O církvi Santo Daime s Igorem Chaunem

Rozhovor s Igorem Chaunem, scénáristou, režisérem a autorem textů a videí v prezentaci Goscha.cz, je rozdělen na dvě části: jedna vychází 15. prosince 2020 v časopisu Dingir (v čísle 4/2020, str. 138–139, je k dispozici zde), druhou uveřejňujeme nyní v Náboženském infoservisu. Rozhovor připravil Zdeněk Vojtíšek.

Před časem jsem tě pozval na fakultu na seminář. Překvapilo mě, jak silně jsi spojen s církví Santo Daime.

V průběhu 18 let jsem zažil asi 150 rituálů Santo Daime s ayahuaskou. Byla to pro mě obrovská duchovní škola, kdy se postupné střípky poznání začaly skládat do jakési ARCHITEKTURY VYŠŠÍCH SVĚTŮ. Ne, že bych viděl všechno. To vědomí lidského smrtelníka nedokáže. Ale postupně těch STŘÍPKŮ POZNÁNÍ už bylo tolik, že mi celá stavba Universa začala dávat smysl. Bytostně jsem vnímal existence Stvořitele a všech těch duchovních bytostí, a dokonce i velké množství POKROČILÝCH MIMOZEMSKÝCH CIVILIZACÍ. A já to začal brát jako vyšší realitu, jako fakt, nadřazený našemu pozemskému životu.

Ale zároveň jsem vnímal, že ty vyšší světy velmi respektuji nás pozemšťany. A mnohdy s námi mají větší slitování a trpělivost než my sami se sebou. Shůry je lépe vidět, jak je každé lidské poznání v zemské materii těžce vykoupené. Oni vědí, že my Božské nevidíme a nechápeme přímo, a o to více se na Výšinách cení každý jeden postup, každá jedna pozitivní myšlenka na Boha, na dobro, na lásku, kterou člověk dokáže zplodit.

Co přesně jsi v té Amazonii prožil?

Já někdy říkám, že se mi tam poodhrnul plášť reality a já v letmém záblesku zahlédl zákmit vyšší Božské reality. Rituály Santo Daime jsou velmi krásné. I když zároveň velmi náročné. Viděl jsem několikrát člověka „umřít“, doslova. A pak se zase probrat. Protože někdy se pro vědění chodí až ke hranici života a smrti. Vědomí se vydává do dalekých končin. Je to velké mystérium. Na začátku je čištění, Otčenáš, a pak se zpívají písně, které vedoucí této linie přijali z duchovního světa.

Uprostřed sálu je šesticípý stůl, u kterého sedí tzv. prezident stolu, ale rituál nemá žádného vůdce nebo šamana nebo hlavního průvodce. Tím je Bůh sám. A naše Vědomí se spojují v touze a prosbě ke Spasiteli. Dějí se naprosto neuvěřitelné věci. Na webu jsou různé záznamy, ale ty zobrazují jen vnější podobu rituálů, tanec, zpěv. Co se odehrává UVNITŘ je neviditelné a fascinující. A velmi léčebné.

Na tzv. zimní nebo letní festival přijíždějí desítky zájemců z celého světa. A ten dřevěný průvětrný šesticípý kostel ve vesnici Mapiá v brazilské Amazonii se naplní třeba dvěma sty lidí. Modlí se, zpívají, pláčou, někteří i omdlévají nebo zvrací, protože příchod té vyšší energie je nesmírně silný.

Je to vlastně naprosto pozoruhodná záležitost. Modlíš se tam a zpíváš, jako třeba v českém křesťanském kostele, a zároveň piješ ayahuasku, jako to dělali středoameričtí domorodci po stovky a tisíce let. Ten účinek je fantastický. V podstatě bych ho rád dopřál i některým českým kněžím a biskupům a kardinálům, aby si připomněli, o čem ta jejich práce je a s čím vlastně komunikují! A čeho jsou představitelé. Obávám se, že by se podivili. (úsměv)

Poznání tě tedy přiblížila amazonská církev Santo Daime. Co na ní shledáváš jedinečného?

