Je tomu už 4 roky, kdy čínský prezident Si Ťin-pching vyzval komunistickou stranu, aby převzala kontrolu a podrobila náboženství stranickému vedení. Jak k tomu čínská komunistická strana přistoupila, je dobře patrné zejména na příkladu buddhistického města Larung Gar v oblasti Khamu v čínské provincii S‘-čchuan, respektive v okrese Serthar v Tibetské autonomní prefektuře Kardze.
Kolem soukromé buddhistické akademie založené v roce 1980 lamou Džigme Phüncchogem vyrostlo město, které před zásahem čínských úřadů v létě 2017 čítalo podle některých odhadů až čtyřicet tisíc obyvatel, zejména mnichů, mnišek i laiků z řad Tibeťanů, Číňanů, ale také zahraničních zájemců o buddhistické učení dzogčhenu. Lidé, kteří do oblasti přicházeli, si na svazích údolí, v němž se klášter nachází, stavěli provizorní obydlí. Na město, které vzniklo zcela spontánně takříkajíc na zelené louce v nadmořské výšce čtyř tisíc metrů, je tak naprosto unikátní pohled.
Tato stále se rozrůstající komunita, která se stala nejen centrem výuky buddhismu, ale také podpory různých občanských aktivit k zachování tibetského jazyka a kultury, vzbudila agresi čínských úřadů hned dvakrát. Poprvé bylo město zničeno už v letech 2001–2002, tehdy čítalo jen asi deset tisíc obyvatel. Město i klášter byly ale velmi rychle obnoveny a jejich význam a věhlas tím patrně jen stoupl. Dnes je největší buddhistickou institucí na světě. V posledních letech však čínské úřady zvolily poněkud sofistikovanější metodu, jak narušit duchovní autoritu tohoto kláštera, a sice tak, že chtějí toto místo přeměnit v turistickou destinaci. Pod záminkou stavby kvalitnější infrastruktury, která by zajistila větší pohodlí přicházejícím turistům (silnice, hotely, elektrifikace, kanalizace) dochází opět k boření obydlí zejména v bezprostředním okolí kláštera, ale i na svazích, mniši a žáci akademie jsou vyháněni, či odváženi autobusy, nuceni nastoupit do komunistických „reedukačních“ kurzů a různým způsobem ponižováni.
Podle zprávy tibetské exilové vlády ke stavu lidských práv v Tibetu (z roku 2018, česky dostupné zde) bylo „od července 2016 zbořeno nejméně 4 725 příbytků a z institutu bylo vyhnáno více než 4 825 mnichů, mnišek a laických studentů. Ze zármutku nad tímto ničivým zásahem čínské vlády tři zdejší mnišky – Rigdzin Dolma, Cchering Dolma a Semgha – spáchaly sebevraždu a zanechaly dopisy na rozloučenou, v nichž psaly o bourání klášterního komplexu a o ‚šikaně ze strany vlády. Vyhnaní mniši a mnišky jsou také nuceni k podpisu dokumentu, ve kterém se zavazují, že se do institutu nevrátí a že nebudou pokračovat v duchovním cvičení ve svých domovských městech. Někteří z mnichů byli dokonce po vyhnání přinuceni svléknout mnišský šat, avšak několika šťastlivcům se podařilo vstoupit do jiných klášterů,‘ řekl Úřadu pro informace a mezinárodní vztahy tibetské exilové vlády v roce 2017 někdejší obyvatel Larung Garu jménem Cchering.“ Nahlédnout do událostí v roce 2017 v Larung Garu lze i prostřednictví videa např. zde.
Také z ideologického hlediska už Strana zahájila razantní kroky. Ačkoli klášter v Larung Garu vznikl až v roce 1980, a tedy není tradiční náboženskou institucí, která by byla ze zákona pod státní správou, byla v roce 2017 rovněž převzata výborem Komunistické strany v čele s místním policejním důstojníkem. K vedení akademie a kláštera bylo na místo původních opatů, v jejichž čele stála neteř zakladatele akademie Ani Mumccho, jmenováno šest stranických kádrů, kteří mají na její činnost dohlížet. Dojem citlivého přístupu má dělat fakt, že všech šest tajemníků je tibetského původu a také to, že jejich seznam mohli předem občané písemně komentovat a rozporovat. Je však nutné podotknout, že vzhledem k represivnímu přístupu státu by takové vyjádření nesouhlasu jistě vedlo ke značné persekuci.
Bourání Larung Garu (a dalšího podobného klášterního střediska Jačhem Garu) odsoudily ve svých prohlášeních Evropský parlament a šest skupin nezávislých odborníků OSN. Tyto interpelace však nemají na jednání Komunistické strany Číny žádný vliv. Ta se hájí tím, že je podpora turismu v Tibetu a všechny další kroky v hospodářském zájmu státu.
Zdroje: South China Morning Post, Free Tibet, Tibet Watch, TIBINFO, Sinopsis
Náhledový obrázek: Domky nad klášterem. Foto: Valerian Guillot (Wikipedia Commons)
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 4/2004: Tibetský buddhismus (plný text čísla zde)
Téma Dingiru 3/2020: Tibet v české společnosti (obsah a vybrané texty zde)
Rozhovor se Zuzanou Ondomišiovou: To poslední, co si Čína nepodmanila.
Související příspěvky:
PŘED 25 LETY ZMIZEL PANČHENLAMA
JAK BUDDHISTÉ ZVLÁDAJÍ KORONAVIRUS
DALAJLAMA ZPOCHYBNIL INSTITUCI VĚDOMĚ PŘEVTĚLENÝCH LAMŮ
TIBETŠTÍ BUDDHISTÉ OSLAVILI LOSAR