Mezinárodní konference Losing my Religion, která proběhla minulý týden, si jako své hlavní téma stanovila sekularizaci – a byla zajímavá formou i obsahem. Především byla dalším příkladem hybridní konference, která se sice konala na půdě Husitské teologické fakulty v Praze, ale virtuálně se jí zúčastnili i zahraniční badatelé, kteří by fyzicky přijet nemohli. Přestože se technologie využívaná k pořádání hybridních konferencí jistě bude dál rozvíjet a zdokonalovat, už nyní umožňuje funkční propojení blízkého i dalekého, jež představuje jednu z mála pozitivních věcí, kterou končící pandemie světu přinesla. Smíšené, částečně online probíhající konference jsou ve vědeckém světě horkou novinkou a už nyní umožňují daleko lepší propojení bez nutnosti utrácet drahé peníze za cestování. Do budoucna by snad mohl tento fenomén napomoci dalšímu odstraňování nerovností mezi akademiky z různých pracovišť a různých geografických lokací.
Obsahově se pak konference točila kolem fenoménů víry a nevíry v různých kontextech a prostředích. Mluvilo se především o sekularizaci v kontextu judaismu a Izraele (Guy Ben-Porat, Jaco Gericke), o ateismu a post-teismu (Christo Lombaard a David Biernot) a o postsekularismu, spiritualitě a „nenáboženské spiritualitě“ (Jaco Beyers, Jiří Vogel a Zuzana Kostićová). Řečníci pocházeli z několika států a ze čtyř univerzit – hostující Univerzity Karlovy, Ben Gurionovy univerzity v Izraeli a jihoafrických University of Pretoria a North-West University; oborově se pohybovali mezi filosofií, teologií, judaistikou a religionistikou. Dá-li se pak v případě takové konference mluvit o závěrech, potvrzují poznatky současné sociologie, které zavrhly starší podoby sekularizační teze a povšimly si širokého nárůstu spirituality a náboženskosti napříč celou planetou. Přestože tak ateismus a sekularizované světonázory rozhodně nikam nemizí, ani náboženství se nechystá odebrat do věčných lovišť, jak se vědci domnívali ještě před několika dekádami. Co víc, všude kolem nás bují i jeho nové formy, které mohou mnohdy unikat pozornosti expertů. Konference však zároveň ukázala i stáří a sílu ateismu, který nejenže není nějakým výlučně moderním výdobytkem, ale jeho stopy lze možná nalézt už ve Starém zákoně.
Náhledová fotografie: Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy.
Psali jsme v Dingiru:
téma Nenáboženská spiritualita, Dingir 22 (3), 2019, obsah a některé články zde.
téma Atheismus, Dingir 12 (2), 2009, text celého čísla je zde.
Související články:
Vědec jako výzkumník, vědec jako kněz: postmoderní spiritualita v akci