Bylo to AUTENTICKÉ, silné, krásné, přírodní, neskutečně mohutné! Dotek Boha! Křídla andělů. Hluboké sebezpytné ZRCADLO DO SEBE SAMA. Uvědomění si existence lidských BRATRŮ A SESTER a svého POSLÁNÍ na Matce Zemi. Hluboké dojetí. Vhled do dětství, dokonce i do prenatálu a minulých životů. Výhřez dávných bolestí, které jsme nepřeléčili a které nás nevědomě i v dospělosti ovlivňují. Úžas! Genialita Božího stvoření. Propojenost všeho. Všudyproudící OŽIVUJÍCÍ VITÁLNÍ SÍLA Ve-smíru! (Ves míru!) Superiorní pulzující inteligence. Množství mimozemských civilizací! Které o nás vědí a v naprosté většině jsou laskavé, mají s námi porozumění a čekají, až se pozvedneme na vyšší úroveň Poznání. A staneme se spolupracujícími bratry a sestrami velké kosmické rodiny. A spoluarchitekty nových hvězdných systémů, prostorů nového života, vesmírnými spolutvůrci. Tohle poznání bylo tak velké, že se mi chce plakat i teď, když na to vzpomínám, když to říkám. Děkuju.

Jsou učení a rituály Santo Daime přenositelné do našich podmínek? Nebo myslíš, že se psychedelická spiritualita u nás časem spojí s domácími alternativními zdroji, například se slovanským pohanstvím?

Jak říkám, mě to přivedlo k Santo Daime, a jiná srovnání nemám. Tahle zkušenost mi hluboce změnila život a ovlivnila celé moje vnímání. Vlastně díky tomu jsem založil spolek Goscha a točím lidí a videa, zabývající se duchovním poznáním. Nabyl jsem absolutně nezvratného přesvědčení o BOŽÍ EXISTENCI, o přítomnosti duchovních sil a příčin v našich životech. Od té doby už nepochybuji o Pánubohu, ale vždy jen a jen o sobě. Zda lidsky dostojím tomu, co vnímám a cítím, zda budu dostatečně dobrým člověkem, abych byl vůbec hoden o Bohu mluvit a připomínat ho lidským bratrům a sestrám.
Někdy stále ještě klopýtám, ale Světlo na horizontu mi už svítí. A nikdy nezhasne.

Jak vnímáš svou cestu a cesty západních turistů třeba do Amazonie pro náboženský zážitek? Nebojíš se, že vykořisťují, nebo až drancují místní kulturu?

To je nesmírně individuální. Já měl štěstí, že jsem byl součástí autentické pralesní církve, kde opravdu náboženský zážitek byl na prvém místě. Já jsem nikdy nezažil žádného ayahuaskového šamana, žádného ayahuascéros, pouze jsem o tom slyšel od známých. Vím, že existují téměř turistické zájezdy za ayahuaskou do Jižní Ameriky. Ale zároveň si myslím, že i tohle je karmicky řízeno. Kdo se má spálit, kdo si má nabít ústa, a komu se má srdce a vědomí v lásce otevřít.
Jsem přesvědčený, že když je ÚMYSL POCTIVÝ A VŘELÝ, a zároveň máme bdělou ostražitou pozornost vůči tomu, kdo nám posvátné látky nabízí, jsme relativně v bezpečí. Ale na tuto pozoruhodnou vnitřní cestu bychom se nikdy neměli vydávat ze zvědavosti. Pak dochází i k určitým poškozením vědomí.

Myslíš, že šamanismus a psychedelická spiritualita jsou skutečně pranáboženstvím lidstva? A také zdrojem náboženské obnovy současného Západu?

Na prvou otázku odpovídám jednoznačně ano. A u druhé, že to může pomoci. Dokonce si myslím, že díky psychedelické spiritualitě jsme jako lidstvo vůbec přežili. A to, co my tady na Západě znovu pracně objevujeme, bylo přirozenou součástí našich předků, dokud žili v sepětí s přírodou. A ta příroda jim dávala přirozeným způsobem své plody i za účelem rozšíření stavu vědomí. Ve kterém komunikovali se svými předky, přírodními silami, duchovními bytostmi, totemickými zvířaty a tak dále.
Je paradoxem, že jsme to zapomněli natolik, že teď se divíme, když to znovu objevujeme, a dokonce to chceme vědecky rozebírat.

Všechny fotografie: archiv Igora Chauna.

Psali jsme v Dingiru: