Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.
Izaiáš 7:14, Bible 21
Západním křesťanům začíná tuto neděli nový církevní rok. Období, kdy se připravují na příchod Ježíše o Vánocích, ale pamatují i na jeho druhý příchod na konci času, se nazývá advent. Název pochází z latinského výrazu adventus (příchod) a pro křesťany je toto období spojeno s vnitřní přípravou na příchod Krista.
Výpočet začátku adventu je jednoduchý. Počítá se vždy čtyři neděle před Štědrým dnem. Pokud ten připadá na neděli, tak je Štědrý den zároveň poslední adventní nedělí[1]. Podle staré církevní tradice se však do těchto dnů vstupuje již předcházejícího večera, zřejmě jde o pozůstatek židovských vlivů – v židovství totiž den začíná a končí se západem slunce, nikoliv půlnocí. Významné slavnosti církevního roku i všechny neděle mají v katolické tradici tzv. vigilie – noční bdění, které je předchází.
První počátky slavení adventu můžeme nalézt koncem 5. století v jižní Galiii[2] a ve Španělsku. Důvěryhodné doklady o počátcích slavení adventu však bohužel nemáme. Na Druhém Tourském koncilu v roce 567 po Kr. se nařídilo mnichům, aby se během období adventu postili. V této době ještě církevní i liturgický rok začínal slavností Narození Páně. Až ve století 12. se začátek roku přesunul na počátek adventu.
V adventním období jsou, jak už bylo řečeno, vždy čtyři neděle. Ta první se soustředí na připomenutí druhého Kristova příchodu, další dvě představují postavu Jana Křtitele. Tématem poslední adventní neděle jsou události, jež bezprostředně předcházely narození Ježíše Krista v Betlémě.
V adventní době je možné začít den roráty. Jde o ranní mše k uctění Panny Marie, které začínají ještě za tmy a svůj název získaly z písně začínající v latině slovy „Rorate, coeli, despuper“ (Rosu dejte, nebesa, shůry). Významným adventním dnem je v katolické tradici 8. prosinec, kdy se slaví slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Tato událost nepřipomíná početí Ježíše, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale víru v to, že sama Panna Marie byla počata bez prvotního hříchu. Symbolicky se tak připomíná příchod naděje, jež předchází příchod Ježíše Krista.
K adventnímu období se váže řada zvyků, mezi nejpopulárnější patří bezpochyby zapalování svíček na věnci. To dodržují často i ti, kteří se nepovažují za křesťany. Zvyk užívání věnce, kola symbolizujícího pro křesťany věčnost a Boha, je starý asi 150 let. Za tvůrce této tradice lze považovat evangelického teologa Johanna Hinricha Wicherna[3]. Zprvu měl tento věnec jednu svíčku za každý den, velmi brzy se však ustálila podoba jedné svíce pro každou neděli, případně byl věnec doplněn ještě pátou, bílou svící ve středu věnce, která se zapalovala na Štědrý den. Tradičními barvami adventního věnce byly červená a zelená. Červená totiž upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, společně se zelenou symbolizuje život. Zdobí se pak jablky, symbolem plodu života. Při přímluvách i žehnání adventního věnce užívá lid v odpovědích slovo maranatha (přijď Pane Ježíši).
Advent si v populární formě připomínají v západním světě i nekřesťané, pro které jsou čtyři týdny před Vánoci obdobím, ve kterém především bilancují nad uplynulým rokem, nakupují dárky pro své blízké a připravují se na volno konce roku.
Pozn.:
[1] Naposledy se tak stalo v roce 2017, znovu tak bude roku 2023.
[2] Dnešní jižní Francie.
[3] Tam tento teolog a pedagog vytvořil první známou verzi adventního kola (reálného kola od vozu) v ústavu pro opuštěné děti v Hamburgu. Tento zvyk se poté šířil velmi rychle zejména v protestantských částech Německa i do okolních zemí.
Doporučená literatura:
ADAM, Adolf: Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998, s. 127–129.
FROLEC, Václav a kol.: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1988.
ZIMMERMANNOVÁ, Marie a kol.: Poselství křesťanských svátků. Hradec Králové: Biskupství královéhradecké, 2011.
Použitá ilustrace:
Vánoční přání z Viktoriánské Anglie, autor i datum vzniku neznámé, zdroj: newdesignfile.com
Související příspěvky:
Vánoce – svátek známý i neznámý.
Vánoce jako součást kulturní války.
Pew: Vánoce stále méně křesťanské.