„Princ Tóry“ nebo jednoduše „reb Chajim“, tak byl nazýván rabín Chajim Kanievsky svými věřícími napříč ortodoxní židovskou komunitou nejen v Izraeli. Rabín, který byl hlavou tzv. litevských ultraortodoxních chasidů v Izraeli, zemřel ve svém domě v Bnej Brak na Šušan Purim (den, kdy se slaví svátek Purim v Jeruzalémě a případně v dalších opevněných městech) a v předvečer šabatu.
Chajim Kanievsky se narodil v Pinsku (dnešní Bělorusko) roku 1928 v rodině rabínského učence a ředitele ješivy Jakova Jisraela Kanievského původem z chasidské černobylské dynastie. Rodina Kanievských odešla do tehdejší Palestiny ještě před válkou v roce 1934, kde Chajimův otec pokračoval ve své činnosti a stal se váženým učencem. Chajim Kanievsky studoval od útlého věku a v Izraeli pak u těch nejvýznamnějších rabínů a na nejslavnějších ješivách. Říká se, že už od svých tří let studoval Tóru a Talmud a rabínské spisy denně až 17 hodin. Jedinou významnou přestávkou v jeho studiu bylo, když během války za nezávislost v roce 1948 musel spolu s dalšími studenty ješivy narukovat. I k tomuto období se však vážou příběhy o tom, jak ho velitel jednotky nechal studovat v bezpečí na vrcholu kopce, který měli bránit. Chajim Kanievsky byl díky svému intenzivnímu celoživotnímu studiu naprosto odtržen od sekulárního světa a podle některých svědectví například nevěděl, co je to basketbal, dokud se na to někoho nezeptal.
Ačkoliv byl Kanievsky rabínem tzv. litevských židů, často k němu přicházeli i chasidé nebo jiní židé s prosbou o požehnání. Existují příběhy, které vypráví o zázračném působení jeho požehnání – což vše je běžné spíše u chasidských rabínů. K rabínu Kanievskému se během let obraceli stoupenci různých proudů judaismu, avšak jeho učení a výroky byly velice tradiční a ortodoxní. V posledních letech se například opakovaně vyjadřoval k situaci epidemie koronaviru. Na začátku pandemie nejprve vyvolal rozruch, když veřejně prohlásil, že ješivy se nesmí uzavřít a studium nemůže být přerušeno za žádnou cenu. Brzy však své vyjádření v této věci modifikoval a vyzval všechny k dodržování vládních nařízení (viz článek v Dingiru 1/2022, inzerovaný dole). S příchodem vakcín se pak také postavil na stranu těch, kdo svým věřícím očkování schvalovali a doporučovali. Vedle toho rabín Kanievsky vedl také protesty proti společné sekci mužů a žen u Západní zdi nebo vydal prohlášení, které jasně zakazuje ortodoxním židům vlastnit tzv. chytrý telefon – mimo zvláštní případy povolení halachických autorit. Ohledně loňské meronské tragédie, při níž zahynulo 45 lidí ušlapáním v mnohatisícovém davu při oslavách svátku Lag ba-omer, se vyjádřil tak, že jde o zprávu z Nebes, a že je potřeba, „abychom se upevnili ve studiu Tóry a plnění přikázání, a ženy, aby vylepšily svou cudnost.“ V posledních deseti letech života Kanievsky opakovaně mluvil o mesiáši, jehož příchod očekával stále naléhavěji.
Rabín Kanievsky a jeho manželka Batševa Ester Eljašiv spolu vychovali osm dětí. Velice oblíbená rebecin Kanievská zemřela roku 2011 a jejího pohřbu se tehdy zúčastnilo 50 tisíc lidí. Chajim Kanievsky opustil tento svět nyní, 11 let po své manželce. Protože rabín zemřel v pátek 18. března v předvečer šabatu, nastaly diskuse o tom, kdy uspořádat pohřeb tak, aby nebyl porušen den odpočinku. Ačkoliv je zvykem podle židovských pravidel pohřbít zesnulého co nejdříve a rozhodně ještě tentýž den, nakonec bylo rozhodnuto počkat až po šabatu a pohřeb byl stanoven na neděli 20. března v poledne. To umožnilo věřícím nejen z Izraele ale z celého světa, aby se dostavili na pohřeb včas. Vláda a bezpečnostní složky tedy očekávaly velké množství truchlících a s ohledem na oblibu jíž se rabín těšil byl odhadnut možný počet účastníků pohřbu až na milion. Aby se při tak masové události neopakovala tragédie podobná té loni v Meronu, bylo nasazeno množství policejních i vojenských jednotek, který provázely smuteční průvod. Nejen Bnej Brak, ale i celý Tel Aviv ochromily v neděli (která je v Izraeli prvním pracovním dnem v týdnu) uzávěrky ulic a celých čtvrtí a některým školám bylo doporučeno, aby v tento den raději vyučovaly z domova online. Pohřbu se nakonec zúčastnilo přes 700 tisíc osob a k několika drobným bezpečnostním incidentům a lehčím zraněním skutečně došlo. Pohřeb rabi Kanievského se tak stal po Meronu další bezpečnostní výzvou pro izraelskou vládu. Sekulární, respektive neortodoxní občané (především v Tel Avivu, jichž se situace bezprostředně dotkla) byli policejními manévry a uzavírkami vesměs rozladěni. Není bez zajímavosti, že o pár dní později se v Jeruzalémě konal pravidelný maraton, který uzavřel a ochromil celé město a narušil i školní výuku. Proti těmto uzavírkám se však výrazná nevole občanů nezvedla. I v této symbolice lze vidět sílící rozdělení izraelské společnosti.
Úmrtí „Prince Tóry“ je pokračováním nezadržitelného odchodu generace židovských učenců, kteří se vzdělávali ještě v předválečných evropských ješivách. Posledním takovým žijícím je nyní Kanievského kolega rabín Geršon Edelstein, hlava ponevežské ješivy v Bnej Brak, který brzy oslaví 99. narozeniny.
Náhledová fotografie: Yaakov Nahumi/Flash90, The Jerusalem Post.
Psali jsme v Dingiru:
Aleš Weiss, Proměna hnutí charedi, Dingir 25 (1), 2022, s. 14–17.
Související články: