Advent, rasa a intimita inkarnace

Advent, rasa a intimita inkarnace

Robert P. Jones – výkonný ředitel a zakladatel Veřejného náboženského výzkumného institutu – podává zajímavou zprávu o dění na Americké katolické univerzitě (Catholic University of America). V kapli tamní právnické fakulty visel obraz nazvaný „Mama“, vytvořený ve stylu odkazujícímu k pietě. Styl těchto piet vyjadřuje lítost a soucit tak, jak je to známo např. z Michelangelovy Piety ve svatopetrské bazilice. V kapli fakulty byl pověšen obraz Kellyho Latimora, který znázorňoval Marii a Ježíše a oba na něm byli namalováni s hnědou kůží. K tomu všemu mrtvý Ježíš na kolenou Marie nesl podobu George Floyda, jehož poslední slova v agonii před smrtí zněla „Mama… Mama“. Tento obraz byl letos před první adventní nedělí z kaple ukraden. Již předtím se autor obrazu stal terčem útoku na webové prezentaci deníku „Daily Signal“, který je vlastněn konzervativní skupinou „Heritage Foundation“. Petice proti zmíněnému dílu, která se tvářila jako akce studentů katolické univerzity, brzy nasbírala více než 4500 podpisů. Vedení fakulty dostalo mnoho komentářů, které byly rasistické a pohoršující.

Detail obrazu „Mama“ (Kelly Latimore, 2020).

Je zajímavé, že autor obrazu Latimore je běloch a vyrostl v bělošském evangelikálním sboru. Za svůj obraz byl napadán a označován za bílého rasistu, v komentářích týkajících se jeho obrazu byl odsuzován George Floyd i jakákoli jiná zobrazení Ježíše jako černocha. Latimore sám kreslil svůj obraz jako výraz zármutku nad smrtí George Floyda. Tento obraz viděl ve shodě s podstatou Kristovy osoby. Latimore připomíná, že Matoušovo evangelium nás žádá, abychom Krista nacházeli ve všech lidech, a zvláště v těch, kteří trpěli jako George Floyd.

Vedení univerzity se nechtělo poddat tlaku veřejnosti a po krádeži obrazu znovu vystavilo jeho malou kopii. Prezident katolické pontifikální univerzity John Garwey potvrdil cíl, který vidí v kultuře dialogu a v odmítání zastrašujících akcí, které se projevily krádeží obrazu. Ve stejném dokumentu byl sdělen také postoj fakulty, který ovšem promarnil příležitost něco na této události vysvětlit a naučit. Na rozhovor nebyl pozván autor obrazu, ani teologové, kteří by se mohli k této kauze vyjádřit.

V roce 2015, kdy vrcholila migrační vlna do Evropy, italský sochař Fabio Viale vytvořil portrét dvaadvacetiletého Nigerijce, který utekl ze své země před pronásledováním pro svou křesťanskou víru. V roce 2020, kdy Latimore vytvořil svůj obraz „Mama“, „Pontifikální akademie života“ z Vatikánu rozeslala tweet, na kterém byla fotografie Michelangelovy Piety s černým Ježíšem, která byla inspirována dílem sochaře Viale. Připojený popisek sděloval, že obraz vydá za mnoho slov.  Také tento obrázek vyvolil mnoho vzrušených diskusí. Arcibiskup Paglia obhajoval tento symbol a zval katolíky evropského původu, aby se znovu podívali na Ježíšův obraz a přemýšleli tvořivým způsobem o misii. Naproti tomu administrativa americké katolické univerzity se vyjádřila, že nevidí souvislost mezi ukradeným obrazem a smrtí George Floyda. Vyjádření zůstalo u pouhého konstatování, že obraz reprezentuje pokus začlenit na půdě univerzity náboženskou představu reflektující univerzalitu katolické církve.

