Tomáš Poutník je cestovatel v pravém slova smyslu. Nejen že podnikl pouť do Santiago de Compostela, nejen že se vydal na cestu do Himálaje a po severní Indii na místa spojená s životem Buddhy, nejen že prošel několik států Jižní Ameriky, ale dokonce údajně procestoval paralelní světy a dimenze za hranicemi našeho vesmíru.
Tomáš spolupracuje s neziskovou organizací sdružující odborníky v oblasti transpersonální psychologie zaměřenou na pomoc lidem v psychospirituální krizi Diabasis (oficiální stránky k nahlédnutí zde). Dle svých webových stránek (zde) aktivně zažíval lucidní snění a astrální cestování po dobu sedmi let od roku 2005. Lucidní snění (lucid-dreaming, LD) je stavem, při němž si spící člověk uvědomí, že sní, čímž dostává možnost ovládat a měnit snový děj a prostor. Astrální cestování je jednou z forem zážitku mimo tělo (out-of-body experience, OBE). Předpokládá existenci duality mezi fyzickým tělem a vědomím, které se může od těla oddělovat, cestovat mimo něj a pak se do něj opět navracet. Počítá se existencí dimenzí v prostoru vesmíru, v nichž může vědomí pobývat a volně se pohybovat bez ohledu na přírodní zákony. Někdy je dáváno do kontextu k zážitkům blízké smrti (near-death-experience, NDE). Tomáš Poutník se o své zážitky už několikrát podělil s veřejností např. skrze youtube kanál GoschaTV1 (k vidění zde nebo zde). Naposledy však své zkušenosti sdílel ve čtvrtek 25. června 2020 od 18:00 v prostorách Café Nová galerie v Balbínově ulici na pražských Vinohradech. Přednáška trvala něco málo přes tři hodiny a byla obohacena o jeho zkušenost s psychedeliky v Amazonii. Zúčastnilo se jí kolem čtyřiceti lidí. Vstupné činilo 250 Kč.
Na začátku se ptal, kolik posluchačů má vlastní zkušenost s lucidním sněním anebo astrálním cestováním. Většina rukou se zvedla. Přednášející navázal popisem toho, jak v rámci LD zkoušel létat, vrhat ohnivé koule anebo se měnit ve zvíře. Poté představoval základní techniky umožňující vstoupit do astrálního světa. První sada postupů má sloužit k uvolnění fyzického těla. Jedná se například o metodu, kdy se adept snaží vleže na zádech s každým nádechem a výdechem uvolňovat od prstů na noze až po mimické svaly na obličeji. Druhou sadou technik jsou vizualizace pracující s opuštěním těla. Buď si lze představovat pohyb dopředu a dozadu jakoby na houpačce, anebo si nad sebou představovat, jak energetické tělo poletuje, a do něj postupně přenášet své vědomí. Přednášející varoval, že než dojde k prvnímu vycestování, může celkové cvičení zabrat klidně až pět nebo i více měsíců. Důležité je mít údajně dobrý důvod, proč vlastně někdo vycestovat chce.
Vyjití z fyzického těla dle přednášejícího umožňuje vidět realitu takovou, jaká je, protože nám už není filtrována skrze smysly. Všechno je prý vnímáno jako pravá podstata. Lze cestovat nejen po Zemi, ale v různých paralelních světech a dimenzích, které obývají různé bytosti. Vše se skládá z jemnohmotné energie, jak už prokázala kvantová mechanika. Představy o nebi a pekle dával do kontextu astrálního prostoru, který různě vibruje. Některé úrovně kmitají pomaleji, a ty jsou z jeho pohledu démoničtější, kdežto ty s rychlejší vibrací představují vyšší světy, naplněné pozitivní energií.
K četbě doporučoval knihy Daleké cesty (R. Monroe), Tulák po hvězdách (J. London) a Benandanti (C. Ginzburg). Své zážitky ještě podkládal odkazem na řadu vědeckých studií, které se podobným fenoménem zabývaly a ověřovaly jeho pravost. Jako nejdůležitější osobu v této oblasti zmínil transpersonálního psychologa Charlese Tarta (*1937).
Po přestávce se přednášející věnoval své zkušenosti s šamanskými rituály v nitru Amazonie. Velmi varoval před lehkovážným užíváním psychedelik pro pouhé potěšení. Snažil se ukázat, že astrální cestování je mnohem bezpečnější, protože jde o cílenou práci s vlastním vědomím, která adepta nepustí dál, než nakolik je připraven. Kdežto po požití psychedelik je vědomí jedince nekontrolovaně vrženo do astrálního prostoru, kde může být konfrontováno s věcmi, na něž není vůbec připraveno, což může mít fatální následky. Nicméně sám přednášející cítil, že má ayahuascu vyzkoušet. Našel si komunitu, kde se sám podílel na výrobě látky, několik dní musel držet speciální dietu a projít procesem očisty, než ho účinkům látky vystavili. Prožil nesčetné vize, kdy nejsilnější byl vstup do „primárního světa čistého stvoření“. Podrobněji svou zkušenost popsal ve svém elektronickém cestovním deníku — Mexiko & Jižní Amerika — den 48-56 zde.
Přednášku zakončil krátkým poselstvím: Není důležité astrálně cestovat, ani vyzkoušet ayahuascu. Důležité je naslouchat hlasu svého srdce a tomu, co opravdu chceme dělat. Podstatné je prožít správný a naplněný život teď a tady.
Psali jsme v Dingiru:
téma „Komunikace s duchovním světem“, Dingir 21 (3), 2018, více zde.
Související články:
Vědec jako výzkumník, vědec jako kněz: postmoderní spiritualita v akci