Autorem prvního letošního letního čtenářského článku je Patrik Chmel. Více o sérii „Náboženství na cestách“, článcích a odměně pro autory zde.
Když se řekne magické místo, vybaví se každému něco trochu jiného. Ale přece jen některé možná napadne nedostavěný chrám v Panenském Týnci vyzařující pozitivní energii (psali jsme zde). Podobně magickým místem je i zřícenina kláštera Rosa Coeli.
Nachází se asi 20 km jihozápadně od Brna. Jeho název pochází z latiny a znamená „Růže nebes“. Podle kronikáře Jarlocha byl založen už v roce 1181, což z něj dělá nejstarší ženský klášter na Moravě. Postavit ho nechal moravský velmož Vilém z Pulína jako pokání udělené přímo od papeže za vojenský vpád do Rakous. Klášteru se muselo poměrně dařit, protože na konci 13. století si mohl dovolit zakoupit dvě vsi a v druhé čtvrtině 14. století postavit gotický kostel Panny Marie a východní části konventu – kvadraturu a rajský dvůr.[1]
Během husitských válek byl konvent pravděpodobně roku 1423 vypálen. Další zajímavý zářez do dějin kláštera přinesl probošt Martin Göschl, který přestoupil roku 1522 na luteránství a oženil se s jednou z jeptišek. Morálka tehdy náramně upadla, a i další řádové sestry údajně následovaly jejich příkladu. Na nátlak olomouckého biskupa musel probošt klášter opustit, v Mikulově se pak přidal ke komunitě novokřtěnců, za což byl zatčen a mučením donucen se „hereze“ zřeknout. Nakonec zemřel v biskupském vězení.[2] Podle některých pramenů vyhnali nespokojení obyvatelé Dolních Kounic řádové sestry i s proboštem a pustý klášter byl ponechán svému osudu. Panství několikrát měnilo majitele, až ho roku 1698 koupili strahovští premonstráti a klášter obnovili. V roce 1703 byl vysvěcen, ale záhy ještě toho roku podlehl požáru a už se jeho činnost obnovit nepodařilo. Kostel je nezastřešený už více než tři sta let a dnes areál vlastní brněnské biskupství a spravuje ho obec.
Na webových stránkách Dolních Kounic naleznete tato slova: „Trosky kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích působí na citlivější jedince svou pozitivní energií. Už jen pouhých pár minut pobytu v magických prostorách syrové gotiky bývalého kláštera vám vylepší náladu.“ Na stránkách Kudy z nudy neváhali napsat: „… zdejší kladná síla působí blahodárně na celý lidský organismus.“ Místo fascinuje mnoho příchozích turistů, poutníků, ale i filmařů a básníků. Areál se objevil v pohádce O statečném kováři (1983) nebo v seriálech Četnické humoresky (2007) a Labyrint (2017). Na Jana Skácela udělala Rosa Coeli takový dojem, že o ní napsal stejnojmennou báseň: „Na celém světě není tolik ticha, jako když sněží v Dolních Kounicích a probořenou střechou katedrály snáší se k zemi bílý sníh…“
Všechny fotografie: autor.
Poznámky:
[1] Dušan Foltýn a kol., Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha: Libri 2005, s. 277–285.
[2] Tamtéž, s. 281.
Související články: