Bhagat Singh a ateismus v Indii

Bhagat Singh a ateismus v Indii

Po dvouleté přestávce se v indickém městě Puné (dříve známém také jako Púna) konala konference o ateismu. Již sedmý ročník setkání Indů, kteří odmítají náboženské koncepty a tradice, uspořádala organizace Shaheed Bhagat Singh Vichar Manch. Navzdory tomu, že na konferenci bylo pouhých 350 míst, setkala se s výrazným odporem ze strany vládnoucích hinduistických nacionalistů. Ten způsobil nejen změnu původního termínu, ale i výrazně menší reálnou účast na původně vyprodané události. Pořadatelé dostávali výhružky na sociálních sítích a problémem byl i původní termín, který připadl na 10. dubna, kdy hinduisté slavili svátek připomínající narození boha Rámy. Úřady následně odvolaly souhlas s konáním akce v zamýšleném termínu, a tak byla odložena na 24. dubna. Mnoho účastníků pak už ale v náhradním termínu nedorazilo. Organizátorům sdělili, že důvodem byly obavy o vlastní bezpečnost. Navzdory tomu, že indická ústava zaručuje svobodu v oblasti náboženství i jeho odmítnutí a ukládá všem indickým občanům povinnost rozvíjet „vědecký temperament, humanismus a ducha bádání a reformy“, cítí se ateisté v Indii pronásledováni a ostrakizováni. Podrobně o tom píše Religion News Service. Událost nám poskytuje příležitost doplnit další dílek do mozaiky vztahu nacionalismu a náboženských přesvědčení v Indii, a sice o osobnost antikoloniálního bojovníka sikhského původu Bhagata Singha, jehož jméno je obsaženo v názvu pořádající organizace.[1]

Z téměř půl druhé miliardy obyvatel Indie se k ateismu veřejně hlásí jen necelých 33 tisíc osob. Bhagat Singh je pro indické ateisty významným inspirátorem. Jeho politické i náboženské postoje se opíraly o ideály bolševismu a anarchismu a navzdory tomu, že byl ve věku teprve třiadvaceti let popraven za vraždu, je dnes považován za hrdinskou postavu boje za nezávislost Indie. O jeho stať „Proč jsem ateista“ je i po téměř stech letech zájem.

Narodil se roku 1907 v Pandžábu, sikhské oblasti, která je dnes rozdělena mezi Indii a Pákistán, ale tehdy patřila celá k Britské Indii. Studoval na škole, kterou v návaznosti na působení mahátmy Gándhího založila další významná osobnost tehdejšího veřejného života Lala Lajpat Raj, aby umožnil studentům bojkotovat školy zřizované britskou vládou. Lala Lajpat Raj byl těžce zraněn při nenásilné demonstraci proti britské koloniální správě, kterou vedl. Zemřel sice na infarkt, ale lékaři se domnívali, že zranění, která utrpěl, mohla jeho smrt urychlit. Britská vláda vinu za Rajovu smrt odmítla. Aby byla Rajova smrt pomstěna, rozhodl se Bhagat Singh s několika dalšími společníky z organizace Hindustan Socialist Republican Association (někdy se uvádí také název Hindustan Socialist Republican Army) zastřelit vrchního policejního superintendanta Jamese Scotta, který měl být za zásah proti Rajovi zodpovědný. Omylem však zastřelili teprve jedenadvacetiletého policistu Johna Saunderse. Bhagat a jeho spolupracovníci se nějaký čas skrývali a pomocí letáků se pokoušeli vyvolat dojem, že se nejednalo o chybu, ale že Saunders měl být opravdu zamýšlenou obětí útoku. Bhagat Singh byl zadržen poté, co se společníkem odpálili dvě slabé, podomácku vyrobené bomby během jednání Ústředního zákonodárného sboru v Dillí, zasypali zákonodárce letáky a vykřikovali nacionalistická hesla. Veřejné sympatie si Bhagat Singh získal také tím, že se ve vězení připojil ke spoluvězni, který držel hladovku za zlepšení vězeňských podmínek. V březnu 1931 byl pak Bhagat Singh oběšen za smrt Johna Saunderse a ještě jednoho policisty, kterého se spolupracovníkem na útěku zastřelili.

Bhagat Singh začal zpochybňovat náboženství a jeho smysl kvůli násilnostem mezi muslimy a hinduisty, které vypukly poté, co mahátma Gándhí po incidentu ve vesnici Čaurí Čaura roku 1922 ukončil kampaň nespolupráce s Brity, jeden ze svých projektů nenásilného odporu proti Britům. Bhagat Singh nechápal, jak si lidé, původně sjednocení v boji proti Britům, mohli jít záhy navzájem po krku kvůli náboženským rozdílům. Singh dospěl k názoru, že náboženství brání revolucionářům v boji za nezávislost a rozděluje lidi, a tak se zřekl i svého původního sikhského náboženství a začal studovat díla Bakunina, Lenina, Trockého a dalších ateistických revolucionářů.

K sepsání vlastních závěrů o náboženství a ateismu ho vedla událost, kdy ho jeden sikhský spoluvězeň obvinil, že Boha zavrhl, protože už ho není schopen vidět přes vlastní ego. Stať „Proč jsem ateista“ je tak vlastně vnitřním auditem autora, kterým se snaží odpovědět na otázku po původu svého odklonu od víry a tradice předků. Ptá se po příčinách zla a vyjadřuje své zklamání z toho, že Bůh dovoluje, aby se dělo, netrestá hříšníky a provinilce, ale nechává trpět nevinné. Dochází k závěru, že:

„Pokud jde o původ Boha, myslím si, že člověk stvořil Boha ve své představivosti, když si uvědomil své slabosti, omezení a nedostatky. Získal tak odvahu čelit všem svízelným okolnostem a všem nebezpečím, která by mohla v jeho životě nastat, a také omezit jejich dopady na své pohodlí. Bůh se svými rozmarnými zákony a rodičovskou štědrostí byl vymalován pestrými barvami představivosti. Byl používán jako odstrašující faktor, když byla jeho zuřivost a jeho zákony opakovaně propagovány, aby se člověk nestal nebezpečným pro společnost. Byl výkřikem utrápené duše, protože se věřilo, že stojí jako otec a matka, sestra a bratr či bratr a přítel, když v době nouze zůstal člověk sám a bezmocný. Byl všemohoucí a mohl dělat cokoliv. Člověku v nouzi pomáhá myšlenka na Boha.“

V závěru svého deníku potom píše:

„Podívejme se, jak jsem vytrvalý. Jeden z mých přátel mě požádal, abych se modlil. Když byl informován o mém ateismu, řekl: ‚Až přijdou tvé poslední dny, začneš věřit.‘ Řekl jsem: ‚Ne, drahý pane, to se nikdy nestane. Považuji to za akt degradace a demoralizace. Z takových malicherných, sobeckých pohnutek se nikdy nebudu modlit.‘ Čtenáři a přátelé, je to marnost? Pokud ano, stojím si za tím.“[2]

 

Poznámky:

[1] Rozsáhlý popis a rozcestník k dalšímu studiu poskytuje heslo Bhagat Singh v anglické Wikipedii.

[2] Pojednání „Proč jsem ateista“ vyšla anglicky v několika sbírkách, např.: Singh, Bhagat; Hooja, Bhupendra: The Jail Notebook and Other Writings, LeftWord Books, 2007, s. 166–177. Elektronicky je zde dostupné například vydání stati v novinách The People z 27. září 1931; cit. text je na s. 200 a 201.

 

Psali jsme v Dingiru:

4/2021 Náboženský nacionalismus (zde)

2/2009 Atheismus (zde)

 

Související příspěvky:

Šrámy na indické duši

Indie: Obnova „slavné hinduistické minulosti“ se dotýká i místních jmen

Sikhismus a Zlatý chrám na jezeře nektaru: ukázková tvář nepředstírané tolerance a skutečného mezináboženského dialogu

Terorismus 80. let ještě není zapomenut



Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
DoD
DoD
31. 5. 2022 10:56

začal studovat díla Bakunina, Lenina, Trockého a dalších ateistických revolucionářů Bohužel nepochopil, odkud tyto ideje pocházejí a komu slouží. Přední americká komunistka dr. Bella Dodd píše o fungování komunismu: unconstrainedanalytics.org/forgotten-testimony-dr-bella-dodd-warns-about-communism/ Za zmínku stojí např. pasáž: “There had been many things I had not really understood. I had regarded the Communist Party as a poor man’s party, and thought the presence of certain men of wealth within it accidental. I now saw this was no accident. I regarded the Party as a monolithic organization with the leadership in the National Committee and the National Board. Now I saw this was only a facade placed there by the movement to create the illusion of… Číst vice »

Josef Šédl
30. 5. 2022 16:23

No, docela extrémně “militantní ateista.” Nechápu v čem by měl být vzorem, když jeho ateismus v něm vyvolával aktivizaci ke zlu. Člověk, který se podílí na smrti druhého, by neměl být dáván jako vzor – z historického hlediska je článek zajímavý a to určitě k vývoji nacionalismu v Indii (pokračujícímu dodnes) svými násilnými aktivitami, ale v čem byl pan ateista lepší? Nechápu smysl článku jako celku.