Slovy, která jsme vybrali do titulku tohoto článku, zhodnotil Otokara Grieseho znalec hermetismu Milan Nakonečný. A zdá se, že právem: Otokar Griese (1881–1932) byl totiž na poli hermetismu mimořádně aktivní a obětavý. Nakonečný mu ve své knize Novodobý český hermetismus (Praha: Vodnář 1995) věnuje třináct stran (120–132), takže můžeme připomenout jen heslovitě základní fakta.
Roku 1905 se stal martinistou a působil ve vídeňské lóži Valhalla; její aktivity později přesunul do Přerova. Roku 1905 také založil Isis, sborník pro synthetické studium filosofie, systémů náboženských a okultismu. Časopis vycházel ve čtyřech ročnících do roku 1908 a pak znovu – s podtitulem Sborník pro kritické zkoumání okultismu a otázek náboženských, kulturních, sociálních a zdravovědných se zřením k vyššímu názoru světovému – v letech 1922 a 1923.
Roku 1907 začal budovat vzdělávací a osvětové centrum, později nazvané „Svobodná škola věd hermetických“. Inspirovala ho k tomu Vysoká škola věd hermetických francouzského hermetika a zakladatele martinismu Papuse (1865–1916). Škola působila do roku 1924 a po Grieseho smrti byla obnovena v rámci spolku Universalia roku 1936. Na Papusově škole mu byl roku 1910 udělen titul čestného doktora hermetických věd.
Také v roce 1907 (nebo snad o rok dříve) zahájilo činnost Grieseho Ústřední nakladatelství okkultních děl. Vycházely v něm (též jako knihovnička Svobodné školy věd hermetických) spisy takových autorů, jakým byl např. Eliphas Lévi (1810–1875), William Q. Judge, (1851–1896) nebo Paul Sédir (1871–1926), ale také spisy jeho vlastní: Mumiální hermetická léčba – příspěvek k tajné medicíně starých (1908), Problém očarování (1909), Astrologie: mathematický systém moderní horoskopické astrologie (1911), Kosmoskop – jeho význam a užití v okultní praxi (1920) nebo komentovaný překlad kabalistického spisu Sefer Jecirah – kniha utváření, část první (1921).
Patrně roku 1908 založil společnost neognostiků. Nedlouho na to ale společnost zase zanikla.[1]
V letech 1913 a 1914 vydával časopis Lucifer. Měsíčník věnovaný vědeckému studiu okkultismu. Roku 1914 byl přejmenován na Zasvěcení (se stejným podtitulem), ale vyšla už jen dvě čísla a vypukla válka, později zvaná „světová“.[2] Otokar Griese narukoval, ale zůstal v Přerově ve vojenské zásobovací stanici.
Roku 1914 založil Bratrstvo Bílé lóže a připravil pro ně zasvěcovací rity pro první a druhý stupeň (pro stupeň iluminátů a Bratrstva neznámých samaritánů, které se inspirovalo esoterním pojetím Ježíše Nazaretského).[3] Titul brožurky Bratrstva Bílé lóže tvoří náhledový obrázek.
Vletech 1919–1922 vydával Pentagram. Sborník pro filosofii, mystiku a okkultism.
Své veřejné působení na poli hermetismu z existenčních důvodů ukončil roku 1924.
A pak snad ještě maličkost: někdy panuje pochybnost, zda Grieseho jméno bylo skutečně „Otokar“, anebo „Otakar“. Používal patrně obě. To druhé například v „illustrovaném čtrnáctideníku pro zábavu, výchovu a poučení“ Maják, který v Přerově vydával v letech 1924–1926. Přerov je ostatně Grieseho město: narodil se tam, s přestávkami tam žil (mezi lety 1907 a 1909 bydlel ovšem v Praze) a v Přerově také roku 1932 zemřel.
Poznámky:
[1] EMANUEL Z LEŠEHRADU, Po stopách tajemných společností, Praha: Alois Srdce 1935, s. 177.
[2] NAKONEČNÝ, Milan, Novodobý český hermetismus, Praha: Vodnář 1995, s. 123.
[3] Tamtéž, s. 124.
Psali jsme v Dingiru:
téma Český hermetismus, Dingir 7 (3), 2004, text celého čísla je zde.
téma Současnost hermetických řádů, Dingir 22 (4), 2019, obsah čísla zde.
TURNOVSKÝ, Pavel, Zpráva o stavu české astrologie, Dingir 7 (3), 2004, s. 91–93.
KALAČ, Petr, Počátky českého hermetismu, Dingir 7 (3), 2004, s. 94 97.
Rozhovor s Milanem Nakonečným, Dingir 7 (3), 2004, s. 100–101.
Související články: