Vánoce – svátek známý i neznámý

Vánoce – svátek známý i neznámý

Snad žádný svátek neprošel během své existence takovým množstvím proměn, jako Vánoce, tedy křesťanské svátky oslavující narození Ježíše Krista, o kterém křesťané věří, že je Synem Božím. Reálné datum jeho narození je neznámé a po staletí bylo předmětem sporů zejména z důvodu nedostatečného množství průkazných informací o jeho mládí.[1] Katoličtí křesťané slaví Vánoce 25. prosince, ortodoxní 7. ledna.[2] Raná křesťanská tradice říká, že den, ve kterém se Marie, matka Ježíše, dozvěděla od anděla, že čeká významného potomka je 25. březen.[3] O devět měsíců později, 25. prosince, se Ježíš narodil. Židé také věří, že byl v tento den stvořen svět. První zaznamenané slavení Vánoc je datováno do časů vlády římského císaře Konstantina[4] roku 336.

Původ slova Vánoce se odvozuje z německého „den wihen Nachten“, což znamená „posvátné“ či „svaté noci“. Toto jméno měly dny a noci spojené se slunovratem ještě před nástupem křesťanství. Postupně se název zkrátil na Wiehnachten, v českém jazyce na Vánoce.

Někteří lidé si také myslí, že datum 25. prosince bylo zvoleno pro oslavu Vánoc proto, aby překrylo, či nahradilo římské svátky boha Saturna, případně svátek Zrození nepřemožitelného slunce. Saturnálie byly týden trvající svátek slavený 17.–25. prosince.[5] Během tohoto týdne docházelo k bujarým pouličním oslavám zahrnujícím sexuální a alkoholovou uvolněnost a převrácení společenských rolí. Dies natalis solis invicti – Dny zrození nepřemožitelného slunce – byly svátkem zrození pohanského boha Mitry. V podobnou dobu také Židé slaví historický svátek Chanuka.[6] Severské národy slavily v předkřesťanských dobách vítězství slunce nad temnotou při dvoutýdenní slavnosti jménem Jule, o které mnoho lidí věří, že z ní křesťané přejali některé zvyky, jako například zdobení jedlí, věšení jmelí a dávání dárků.

V průběhu staletí se podoba Vánoc proměňovala. V raném středověku byla oslava Narození Páně méně důležitá než Epifanie (Zjevení Páně). Postupem času však nabýval svátek na významu. Advent[7] byl brán jako příprava na Narození a získával postní ráz, jehož délka se pohybovala mezi čtyřmi a šesti týdny. Čtyři adventní neděle stanovil až papež Řehoř Veliký (540-604).

V českých zemích se v období vrcholného středověku vyvinula tradice koledování mnichů a jejich žáků v domech věřících v předvečer svátku. Z této doby také pochází sváteční jídla v podobě kuby, oplatek s medem jako předchůdce cukroví a časté opíjení.[8] Důraz na rodinnou soudržnost získávají Vánoce až v 17. století. V 18. století se již běžně objevovaly vánoční jarmarky, loutková divadla a pouliční hudebníci.

Dnešní podobě se začaly Vánoce přibližovat až o asi sto let později, zejména poté, co se v Británii začaly objevovat díla spisovatelů, která Vánoce ukazovala jako rodinný svátek štědrosti, dobré vůle a soucitu na rozdíl od komunitních a církevních obřadů spjatých s přísnými pravidly.[9]

V současné době se Vánoce slaví v mnoha různých formách v křesťanských komunitách i mimo ně po celém světě. Jde o jeden z nejoblíbenějších svátků, jehož současná forma obsahuje nespočet různých vlivů. Jejich původ je již v mnoha případech velmi obtížné dohledat. Tento krátký článek si díky obrovské popularitě svátku neklade za cíl jej dopodrobna popsat, ale spíše vybídnout čtenáře k tomu, aby se pokusil na celý fenomén pohlédnout z širší dějinné perspektivy a sám se hlouběji zabýval některým z mnoha témat, jež s sebou tento svátek nese.

Obrázek: Narození Páně, Kronika Eusebia z Cesareje, Padova nebo Benátky, 15. stol.

Související články:

Chanuka – Oslava osvobození v rodinném kruhu

Popeleční středa

Doporučená literatura:

ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998.

HICKMAN, Hoyt L., et al. Handbook of the Christian Year, 1986.

TALLEY, Thomas J., The Origins of the Liturgical Year, Ed. 2. 1991.

[1] Nejčastěji zaznívají od vědců názory, že k Ježíšově narození došlo někdy mezi lety 7–2 př. n. l. (Mimochodem neexistuje žádný rok 0. Po roce 1 př. n. l. následoval rovnou rok 1). Výpočet, kterým se určil rok Ježíšova narození byl proveden skytským mnichem Dionýsiem Exiguem. (Jako Skytové se nazývají kočovné národy na území dnešního Íránu.)

[2] To je způsobeno užitím staršího, juliánského kalendáře, který spojuje 14. nisan díky odlišnému počítání až se 7. lednem.

[3] V tomto případě dne 14. nisanu dle židovského kalendáře. V tento den bývá slaven svátek Zvěstování Panny Marie. Na tento den měl být Ježíš také popraven

[4] Prvního křesťanského římského císaře.

[5] Zde je ovšem třeba si uvědomit nedostatečnost primárních pramenů. Veškeré informace, které máme o svátku jsou neúplné a pochází od pisatelů žijících v pětisetletém rozpětí. Jejich popisy Saturnálií se tak pochopitelně rozcházejí.

[6] Dne 25. kislevu, který koresponduje s prosincem. Chanuka se slaví od druhého století n. l.

[7] Z latinského „adventus“, které znamená „příchod“.

[8] Mnich Jan z Holešova (†1436) píše, že lidé, „…kteří jsou v jeho [ďáblově] moci, … se v tak slavnostní předvečer přežírají, druzí opíjejí a jiní nejen do večerní hvězdy, ale i do jitřní hvězdy na chválu ďáblovu bdí, hrajíce v onen nejsvětější večer v kostky a zkoušejíce, jaké budou míti v kostkách štěstí po celý budoucí rok.“

[9] Jako nejpopulárnější dílo můžeme uvést dodnes známý příběh Charlese Dickense Vánoční Koleda (1843).



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na