Křesťané si v těchto dnech připomínají ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Výraz Velikonoce označuje svátek Zmrtvýchvstání Páně, ale občas se užívá i pro Velikonoční triduum[1], Velikonoční týden, případně celé padesátidenní období od Neděle zmrtvýchvstání do Svatodušních svátků[2].
Velikonoční neděle se dle běžné definice slaví první neděli po prvním jarním úplňku. Výpočet začátku jara i výpočet úplňku však nejsou brány astronomicky, ale církevně (jaro začíná vždy 21. března) tak, jak bylo rozhodnuto roku 325 na Nicejském koncilu. Datum se v těchto případech může lišit až o dva dny a posunout tak Velikonoce na jiný termín.[3]
Původ svátku můžeme nalézt v židovské tradici. Křesťanské Velikonoce se slaví přibližně ve stejnou dobu jako svátek Pesach. Hlavním tématem tajuplného i veselého židovského svátku je exodus – odejití Židů z Egypta. Odchod izraelských otroků začíná Velkou nocí – momentem, ve kterém Hospodin umožnil Židům uprchnout z egyptského područí. Stalo se to tak rychle, že Židé nestačili před útěkem připravit obvyklý chléb[4], ale upekli jen placky – macesy, odtud přízvisko Svátek nekvašených chlebů[5]. Židé měli příležitost prchnout po desáté Ráně egyptské, kdy Hospodin pobil prvorozené. Vyhnul se však domům, které měly na veřejích (futrech či zárubních) značku z krve beránka, která jeho obyvatele od této rány uchránila. Tím se dostáváme ke křesťanské symbolice: dle křesťanské tradice byl pak konečným a úplným obětním beránkem Ježíš, který svou smrtí vykoupil lidstvo. Křesťané si tedy již dva tisíce let připomínají Ježíšovu smrt a o tři dny později jeho zmrtvýchvstání. V některých společenstvích se však zachovala také vzpomínka na vysvobození Židů z Egypta a mnohokrát se vynořila jako symbol touhy po volnosti[6].
Dny během svátku mají své vlastní role. Velikonoční týden začíná Květnou nedělí. Připomíná se Ježíšův vjezd na oslici do Jeruzaléma. Černou, či Škaredou středou se nazývá den připomínky Jidášovy zrady. Zelený čtvrtek (podle zelených, hořkých bylin připomínajících hořkost otroctví) slavil Ježíš s učedníky Velikonoční večeří. Při tom ustanovil Večeři Páně, jež se jako připomínka v podobě Eucharistie drží dodnes[7].
Den ukřižování – Velký pátek je připomínkou Ježíšova utrpení (pašijí). Ježíš Kristus svou smrtí na kříži dle křesťanů porazil zlo, peklo a smrt. Na Bílou sobotu končí postní doba. Připomíná den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Bílá je díky rouchu čekatelů na křest – velikonoční noc byla od čtvrtého století spojena s křestními shromážděními. Velikonoční neděle, třetí den po ukřižování, je nazývána Božím Hodem Velikonočním. Jde o nejvýznamnější den křesťanského církevního roku. Křesťané slaví Kristovo zmrtvýchvstání, vítězství nad smrtí a vykoupení celého lidstva.
S nejrůznějšími lidovými zvyklostmi je spojeno Červené pondělí[8], původně nekřesťanská tradice obsahující různé přechodové rituály mezi zimou a jarem. Velikonoční pomlázka, o níž máme písemné zmínky již ze 14. století (avšak sama tradice je mnohem starší), sloužila k „pomlazování“ dívek – předávání svěžesti čerstvého proutí. Práskání proutkem bylo v předkřesťanských dobách bráno za symbol jarního blesku a hřmění a sloužilo k zapuzování zlých duchů. Jako odměnu za pošlehání dostal chlapec od dívky vejce, pradávný symbol plodnosti a znovuzrození.
V letošním roce se však díky nastalé situaci slavily Velikonoce mnohem komorněji. Díky opatřením zavedeným státem se věřící nemohli účastnit velikonočních vigilií v kostelích, stejně tak je výrazně omezené i koledování na Velikonoční pondělí. Duchovní vyzývali věřící, aby alespoň na Bílou sobotu zapálili po setmění za okny domovů svíčku. Mše probíhali díky moderním technologiím přes internet, zároveň je vysílala po čtyři dny svátků i Česká televize. Církve také připravily duchovní krizovou pomoc po telefonu, či biblické hodiny nebo různé přednášky jako videokonference přes sociální sítě.
[1] Třídení – Termín označující období od Zeleného čtvrtku večer (dle židovské tradice začíná nový den večerem) do večera Neděle Zmrtvýchvstání.
[2] Tento svátek se díky židovským kořenům vztahuje k předání Zákona na hoře Sinaj, v křesťanství pak k seslání Ducha svatého na apoštoly.
[3] Jako se stalo například v loňském roce – astronomicky byl první jarní den už 20. března, hned další den byl úplněk. Velikonoční neděle měla být tedy již 24. března, ovšem vypočtený cyklický úplněk byl až ve čtvrtek 18. dubna. Velikonoční neděle nastala až 21. dubna, rozdíl tak byl 28 dní.
[4] Kvašení tradičně probíhalo v dřevěných miskách za pomoci reziduálních kultur nebo kvásku z předchozího pečení, kvašení tak mohlo trvat i několik dnů.
[5] V češtině je ovšem zavedený tvar macesy mylný dvojitý plurál z původního jidiš výrazu mace (sg.), maces (pl.).
[6] Zejména v různých církvích s převažujícími členy z řad Afroameřičanů.
[7] Z řeckého εὐχαρίστειν, eucharistein – děkovat. Ústředním bodem aktu je děkovná modlitba.
[8] Červené dle barvy vejce, které měla dívka dát svému vyvolenému chlapci. Červená barva symbolizuje lásku, nový život a ochranu před zlem a démony.
Náhledové foto: MISTR VYŠEBRODSKÉHO OLTÁŘE, Zmrtvýchvstání Krista – Vyšebrodský cyklus [Dřevomalba]. Kolem r. 1350. At: Národní galerie v Praze.
Doporučená literatura:
GRYGAR, J. Věda a víra. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. 128 s. ISBN 80-7192-535-7.
KROLL, G. Po stopách Ježíšových. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 486 s. ISBN 80-7192-711-2.
Související články:
Květnou neděli oslavili také vietnamští katolíci v Praze