Robert P. Jones, který vyrostl v evangelikálním protestantském světě, konstatuje, že o Velikonocích byl zvyklý spíše vidět prázdný kříž než pietu Marie s Kristovým tělem. Zato o Vánocích se objevovala nejrůznější zpodobnění Ježíše. Inkarnace je v křesťanské teologii neodmyslitelně zpodobnitelná. Janovo evangelium nám říká, že „Logos“ jako jednotící a tvořivá síla vesmíru se stala tělem a přebývala mezi námi ve specificky lidské podobě.

Stalo se zvykem, že bělošské sbory a farnosti zpodobňovaly scénu narození jako svatou rodinu, obklopenou bělošským auditoriem. Až od 15. století tam býval jako barevný zpodobněn pouze jeden z mudrců – Baltazar. Samozřejmě, že zvláště božské figury – anděl a Ježíš – byly kresleny jako bílé. Inkarnace je něco velmi intimního, protože sám Bůh přichází mezi nás. A my se proto můžeme identifikovat s Boží lidskou formou. Je proto přirozené, že různé etnické skupiny se snaží přemostit tento příkop tak, aby narozený Ježíš vypadal jako jeden z jejich středu. V minulých letech z podobného důvodu národní katedrála ve Washingtonu vystavovala obrazy příběhu narození z nejrůznějších částí světa. Právě proto, aby toto přiblížení bylo patrné.

Autor přichází s otázkou, proč by bílí američtí křesťané z evropských kořenů měli stále trvat pouze na zpodobňování bílého Ježíše. Je přece zřejmé, že Ježíš nebyl Evropan, protože byl Žid ze Středního východu. A zde se ukazuje jisté teologické nebezpečí. Je zde prostor, ve kterém se opět může ukazovat bělošská dominance a nadřazenost. Robert P. Jones doporučuje provést v domácím prostředí pokus a představit příběh narození v jiné podobě, zahrnující etnické a kulturní důrazy podobně jako v případě Latimorova obrazu. Autor přiznává, že ve svém dětství by měl problém s přijetím Ježíše v černé či hnědé barvě. Pro nás všechny, kteří jsme vyrostli s obrázky boubelatého bílého dítěte spícího na seně, není přirozené do těchto představ zasahovat. Je třeba si uvědomit, že tyto hluboce zažité představy ukrývají temná zákoutí bílé nadřazenosti v naší teologii. Toto nepohodlné uvědomění představuje prostor pro teologické uzdravení a růst. Umělci nám v tom mohou pomoci, protože tento proces není pouze intelektuální. Sám Latimore chápe obraz jako nástroj k vidění Krista nejen pro místní komunitu, ale pro celý svět.

Je užitečné využít dlouhé zimní večery a zamyslet se nad svou morální a teologickou představivostí. Je třeba, abychom svou představivost osvobodili od deformací bílého pohledu. Autor uzavírá připojením citací z Kelly Brown Douglasovy knihy „Resurrection Hope: A Future, Where Black Lives Matter“ a jeho úvaze nad inklusivním pochopením inkarnace. Douglas připomíná, že pro rané křesťanství bylo důležité definovat božství a lidství Ježíše Krista. Vždy tam bylo nebezpečí jednu část Ježíšovy inkarnace potlačit. Cituje starý výrok reprezentující ortodoxní christologickou pozici. Církevní otec Řehoř z Nazianzu potvrdil plné Ježíšovo lidství slovy: „To, co nepřijal, to neuzdravil“. Pokud vezmeme vážně tento názor ze starověku, potom budeme odpovědně rozvíjet teologii, ve které bude zahrnuto celé lidství v Ježíšově těle. Ježíš uzdravil to, co jeho inkarnace zahrnovala. Měli bychom toto široké a plné lidství vidět v ukřižovaném těle, ležícím v matčiných rukou.

Náhledové foto: Obraz „Mama“ od výtvarníka Kellyho Latimora ze St. Louis zpodobňuje George Floyda jako Ježíše Krista umírajícího v matčině náruči. Zdroj: Religion News Service

Související příspěvky:

Kwanzaa – oslava panafrické kultury v čase vánočním

„Nestačí jen nebýt rasista…“

Farrakhan budí vášně

Zomrel zakladateľ čiernej teológie oslobodenia

 

 



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments