Pewovo výzkumné centrum zpracovalo a zveřejnilo výsledky průzkumu z léta loňského roku ve 14 průmyslových zemích (o výsledcích referovala také internetová prezentace Religion News Service). Z výsledků vyplývá, že pandemická krize víru posílila. Vzhledem k tomu, že náboženství obvykle pomáhá zvládat zátěžové situace, to není překvapivé zjištění. Zajímavé je spíše to, že posílení víry nebylo nijak velké a že mezi jednotlivými zeměmi se ukázaly značné rozdíly.
Na otázku, zda jejich náboženská víra byla v důsledku vypuknutí koronavirové pandemie posílena, odpovědělo pozitivně 28 % Američanů, což je zdaleka nejvíce ze všech 14 zemí. Ovšem daleko více Američanů – 68 % – sdělilo, že pandemie neměla na jejich víru velký vliv. Z oněch 28 % bylo nejvíce bílých evangelikálů; víra téměř poloviny z nich (49 %) byla posílena. U amerických katolíků to bylo 35 %, v hlavním proudu protestantů (tedy nikoli evangelikálů) zaznamenalo pozitivní vliv na víru 21 % Američanů.
Průměrně mezi 14 zeměmi sdělilo posílení své víry 10 % respondentů: přesně tento průměr vykázaly Velká Británie, Francie, Austrálie a Jižní Korea. V Jižní Koreji ale téměř stejný počet respondentů (9 %) uvedl, že jejich víra je v důsledku coronaviru slabší. Nadprůměrný počet lidí s posílenou vírou byl kromě USA zaznamenán ještě ve Španělsku (16 %), Itálii (15 %) a Kanadě (13 %). Naopak nejméně respondentů, kteří pociťují, že jejich víra byla posílena, našli průzkumníci v Dánsku (2 %) a ve Švédsku (3 %).
Není to sice překvapivé, ale přesto stojí za to uvést korelaci mezi posílením víry v důsledku pandemie a tím, jak důležitou roli v životě hraje náboženství. Není náhodou, že právě mezi Španěly, obyvateli Spojených států amerických, Italy a Kanaďany je nejvíce těch (49, 45, 44, resp. 40 %), pro něž je víra „velmi důležitá“.
Je snad možné shrnout, že pandemie pravděpodobně posílí tendenci posledních desetiletí, označovanou jako postsekularismus, ale nepříliš přesvědčivě. Podobně ostatně vyzněl i průzkum vlivu pandemie na náboženství mezi mladými Brity, o němž jsme referovali zde.
Náhledová fotografie: Religion News Service.
Psali jsme v Dingiru:
Ľubica Obuchová, Wu-Chan v kontaktu s bohy a předky, Dingir 23 (4), 2020, str. 114–116.
Debbie Weissmanová, Židovské obce v pandemii, Dingir 23 (4), 2020, str. 117–118, více zde.
Matěj Senft a Jiří Motl, Církev v době pandemie, Dingir 23 (4), 2020, str. 122–124, více zde.
Související články:
Obracejí se britští dospívající více k Bohu? A je to kvůli pandemii?