„Jsme určeni k lásce. Usilujme o ni.“ – Představení knihy o Miloslavu kardinálu Vlkovi

Včera, 17. června 2021, byla v sále kardinála Berana na Arcibiskupství pražském slavnostně představena publikace „Miloslav kardinál Vlk: Reflexe a vzpomínky“. Objemný sborník příspěvků k 30. výročí intronizace Miloslava Vlka arcibiskupem pražským sestavila čtveřice editorů Vladimíra Vaníčková, Hana Pohořalá, Jan Stříbrný a David Lorenc. Tvoří ho na osmdesát příspěvků různých autorů, kteří se s Miloslavem Vlkem setkávali v soukromém i veřejném životě, a množství často doposud nepublikovaných fotografií. Více než šestisetstránkové dílo vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) za podpory Arcibiskupství pražského a České biskupské konference.

Vladimíra Vaníčková.

Setkání u příležitosti představení právě vydané knihy zahájil krátkou promluvou stávající pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka: „Je to kniha vzpomínek a také určitých reflexí na život muže, jehož život od počátku rozhodně nebyl snadný a znamenal veliké úsilí překonávat překážky. Je tomu 56 let, kdy jsem se s kardinálem Vlkem poprvé viděl ještě jako s bohoslovcem v Litoměřicích. Bylo to v situaci, která byla mnohem komplikovanější, než je ta naše dnešní, i když ani ta naše dnešní není tak jednoduchá, abychom mohli jásat. Co bylo důležité, vzpomínám, když nám při oficialitách říkali ctihodný pane, někteří mu říkali pane doktore, děkan fakulty mu často říkal pane kolego. Nikdy tedy nebyl tím, kdo by se ztrácel v anonymitě kolektivu, ale na druhou stranu si ho nedovedu představit v roli, která by ho nějakým způsobem dehonestovala. Při svých vystoupeních, ať psal, ať přednášel nebo byl při zkouškách, vždycky byl, abych tak řekl, opravdu svébytnou jednotkou, která měla svou identitu a od počátku se vždy hovořilo o tom, že on jednou bude tou osobností, která bude reprezentovat církev v této zemi. Stal se výjimečnou osobností, která sehrála výjimečnou roli v těch přelomových letech, a to nejenom v naší zemi, ale také v celoevropském kontextu, a nadto víme, že jeho angažmá v rámci hnutí Fokoláre dosahovalo i jiných kontinentů světa. A tak mi dovolte, abych za to poděkoval a abych si spolu s vámi mohl připomenout to dobré a důležité, co se stalo součástí nejen mého života, ale i součástí našeho života, a to nejen v uzavřené církevní komunitě, ale s přesahem i do ostatních oblastí lidského života: do života duchovní kultury, do života náboženského, ale i do života lidského přátelství.“

Hana Pohořalá během prezentace kapitoly Teologie a osobní spiritualita.

Následně se slova ujal nejprve historik a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra, aby přiblížil okolnosti vzniku knihy a poděkoval všem, kdo se na jejím vzniku podíleli, a předal slovo vedoucí editorského týmu Vladimíře Vaníčkové. Ta představila koncepci knihy a její rozdělení do tematických kapitol nazvaných Historie a současnost, Teologie a osobní spiritualita, Stolec svatovojtěšský, Ekumena a mezináboženský dialog a Člověk Miloslav Vlk a podrobněji uvedla do obsahu první z kapitol, přičemž vyzvedla schopnost Miloslava Vlka oslovovat napříč generacemi.

Shrnutím teologie a osobní spirituality kardinála Vlka provedla posluchače vedoucí sekretariátu arcibiskupa Hana Pohořalá. Vlkovu osobní zbožnost považuje za těžiště a základ všeho, čemu se Miloslav Vlk během svého života věnoval. Citovala z některých publikovaných příspěvků a vzpomněla také okamžiky těsně před kardinálovým skonem, kdy hovořil o Ježíši Kristu jako o „Nejkrásnějším Králi“. Kapitola se hojně věnuje i významu spirituality hnutí Fokoláre v životě kardinála Vlka.

Kapitolu zabývající se oblastí působení Miloslava Vlka na pozici pražského arcibiskupa editorsky představil druhý viceprezident České křesťanské akademie Jan Stříbrný. Hovořil zejména o významu kardinála Vlka pro rozvoj pražského arcibiskupství a církevního života a vyzdvihl jeho přispění k obnově vzdělávacích a zájmových institucí pro mládež včetně Katolické teologické fakulty UK.

Portrét Miloslava kardinála Vlka od Roberta Ferriho.

Poslední dvě kapitoly mapující Vlkův přínos mezináboženskému dialogu a jeh osobní život představila opět Vladimíra Vaníčková. Zmínila jeho osobní nasazení pro práva a náboženskou svobodu ve vztahu k židovské komunitě, jeho angažmá v platformě mezináboženského dialogu abrahámovských náboženství Společný hlas i osobnostní charakteristiky a zásady postavené na přátelství, lásce a otevřenosti až do posledních chvil jeho života. Po společném přípitku k poctě Miloslavu kardinálu Vlkovi a vzpomínce na něj se hosté ještě odebrali do galerie pražských arcibiskupů, aby si prohlédli kardinálský portrét, který vytvořil italský umělec Robert Ferri, jenž portrétoval také současného papeže Františka. Okolnosti vzniku portrétu a přátelský vztah, který se mezi mladým malířem a emeritním pražským arcibiskupem vytvořil, přiblížil český velvyslanec při Svatém stolci Pavel Vošahlík. Na úplný závěr programu hosté uctili památku Miloslava kardinála Vlka přímo ve Svatovítské katedrále.

 

Fotografie: autorka.

 

Psali jsme v Dingiru:

Dingir 2/2005: Nová hnutí v římskokatolické církvi (plný text čísla zde).

Dingir 3/2003: Mezináboženské vztahy (plný text čísla zde).

 

 

Související příspěvky:

Kardinál, borůvky a fokoláre

Hnutí Fokoláre vzpomínalo na svou zakladatelku

 

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments