílů. Otokar Březina (1868–1929) používal – podle vlastních slov – náboženské a mystické prvky především jako nástroje k posílení poetické hloubky a působivostí svých básní. Oproti tomu František Bílek používal umění jako nástroj ke ztvárnění svých náboženských a mystických vizí.
Těmi býval v některých obdobích svého života až zaplavován (z dnešního úhlu pohledu bychom možná mohli hovořit o psychospirituální krizi). Své sochařské a grafické umění však nepoužíval jako pouhý ventil těchto vizí a prožitků, ale především jako prostředek, jak předávat duchovní vize a ideje dalším lidem, svým bližním.
Výstava „František Bílek a Otokar Březina“ se zaměřuje především na život a dílo Františka Bílka. Jeho přítele – autora sbírek jako jsou Stavitelé chrámu, Ruce a dalších – představuje spíše okrajově, v podstatě v optice, jakou je viděn v tvorbě Františka Bílka. To je zcela pochopitelné vzhledem k tomu, že výstava je součástí Bílkovy vily.
Součástí výstavy jsou Bílkovy portréty Otokara Březiny, grafické zpracování obalů Březinových knih, i grafické cykly inspirované Březinovými básněmi. Návštěvník výstavy se může posadit a shlédnout několikaminutový, zdařilý dokument o Františku Bílkovi. V něm se například dozví, že jako malý si František Bílek hrál na kněze.
Vztah především ke spiritualitě především křesťanské pak utvářel celý Bílkův život. Na přelomu století měl blízko ke katolické moderně a v roce 1921 se stal členem nově vzniklé Církve československé. Pro novou „národní“ církev navrhl výtvarné zpracování kalichů, bohoslužebných rouch, štól, svícnů, stejně jako forem na hostie. Vždy si však zachovával duchovní autonomii. Kromě křesťanství se neuzavíral ani vlivům jiných duchovních směrů, byť biblické motivy v jeho tvorbě jednoznačně převažují.
Zvláště pozoruhodným exponátem výstavy je Bílkova skulptura „Návrh památníku pro Bílou Horu“ z roku 1908. Na něm je kromě výjevů z českých dějin (od Praotce Čecha po symbolický bělohorský „pád“) zobrazena také postava Pokora a čistota, připomínající sedící sochy staroegyptských bohů, ovšem bez hlavy. Před absentující tváří Pokory a čistoty se nachází sekce nazvaná „My před dějinami“, zobrazující tajemné lidské postavy, vystupující a sestupující po schodech, vedoucích od prázdna směrem k symbolickému toku dějin.
Završením spolupráce Františka Bílka a Otokara Březiny je pomník „Tvůrce a jeho sestra Bolest“, umístěný na hrobu Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Návštěva znovuotevřené Bílkovi vily může být velmi podnětným religionistickým a kulturním, ale i bytostně spirituálním zážitkem. Nevelká, ale obsahem hluboká výstava „František Bílek a Otokar Březina“ potrvá do 31. prosince 2023.
Františku Bílkovi se v Náboženském infoservisu věnoval již článek Ivana Štampacha František Bílek zemřel před osmdesáti lety, má stále co říci.
Zdroje: Galerie hlavního města Prahy a Památkový katalog.
Náhledová fotografie: Bílkova vila v Praze na Hradčanech.
Psali jsme v Dingiru:
téma Česká mystika 20. století, Dingir 10 (2), 2007, celé číslo je k dispozici zde.
Související články:
