Před 95 lety začali američtí fundamentalisté prohrávat kulturní válku

Před 95 lety začali američtí fundamentalisté prohrávat kulturní válku

Před právě 95 lety byl obviněn učitel John Scopes, a v dlouho probíhající kulturní válce v americké společnosti tím vypukla „bitva“, o níž tehdy nikdo nevěděl, že je rozho­dující a na dlouho poslední. Následující připomínka tehdejší „kulturní války“ způsobené rychlou modernizací západních společností na konci 19. století snad umožňuje lépe pochopit rozpolcení současných společností pod tlakem globalizace.

V tehdejší „kulturní válce“ stáli na jedné straně ti Američané, kteří modernizační změny vnímali negativně, na druhé straně ti, kdo hluboké společenské změny vítali. „Zápas“ měl několik symbolů; mezi nimi byla i teorie biologické evoluce, jejíž přijetí americkou společností by mělo podle zastánců „tradičních hodnot“ na tuto společnost dalekosáhlé negativní důsledky. Ve státě Tennessee měl tomuto „nebezpečí“ čelit Butlerův zákon, který zakazoval výuku každé teorie, jež by popírala stvoření člověka popsané v Bibli.

Přijetí Butlerova zákona v dubnu 1925 se ovšem stalo Pyrrhovým vítězstvím konzervativců. Jejich odpůrci, reprezentováni Americkou unií občanských svobod, ho totiž pochopili jako příležitost, jak konzervativce spektakulárně zesměšnit. Pečlivě se na to připravili, velmi přesně odhadovali reakce druhé strany a uspěli patrně více, než sami zpočátku doufali. Nejprve získali učitele přírodovědy John T. Scopese (1900–1970), aby se „přiznal“ k porušení tohoto zákona, dosáhli toho, že právě před 95 lety byl Scopes obviněn, a dokonce získali i několik jeho studentů, kteří porušení zákona „dosvědčili“, aby tak Scopes mohl být obžalován.

Sled událostí vyvrcholil v červenci 1925 soudním procesem, v němž za ohromného zájmu médií (jednalo se o první proces, který byl přenášen rozhlasem) probíhal teatrální souboj mezi fundamentalistickou obžalobou a obhajobou hájící liberální občanské hodnoty. Atmosféru, připomínající spíše divadelní představení než soudní proces, může připomenout i náhledová fotografie: misionář a jedna z hlavních postav fundamentalismu, kazatel T. T. Martin (1862–1939), si před soudní budovou otevřel improvizovanou prodejnu své knihy Peklo a střední škola, a to pod záštitou Antievoluční ligy.

Přestože byl Scopes nakonec uznán vinným a odsouzen k symbolické pokutě, skutečnými poraženými byli fundamentalisté. Po zesměšnění svého mluvčího v soudním procesu byli po dlouhá desetiletí kulturně marginalizováni a samotný výraz „fundamentalismus“ získal silně pejorativní nádech. Proces a okolnosti, které mu předcházely, jsou dobře popsány na české Wikipedii zde. „Kulturní válka“ v americké společnosti utichla až do 70. let 20. století a od té doby se vítězové a poražení střídají. V naší současnosti mají navrch konzervativci, jimž se podařila ohromná mobilizace kolem volby prezidenta Donalda Trumpa. Ale to už je jiná historie (a jinde popsaná – viz např. dole: „Související příspěvky“).

Snad by při této příležitosti bylo ještě dobré upřesnit, kdo byli tito první fundamentalisté. Své jméno odvodili ze série dvanácti brožur s názvem Základy (The Fundamentals) a s podtitulem Svědectví pravdě, vydávaných v letech 1910–1915. Z devadesáti článků, které brožury obsahovaly a které byly napsány známými evangelikálními autory, jich byla asi třetina věnována otázce Bible jako Bohem inspirovaného Slova, ostatní pak prosazovaly konzervativní přístup k takovým otázkám, jakými je Ježíšovo narození z panny, zázraky, vzkříšení, stvoření světa a podobně. Brožury byly distribuovány nejprve mezi evangelikální duchovní, později byly k dispozici všem zájemcům v anglosaském světě. Jejich vydání a distribuci zdarma v nákladu asi tří milionů financovali ropní podnikatelé, bratři Milton (1838–1923) a Lyman (1840–1923) Stewartovi. Příslušníkům nově vznikajícího hnutí kolem Základů dal roku 1920 jméno „fundamentalisté“ baptistický kazatel a redaktor fundamentalisticky zaměřeného týdeníku Lee Curtis Laws (1868–1946). Pro nově vznikající baštu amerického fundamentalismu, jižní a jihovýchodní státy, zavedl roku 1924 novinář Henry Louis Mencken (1880–1956) pejorativní označení „biblický pás“. Ohromný rozvoj fundamentalismu (a také ohromné sebevědomí fundamentalistů) zastavil právě Scopesův „opičí“ proces.

Literatura:

V textu jsou použity pasáže z kapitoly „Evangelikalismus“, in: NEŠPOR, Zdeněk R., VOJTÍŠEK, Zdeněk, Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice, Praha: Karolinum 2015.

MARSDEN, George, Fundamentalism and American Culture, Oxford – New York: Oxford University Press 1980.

BALMER, Randall, Encyclopedia of Evangelicalism, Waco: Baylor University Press 2004.

BALMER, Randall, Mine Eyes Have Seen the Glory, Oxford – New York: Oxford University Press 1993.

Psali jsme v Dingiru:

téma Dingiru 1/2019: Současný evangelikalismus (obsah čísla zde)

Kdo jsou evangelikálové

Nejlepší přátelé Donalda Trumpa 

Náboženský hlas pro Donalda Trumpa

Související příspěvky:

Kdo je evangelikál v éře Donalda Trumpa?

D. Trump jako nový král Kýros? Evangelikální teolog s tím polemizuje

Klesá v USA počet evanjelikálov?

Nejevangelikálnější Bílý dům v historii

„Republikánská“ religiozita nebělošských demokratů



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na