Pavel Hošek: Evangelium lesní moudrosti. Duchovní odkaz zakladatele skautingu Ernesta Thompsona Setona, Brno: Centrum pro studium demokracie a literatury 2019, 200 stran, 198,- Kč.
V těchto dnech se do knihkupectví distribuuje dotisk knihy Pavla Hoška „Evangelium lesní moudrosti“. Je to důkaz mimořádné úspěšnosti knihy, která vyšla teprve někdy na začátku prázdnin. Není to ale zas tak překvapivé – kniha je to opravdu výborná.
Hoškovo „Evangelium lesní moudrosti“ tvoří obsahem i velmi vkusnou grafickou podobou spolu s jeho dřívější knihou „Evangelium podle Jaroslava Foglara“ (2017, recenze jsou zde a zde) malou vydavatelskou řadu. Obě knihy jsou skvělé, ale je mezi nimi důležitý rozdíl: zatímco o Foglarovi Hošek psal z hlediska religionistiky a prokazoval, že foglaring je možné považovat za implicitně náboženský jev, kniha o Setonovi je teologická a Seton z ní vychází jako v podstatě dobrý křesťan. Obě tvrzení mají svou platnost, i když samotného Foglara ani Setona by něco takového pravděpodobně ani nenapadlo. A obě publikace jsou průlomové a patrně založí celou badatelskou tradici. Na Hoškova náboženského Foglara už navazují odborné práce (zde) a jeho křesťanskému Setonovi se to jistě stane také, zvláště pokud by kniha vyšla ještě také v angličtině (což by měla).
Už u Hoškova Foglara byla potěšující autorova preciznost, s níž se věnoval pramenům foglarologického bádání. U jeho Setona je nejen obdivuhodné, ale až udivující, jak důkladně se seznámil s jeho dílem a jeho recepcí (zvláště v českém prostředí), ale také s kolika lidmi hovořil, a jak velmi hluboko se tím pádem dostal. „Evangelium lesní moudrosti“ tak v Hoškově popisu vyplývá ze Setonova života a díla zcela logicky a přirozeně a má – což je jistě trochu překvapivé – vlastně opravdu hluboce křesťanský charakter. Čistá, logická a přehledná je i struktura knihy: po úvodu, v němž jde hlavně o cestu Setonova díla českou společností, následuje „Setonův život“, „Setonovo dílo“ a „Setonovo evangelium“. Poslední dvě kapitoly („Odpověď Setonovi“ a „Bilance“) obsahují pozoruhodnou a přesvědčivou reflexi toho, co Seton a jeho „evangelium“ mohou přinést čtenářům jeho díla a jak jeho dílo mohou pochopit a přijmout křesťanští teologové. Kniha je nejen hluboká svým obsahem, ale navíc je napsána velmi citlivě a čtivě, s autorovým srdcem na dlani a s několika osobními vyznáními. Je zkrátka radost ji číst a nad přečteným přemýšlet.
Jedna taková myšlenka mě ale vede k otázce, zda Pavel Hošek při odhalování Foglarovy náboženskosti a Setonovy křesťanskosti přece jen oba autory netlačí do pozice, kam navzdory všem důkazům zas tak úplně nepatří – do pozice náboženské, resp. křesťanské výjimky. Bylo by totiž vůbec možné, aby Středoevropan Foglar nepředával ve svém výchovném působení něco svým způsobem náboženského a Angličan, Kanaďan a zároveň Američan Seton nepředával ve svém výchovném působení něco svým způsobem křesťanského? Byť si to neuvědomovali, nebyly jejich přístupy a postoje určeny už jejich civilizačním a kulturním zázemím? Není to u nich vlastně podobné jako například tehdy, když lidé z jiného konce světa vidí naše české ateisty jako křesťany svého druhu a jejich ateismus chápou jako křesťanskou herezi (sice herezi, ale pořád ještě křesťanskou)? Nebyl Foglar někde hluboko vlastně nevyhnutelně náboženský a Seton nevyhnutelně křesťanský?
Ale zpět ke knize: snad již nemusím opakovat svou ohromnou chválu Hoškovu dílu, abych si mohl dovolit dvě drobné výtky. Za prvé: v knize mi chybí alespoň základní popis uměleckého a kulturního kontextu Setonova díla. Jednou větou je naznačen jeho vztah k transcendentalistům. Jejich vliv ale za Setonova mládí již odezníval a někteří hlavní představitelé této umělecké, kulturní, ale i nábožensky inovativní generace v této době už umírali. Co další hráči na severoamerické kulturní scéně? V jakém kulturním prostředí Seton psal a byl čten svými prvními čtenáři? Při případném anglickém vydání knihy (které velmi doporučuji) by bylo dobré tento kontext uvést a rozpracovat.
A to druhé: Pavel Hošek je výborný autor a výborně se prodává. O to více je překvapivé, že jeho kmenové nakladatelství CDK nedopřálo jeho knize kvalitní redakční péči. Hošek se totiž místy nechává strhnout Setonovým nadšenectvím a je na několika místech snad až nepřiměřeně vášnivý (zdá se mi to např. na str. 109–110) a nemístně zjednodušující (když mluví o současné přírodovědě na str. 58 a 64 nebo když vykazuje skotský kalvinismus z křesťanství na str. 152). Odpovědný redaktor či editor by také mohl proškrtat některá Hoškova oblíbená klišé („česká kotlina“, „česká duše“) a eliminovat autorův profesorský (zlo)zvyk opakovat závažné myšlenky jinými slovy třeba i několikrát. Ani korektura nedopadla nejlépe: vyskytují se chyby v interpunkci a přechylování a korektorka neměla například ani odvahu nahradit Českou republiku významově a stylově odpovídajícím Českem. Říkám si: kolik vynikajících knih bude Hošek muset ještě napsat, aby se k němu nakladatelé začali chovat jako k panu Autorovi, jímž už ale nepochybně je?
Náhledová fotografie E. T. Setona stažena z prezentace Adam.cz zde.
Psali jsme v Dingiru:
Foglaring jako náboženství: Dlouhodobá hra, která se stává životem (Pavel Hošek), Dingir 20 (1), 2017.
Související příspěvky:
Evangelium od Bobří řeky (zde)
Foglarův apoštol Pavel (zde)
Vyšla kniha „Duchovní rozměr fenoménu Foglar“ (zde)