Článek vznikl v rámci kurzu Novopohanství (RLB510 a RLBcB510) na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně pod vedením Michala Puchovského.
Psychologický thriller inspirovaný oslavami slunovratu od amerického režiséra a scénáristy Ariho Astera měl světovou premiéru v červnu 2019. Film vypráví příběh psychicky labilní Dani, která ztratí rodiče i mladší sestru a poslední oporou jí zůstává apatický přítel Christian. Ve snaze utéct kruté životní realitě se Dani přidává k jeho skupině přátel a společně cestují do severní Skandinávie, aby se v rámci antropologické studie účastnili oslav Slunovratu. První dojmy z oslňujícího světla, vzdálené přírody a přátelské komunity ozdobené kroji a květinami ale rychle ovlivní psychedelické drogy, koláče z pubického ochlupení, orgie a lidské oběti.
Z pohledu filmové kritiky jde o ambiciózní, působivě zpracovaný snímek a jeho tvůrce Ari Aster značně ovlivnil thrillerový a hororový žánr. Většina těchto recenzí se ale zaměřuje jen na fiktivní dějovou linii a psychologii hlavních představitelů. Zásadně opomíjena je filmová obdoba skutečných oslav Midsommaru, které mají pro obyvatele Švédska vysokou kulturní hodnotu, i snůška dalších pohanských tradic, legend a zažitých lží a nepřesností.
Začněme rovnou nejvíce předvídatelným prvkem filmu, tedy lidskými oběťmi. Je to přece horor s náboženským kontextem! Ve filmu se obětní rituály objevují ve dvou scénách. Jednou jako pravidelná sebeoběť členů komunity, v závěru filmu jako rituál upálení „poctěných“ jedinců. Oběti byly v předkřesťanské době zřejmě skutečnou zvyklostí, což můžeme usuzovat především na základě archeologických nálezů. Z těch evropských lze zmínit například Balladoole v Británii nebo Oseberg v Norsku. Filmové obětování ohněm může být inspirované německým obdarováváním bohyně slunce nebo i keltskými druidy, kteří podle dochovaných spisů Julia Caesara naplnili proutěné stavby lidmi a poté zapálili. Přímo se Slunovratem ale lidské oběti spojovány nejsou.
Během švédského slunovratu hraje významnou roli láska a červnové období je zde oblíbené pro zásnuby, svatby i křtiny. Jinak tomu není ani v pomyslné filmové komunitě vesnice Harga. Do postavy Christiana se zamiluje švédská dívka Maja a pro dosažení svého cíle využívá svého pubického ochlupení, které přidává do nápojů i koláče. Úspěšná taktika končí sexuálním rituálem Maji a Christiana. Myšlenka potenciálního lektvaru lásky svoji historii skutečné má, ale opět ne přímo v rámci tradice slunovratu. Praktiku rozšířily údajné čarodějnice až zhruba ve třináctém století. Nyní ji využívá například čarodějnická Wicca pro tvorbu svíček nebo jako důležitou položku zajišťující účinnost zaklínadel. Nezávazný sex byl naopak běžnou součástí švédských oslav a patří k životnímu stylu a rituálům některých pohanských skupin. Souvisí to s podporováním sexuální svobody a otevřeného oslavování sexuální touhy a potřeby.
Vedle tradičních jídel a alkoholu je pro skutečný Midsommar typický tanec za doprovodu živé hudby, v tradičních krojích u vyzdobené máje. Jinak tomu není ani u historických, ani současných pohanských zvyků. Filmové podoby Midsommaru se účastní ženy včetně hlavní představitelky Dani. Po požití drog tancují v krojích kolem vyzdobené máje až do úplného vyčerpání. Dani se jako poslední stojící po náročné pohybové výzvě stává May Queen. Režisér Aster změnil charakter taneční praxe na depresivní tím, že se inspiroval legendou skutečné švédské vesnice Harga, podle které ďábel hrající na housle donutil obyvatele tancovat až do smrti vyčerpáním. Ze současných pohanských hnutí lze zmínit například spirálový tanec praktikující hnutím Wicca. Účel tance spočívá v utvrzení komunity, zahnání zlých duchů nebo zažehnání zimy.
Starogermánské runy představují důležitý účel při první posvátné oběti dvou členů komunity, kteří na nich zanechávají krev. Ve filmu se ale objevují nespočetněkrát, například na stěnách, přikrývkách, oděvech, hrobech i ve formacích jídelních stolů. Runy v předkřesťanské kultuře sloužily k magii a věštění, a to v zásadě pro hospodářské účely. Pohané díky nim předpověděli, kdy bude pršet nebo kdy je nejlepší čas pro sklizeň. Ve Skandinávii používaly runy vikingové pro vytváření nápisů a připisovaly jim až božský původ. Přesto nelze potvrdit, že by runy někdy jakkoliv souvisely přímo se severskou tradicí Midsommaru. V současné době má runová abeceda magickou funkci například v germánském novopohanství a okultismu.
Dalším zřetelným prvkem filmu, který našel inspiraci v oslavách Midsommaru i současných novopohanských tradicích, je důležitost přírody. Během švédského slunovratu rodiny opouští města a cestují na venkov, aby se naladily na rytmus přírody a oslavovaly ve větší společnosti. Fiktivní verze se v tomto případě podobá spíše smírnému pojetí novopohanských skupin, které pořádají rituály v menších skupinách a na tradicí daných místech. Filmoví účastníci se schází na pláni obléhané zelení, daleko od civilizace. Vesnice tak působí uzavřeněji. Oddaní se snaží s přírodou maximálně splynout a uctívají její součásti, např. posvátný strom s prachem zesnulých, jehož znesvěcení je později důvodem Markovi vraždy.
Na závěr nelze opomenout filmovou úlohu drog, které fiktivní oslavy slunovratu provázejí během celého filmu. O využití drog zřejmě nebylo při vytváření scénáře pochyb. V souvislosti s pohanstvím jsou zmiňované často, skutečných důkazů o jejich skutečném užívání je ale minimum. Jistí si můžeme být pouze v případě šamanismu, jehož praktikující psychedelická narkotika vyráběli a užívali ke své činnosti. Ale stejně jako jsou dnešní oslavy slunovratu nevinnou záležitostí, tak i novopohanské skupiny drogy odsuzují. Jejich úlohu dostatečně naplňuje alkohol, například medovina u slovanských a germánských tradic, víno požívané členkami Wiccy nebo obětní pivo, které v příslušných tradicích končí vylité na oltáři.
Originální náboženský podtext se Ari Asterovi vyplatil. Vytvořil s jeho využitím kvalitní film v rámci thrillerového žánru. Vedle vytváření psychologicky komplikovaných postav a přijatelného děje zapracoval i na svých znalostech předkřesťanské doby, švédské tradice i pohanských zvyků. Nakonec si vyhrál s detaily a překroutil skutečný svět do temné fantazie. Na filmovém zkreslení náboženské praxe akademici asi příliš pozitiv nenajdou. Stejně reagovali švédské recenze, například v deníku Goteborgs-Posten se autor ptá: „Opravdu je dovoleno do této míry znehodnotit to nejhezčí, co máme?“ Naproti tomu jsou laikové, pro které jsou thrillery založené na skutečnosti nebo minulosti jedním z nejlákavějších žánrů. Všechny tři pohledy mají silné ambice pro svoji obhajobu a zároveň se mohou navzájem doplňovat. Film Midsommar může svým úspěchem podnítit motivaci diváků zjistit víc o skutečné podobě zásadní kulturní události Švédska i (novo)pohanských tradicích všeobecně.
Použité prameny:
- Aster, Ari, Midsommar (filmový scénář) [online], [2017, 23. 8. 2021 již nedostupné].
- Billington, Sandra, „The Midsummer Solstice As It Was, Or Was Not, Observed in Pagan Germany, Scandinavia and Anglo-Saxon England“, in: Folklore 119/1, 2008, 41-57.
- Werner, Björn, Filmrecension: „Midsommar“ [online], [9. 7. 2019, 23. 8. 2021].
- Franklin, Anna, Midsummer: Magical Celebrations of the Summer Solstice, Llewellyn Publications, 2002.
Huber, Sandra, Blood and Tears and Potions and Flame Excesses of Transformation in Ari Aster’s Midsommar, 2019, 1-25.- Flower wreaths, dancing and a sun that never sets. Swedes call it Midsummer [online], [1. 6. 2021, 23. 8. 2021].
Psali jsme v Dingiru:
téma 1/2002: Současné novopohanství: zde.
téma 1/2015: Pohanství dnes: zde.
Související příspěvky: