Jihovýchodně od Kábulu, hlavního města Afghánistánu, leží asi dvě tisíciletí staré město Mes Ajnak.[1] V 60. letech 20. století zde francouzští archeologové objevili památky na buddhistickou historii tohoto místa včetně terakotových Buddhů. Má se za to, že místo bylo významnou zastávkou na Hedvábné stezce, a tedy i zásadní pro setkávání tehdejších kultur a národů. Jak ukázaly pokračující archeologické výzkumy po roce 2004, které odkryly zbytky rozsáhlého komplexu včetně čtyř klášterů, citadely a také měděných dílen, historii, současnost i budoucnost oblasti významně ovlivňují významná naleziště mědi.
Pro novodobou historii pak tamní zásoby mědi objevili v 70. letech Rusové. Jejich průzkumné tunely ke zjištění stavu zásob mědi později využívala al-Káida jako úkryt při bombardování americkými letadly v roce 2001. Nyní jsou ložiska předmětem zájmu Číňanů, kteří s afghánskou vládou uzavřeli v roce 2008 třicetiletou smlouvu na těžbu mědi právě v této oblasti. Projekt se však zapletl do logistických a smluvních problémů a nedostal se přes počáteční testovací šachty. Pak byl zastaven, když Číňané v roce 2014 kvůli válce z Afghánistánu odešli.
Současné studie ukazují, že se zde nachází až 12 milionů tun tohoto kovového prvku. Pro afghánskou státní pokladnu by obnovení kontraktu a spuštění těžby znamenalo zisk více než 250 milionů dolarů ročně a také dalších 800 milionů dolarů v dalších poplatcích. Pro válkou a ekonomickými sankcemi zbídačenou zemi by se tak jednalo o zásadní finanční injekci i nová pracovní místa. I Čína má z hlediska udržení svého postavení mezi světovými velmocemi zájem o realizaci těžby a zlepšení vztahů s Afghánistánem. Ani Čína sice oficiálně neuznala obnovenou vládu Talibánu, který se opětovně dostal k moci vloni, ale vyzvala k rozmrazení afghánských aktiv a potvrdila i to, že rozhovory o obnovení těžby v Mes Ajnak skutečně probíhají.
Talibánský úřadující ministr pro těžbu a ropu Shahbuddin Dilawar se však vedle jednání o obnově čínského kontraktu na těžbu mědi, na který je z výše uvedených důvodů vyvíjen velký tlak, osobně zasazuje také o záchranu historických artefaktů z oblasti Mes Ajnak. Odmítl přistoupit na povrchovou těžbu, která by zcela vymazala odkryté památky, a zaúkoloval ministerstvo kultury, aby vypracovalo plán na přemístění relikvií, pravděpodobně do kábulského muzea. Do té doby hlídají čínské pracovníky v oblasti talibánské ozbrojené jednotky, které mají za úkol dohlédnout, aby nedošlo k poškození památek.
Situace je paradoxní tím, že Talibán je radikální polické islamistické hnutí, které mimo jiné proslulo i tím, že v únoru roku 2001, kdy bylo u moci poprvé, demonstrovalo svůj záměr obnovit v zemi původní islám zničením skalních buddhů v Bámjánu. Unikátní sochy zpodobňující buddhu Vajróčanu a buddhu Šákjámuniho vysoké 38 a 55 metrů byly vytesány do skalního masivu v 6. století našeho letopočtu. Podle tehdejšího talibánského vůdce Muhammada Umara odporovaly sochy zákazu zpodobňování živých bytostí a symbolizovaly modloslužebnictví, od něhož bylo třeba Afghánistán očistit.[2]
S využitím Religion News Service. Náhledový obrázek: ze zdroje Saving Mes Aynak.
Poznámky:
[1] Podrobný rozcestník pro další četbu poskytuje anglická Wikipedie.
[2] Podrobný článek Buddhové z Bámjánu poskytuje česká i anglická Wikipedie.
Související příspěvky:
Open Doors: Perzekuce křesťanů ve světě stále na vzestupu, nejhorší situace je v Afghánistánu