Násilné události, k nimž došlo před 35 lety v Indii, se staly příčinou kontroverze v knihovně v Norwichi v americkém státě Connecticut (více zde). Spor v knihovně by byl bezvýznamný, kdyby neukázal, jak živé jsou dosud události, k nimž došlo v Indii v roce 1984.
Swaranjit Singh Khalsa se jako představitel komunity sikhů v Norwichi stal inspirátorem a hlavním donátorem pamětní desky, která byla v červenci letošního roku slavnostně odhalena v místní knihovně. Deska připomíná to, co Swaranjit nazývá „genocidou“: operaci „Modrá hvězda“, při níž jednotky indické armády vtrhly 5. července 1984 do Zlatého chrámu (ústřední svatyně sikhismu) a v bojové operaci zabily nejméně dva tisíce lidí. Velkou většinu z nich tvořili obyčejní sikhové, kteří přišli do chrámu uprostřed jezera božského nektaru (Amritsaru) z náboženských důvodů.
Mezi mrtvými byl ale také Džarnajl Singh, zvaný Bhindranwale (1947–1984), a jeho bojovníci. Právě Bhindranwale stál v pozadí řady teroristických akcí, jimiž se on a jím vedená organizace Damdami Taksal snažili zbavit svých umírněných náboženských a politických konkurentů a zároveň podnítit ostatní sikhy k boji za nezávislost. Bhindranwalův terorismus byl násilným pokračováním úsilí značné čísti populace sikhů o získání samostatného státu po vzoru indických muslimů, kteří založili roku 1947 vlastní stát Pákistán. Sikhové měli za to, že i oni by si samostatný stát zasloužili.
Není tedy divu, že Bhindranwalův portrét nad nedávno odhalenou pamětní deskou vzbudil vášnivé reakce. Indický generální konzul v New Yorku požádal knihovnu o odstranění desky a ta mu vyhověla. Pro Indy, kteří nejsou stoupenci sikhismu, je Bhindranwale hlavní tváří domácího terorismu.
Zásahem indické armády proti Bhindranwalovým ozbrojencům se tehdy ale teror zastavit nepodařilo. Naopak. Brutalita vojáků a jejich bezohledné znesvěcení Zlatého chrámu sikhy radikalizovala, a to patrně v daleko větší míře, než by dokázal Bhindranwale. Ještě téhož roku, 31. října 1984, se sikhští teroristé pomstili indické ministerské předsedkyni Indíře Gándhíové (1917–1984). Její smrt v důsledku atentátu rozlítila Indy natolik, že následující den bylo na ulicích lynčováno a zabito na dva tisíce sikhů. Teroristické akce sikhů pak trvaly dalších deset let a přinesly nový vrchol 31. srpna 1995 v teroristickém útoku na pandžábského ministerského předsedu Beanta Singha (1922–1995). Spolu s ním zahynulo dalších 17 lidí. Premiér Pandžábu, indického státu s mírnou většinou sikhského obyvatelstva, byl pro teroristy příliš pro-indický.
Ačkoli to nebyli zdaleka jen sikhové, kdo páchali v Indii terorismus, sikhismus se stal před 30 lety v očích světové veřejnosti „teroristickým náboženstvím“. Deset let poté převzal tuto nelichotivou nálepku jakoby ve štafetě islám. V Connecticutu už ale vědí, že události náboženského násilí jsou málokdy černobílé.
Náhledová fotografie Zlatého chrámu: Julian Nyča, Wikimedia Commons.
Související články:
V Pákistánu se znovu zpřístupní významná sikhská svatyně: zde.
Sikhové prolévají krev a vzpomínají: zde.
Cílem útoku v Džalálábádu byly náboženské menšiny: zde.
„Náboženské násilí je interaktivní.“ – rozhovor s religionistkou Catherine Wessingerovou, část 2: zde.
Více k tématu sikhského terorismu: JUERGENSMEYER, Mark, Teror v mysli boží. Globální vzestup náboženského násilí, Brno: CDK 2007, s. 115–135.