Minulý týden byla už potřetí obnovena prozatímní dohoda mezi Vatikánem a Čínskou lidovou republikou o jmenování biskupů. Po šesti letech je dohoda stále kontroverzní a vyvolává smíšené pocity v katolické i vědecké komunitě. Podle některých pozorovatelů představuje její podpis přelomový okamžik v čínsko-vatikánských vztazích, neboť byla prodloužena ze dvou na čtyři roky. Delší doba její platnosti má naznačovat pokrok ve vzájemné důvěře mezi Svatým stolcem a komunistickou vládou ČLR. Vatikán tento krok potvrdil ve svém prohlášení, v němž uvedl, že „je i nadále odhodlán pokračovat v uctivém a konstruktivním dialogu s čínskou stranou s ohledem na další rozvoj bilaterálních vztahů ku prospěchu katolické církve v Číně a celého čínského lidu.“
Zatímco v minulých letech ji Svatý stolec prezentoval jako ekumenické dílo zaměřené na sjednocení katolické církve v Číně, v současnosti obě strany o dohodě hovoří v politických konotacích jako o dokumentu vymezujícím vztahy mezi dvěma státy – Vatikánem a ČLR. Tento posun není překvapivý, protože ČLR stále vnímá katolickou církev především jako součást cizího státu Vatikánu a ne pouze jako čistě náboženskou organizaci.
O sbližování mezi Svatým stolcem a KS Číny svědčí i to, že Vatikán v červnu letošního roku (2024) vyjádřil přání zřídit na území ČLR stálý úřad. Podle vyjádření Vatikánu by se jednalo o snahu o určitý dialog s místními úřady, a především o zmírnění rozkolu v čínské církvi, resp. o náboženské sjednocení katolíků.
Oteplení čínsko-vatikánských vztahů vyvolává smíšené reakce. Překvapující je, že i z úst renomovaných badatelů v oblasti čínského katolicismu zaznívá stále více tendenčních a zavádějících interpretací sino-vatikánských vztahů. Příkladem je zpráva Michela Chambona, která líčí dopad smlouvy na katolickou komunitu v příliš pozitivním světle. Pravdou sice je, že dohoda do značné míry zmírňuje palčivý nedostatek biskupů v Číně a nedávný rozkol s katolickou komunitou. Papež František totiž ihned po podpisu dohody v roce 2018 nejenže uznal všechny biskupy jmenované Vlasteneckým sdružením čínských katolíků a udělil jim dodatečná svěcení, ale také zrušil jejich předchozí faktickou exkomunikaci. Za posledních 6 let bylo navíc na základě vzájemné dohody vysvěceno 10 nových biskupů a 16 jich bylo „legalizováno“. Dr. Chambon však tuto „legalizaci“ popisuje jako krok vzájemného sblížení a vstřícnosti. Osobně bych je však spíše viděla jako odraz toho, jak čínsko-vatikánské vztahy v současnosti skutečně fungují. Ani v jednom případě se nejednalo o ústupek vůči legalizaci ze strany KS Číny. Tito biskupové byli buď dodatečně uznáni Vatikánem, nebo se na výzvu papeže nechali zaregistrovat v rámci státních struktur. Biskupové, kteří nadále odmítají podřídit se diktátu KS Číny, čelí od čínské vlády tvrdým represím a nejsou jim udělovány žádné ústupky.
Kromě toho je problematické i jmenování nových biskupů, kdy čínská strana navrhuje kandidáty, z nichž až pak vybírá Svatý stolec. Je tedy zřejmé, že budou vybráni pouze kandidáti, kteří jsou vnímáni jako loajální vůči straně. To mimo jiné vyplývá i z politiky náboženské sinizace, kterou Si Ťin-pching zavedl v roce 2015. Tato politika klade důraz na politickou podřízenost straně a její ideologii – podle ní by čínští katolíci měli přizpůsobit své učení socialistickému systému a čínské kultuře a upřednostnit zájmy národa před svými náboženskými závazky. Příkladem je politika plánovaného rodičovství aktivně podporována Vlasteneckým sdružením. Právě proto je v tomto případě naivní hovořit o úspěchu vatikánské politiky při jmenování nových biskupů. O častém porušování dohody ze strany Pekingu a o tom, že Vatikán před ním opakovaně zavírá oči, jsme již psali zde. Navíc je zcela ignorován ateistický postoj KS Číny a její neskrývaná snaha zcela ovládnout duchovní život čínských občanů s konečným cílem odstranit náboženství z celé země.
Pokud se v předchozích letech dalo domnívat, že papež možná stále doufá, že na základě jednání KS Číny se poněkud uvolní přísná kontrola útlak nad katolíky v Číně, nebo že šlo z jeho strany pouze o nepochopení situace čínských katolíků, tak tato naděje zcela vyprchala. Naopak, politiku Vatikánu hodnotím jako snahu o formální nápravu vztahů bez zájmu o skutečné důsledky pro čínské katolíky.
Magdaléna Rychetská: rychetska@phil.muni.cz.
Náhledová fotografie: SG News.
Psali jsme v Dingiru:
MASLÁKOVÁ, Magdaléna. Pod tlakom strany a vlády: Aká je situácia Vlasteneckého združenia čínskych katolíkov? Dingir 22 (3), 2019 s. 80–82.
Téma Čínské duchovní tradice u nás, Dingir 14 (2), 2011, text celého čísla.
Související příspěvky:
