Včera to bylo právě 300 let ode dne, kdy bylo založeno lužické městečko Ochranov (Herrnhut); nevelké sídlo s velkým významem pro dějiny protestantského křesťanství. Za zakladatelský počin je považováno získání prvního kmene stromu určeného pro stavbu nového sídla. Strom skácel podle obecně přijímaného vyprávění tesař Kristián David (1692–1751), muž, který na do saské Lužice dovedl skupinu moravských nekatolíků, potomků příslušníků Jednoty bratrské. Nové společenství, které v Ochranově začalo 17. června 1722 vznikat, sestávalo hlavně z náboženských disidentů a významná část z nich byli právě dosud tajní příznivci Jednoty bratrské z Polska a českých zemí.
Jednota bratrská byla založena v českém Kunvaldu roku 1457 a sehrála v české historii jedinečnou roli náboženskou (stala se světovou církví s rozsáhlou misií), kulturní (například vydáním Bible kralické, bratrskými školami a úrovní vzdělanosti) i politickou (například díky Karlu staršímu ze Žerotína). Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 a v důsledku tvrdé katolizace českých zemí museli příslušníci Jednoty bratrské buď opustit vlast (tak jako nejznámější emigrant Jan Amos Komenský), nebo svou víru skrývat a popřípadě emigrovat, až se k tomu naskytnou vhodné podmínky. A to se právě roku 1722 stalo, když pro různé náboženské disidenty vyhradil část svého panství německý šlechtic Mikuláš Ludvík hrabě z Zinzendorfu a z Pottendorfu (Nikolaus Ludwig Graf von Zinzendorf und Pottendorf, 1700–1760).
Hrabě Zinzendorf již v mládí rezignoval na dráhu právníka u saského královského dvora, protože se stále více řídil imperativy své zbožnosti v duchu pietismu. Pietismus byl hnutím vnitřní obnovy nejprve uvnitř luterské církve, postupem doby ale mělo toto hnutí vliv i na další křesťany. V tradici pietistické zbožnosti je především denní program osobních modliteb a čtení Bible, rozvíjení emocionální vřelosti ve vztahu k Ježíši, usilování o mravní bezúhonnost a zájem o řešení sociálních problémů, to vše podporováno účastí na bratrských a sesterských setkáních a dalších aktivitách. Byla to právě pietistická zbožnost, která vedla hraběte Zinzendorfa ke starosti o uprchlíky. Asi za pět let (roku 1727) se pak z těchto křesťanů různých tradic a osudů stalo společenství, které se přihlásilo k Jednotě bratrské, a to i biskupským svěcením roku 1735. Také hrabě Zinzendorf se stal biskupem obnovené Jednoty bratrské (roku 1737) a i to přispělo k postupnému rozchodu tehdy již světového společenství „moravských bratří“ (ve světě známého jako „Unitas fratrum“) se saskou luterskou církví. V současnosti má tato církev na světě více než milion členů. Její ústředí je stále v Ochranově.
Obnovená Jednota bratrská se totiž kromě své pietistické zbožnosti, kterou zásadně ovlivnila například pozdějšího zakladatele metodismu Johna Wesleye (1703–1791), stala známou i díky své rozsáhlé a dobře promyšlené misii. Zájem o neprivilegované vrstvy obyvatel a o civilizačně vzdálená etnika zavedl misionáře jednoty již v letech 1732 a 1733 mezi otroky na Ostrov sv. Tomáše v Karibském moři nebo do Grónska. Mezi desítkami dalších misijních destinací vyniká Tanzanie se současným počtem asi půl milionu věřících Jednoty bratrské. Hlavní zásadou misionářů bylo umět řemeslo, což je činilo nejen existenčně nezávislými, ale také jim umožňovalo na vzdálených místech pomáhat materiálně a civilizačně. Svědkem působení členů obnovené Jednoty bratrské doslova na celém světě je Etnografické muzeum v Herrnhutu, v městečku, pro něž byl první strom skácen před 300 lety.
Náhledový obrázek: kolorovaná kresba Ochranova z roku 1753 ze zdroje zde.
Více a přehledně o Jednotě bratrské: Religionistická encyklopedie.
Související články:
Dvacet let od dovršení transformace Jednoty bratrské