Obšírně komentovaná třídílná zpráva o definitivním zamítnutí registrace Církve křesťanská společenství Slovenska (první díl je zde) přitahuje pozornost k obdobným církevním útvarům působícím v Česku. Tento článek vyjmenovává šest obdobných českých církví a krátce přibližuje jejich charakter.
Vlna registrací těchto nových církevních útvarů proběhla v Česku bez většího zájmu veřejnosti mezi lety 2007–2014. Jedná se o Církev živého Boha registrovanou dne 15. 12. 2007, Církev Nová naděje, jejíž registrace proběhla dne 3. 9. 2009, Církev Slovo života, která byla registrována dne 6. 8. 2010, Církev víry registrovanou dne 22. 5. 2012 a Církev Nový život (registrována dne 25. 10. 2013). Dále k nim přibyla ještě církev Oáza, registrovaná dne 11. 10. 2014. Všechny tyto české církve se stejně jako Církev křesťanská společenství Slovenska řadí v rámci protestantského křesťanství k pentekostální větvi evangelikalismu. Při bližším pohledu patří v rámci pentekostálního evangelikalismu k tzv. neocharismatickému hnutí.
Neocharismatické hnutí můžeme nejlépe charakterizovat v kontrastu s předchozí vlnou pentekostálního evangelikalismu, tedy s charismatickým hnutím. To přineslo důraz na Ducha svatého a jeho dary do již zavedených církví (denominací), v nichž byla podle charismatiků osoba Ducha svatého po staletí opomíjena. Většina společenství v rámci tohoto hnutí se snažila oživit tradiční církve zevnitř a držet se tradice církve, v nichž působila.
V případě neocharismatického hnutí je tomu jinak. Je to vlastně soubor samostatných církevních útvarů, iniciovaných a inspirovaných jedním pastorem, apoštolem nebo jinak titulovaným vůdcem, který je nositelem určité vyhraněné vize nebo ideje. Jedná se o společenství, která odmítají běžná církevní zřízení a tradice a jsou mnohdy k denominacím silně kritická. Některé z těchto nezávislých útvarů vznikly tehdy, když se snaha skupiny charismatických křesťanů o obnovu denominace ukázala jako neúspěšná a když se skupina se svou vůdčí osobností rozhodla denominaci opustit, případně když ji pro své důrazy opustit musela.
Neocharismatické hnutí proto postavilo své působení na nezávislých autoritách apoštolů, proroků, učitelů, evangelistů a pastýřů s jejich specifickými úkoly a rolemi. Přijalo též mnohá působivá „zjevení“ a „učení“, která mají pro svoji „novost“ velký potenciál přitáhnout posluchače a s kterými se jim dobře „evangelizuje“. Jejich zvěst totiž působí neotřelostí a čerstvostí, a proto se může stát v určitém společenském kontextu velmi přitažlivou.
Jedním z velmi vlivných proudů v rámci neocharismatického hnutí je tzv. Hnutí Víry. Jedná se o soubor učení, které se zaměřuje na budování osobní víry jakožto duchovní síly s potenciálem měnit realitu. Toto budování víry nabízí lákavý způsob, jak se vyrovnat s nevyzpytatelnou nemocí či náročnou životní situací. Prostřednictvím „fungující víry“ nabízí „spolupráci“ s Bohem na určitém požehnání či osobním cíli. Budováním své víry se člověk učí „spolupracovat“ s Bohem na svém uzdravení a na všestranném požehnání, materiálním zaopatření a hojnosti. Hnutí Víry svým učením může velmi přispívat k budování sebevědomí a také nabízí minimálně dočasně novou naději do života.
Výše představené církve, jejichž registrace přibližně před deseti lety proběhly, byly ve svých počátcích ovlivněné různými osobnostmi, které se však víceméně hlásili k tomu samému proudu neocharismatického hnutí. Dnes jsou již mezi nimi patrné značné rozdíly, např. radikální prosazování principů Hnutí Víry se postupem času u některých z těchto společenství citelně oslabilo, některá si radikální důrazy podržela, některá společenství je přehodnotila a v závislosti na různých okolnostech reinterpretovala. Rozdíly mezi těmito nově registrovanými útvary se projevují i v reakci na skutečnost, že jsou z religionistického hlediska k tomuto hnutí zařazeny. Například Církev živého Boha s tímto zařazením souhlasí, ale svůj souhlas potřebuje okomentovat a vysvětlit, Církev Nová naděje se s tímto zařazením neztotožňuje, ale nevystupuje proti němu, zatímco Církev Nový život se proti této klasifikaci rázně ohrazuje.
Církev Nová naděje se v rámci registračního procesu navzdory zřetelnému původu v Hnutí Víry přihlásila k jedné z nejstarších, vpravdě klasických pentekostálních církví, k Církvi Boží v Clevelandu[1]. K Hnutí Víry se ani nadále oficiálně nehlásí, ačkoliv prvky učení tohoto hnutí jsou v poselství jejich pastorů přítomné.
Církev živého Boha chce naplnit organizační ideál neocharismatického hnutí a nepřipustit, aby z ní vznikla další denominace. Nechce být vedena vůdčí osobností a její biskupové mají proto pouze reprezentativní funkci, např. pro styk s veřejností.[2] Podle jednoho z biskupů Víta Dana Kolingera nebylo „Hnutí Víry v Čechách doposud objektivně prezentováno, bylo spojováno s něčím negativním či podivným, a proto má hodně lidí o učení Hnutí Víry zkreslenou představu“.[3] Proto se Církev živého Boha snaží svým působením rehabilitovat pověst tohoto hnutí v české společnosti. Klade proto důraz na tvrzení, že víra se projevuje láskou. Tímto důrazem se také snaží obrousit hroty možné necitlivé pastoraci spojené s výtkou týkající se „malé“ či „nerozvinuté“ víry.
Ve srovnání s dalšími jmenovanými církvemi kladou v Církvi Oáza větší důraz nejen na myšlenky Hnutí Víry, ale i na evangelium prosperity, a materiální požehnání je pro ně velkým dokladem Boží přízně, zatímco v Církvi víry je stěžejní téma tzv. služebného daru, který tato církev nachází ve slovenském pastorovi Křesťanského společenství Milosť Jaroslavu Křížovi a v maďarském vůdci neocharismatického Sboru Víry Sándorovi Némethovi. Pro tyto osobnosti je Kenneth Hagin, zakladatel Hnutí Víry, jedním ze stěžejních apoštolů neocharismatického hnutí.
Církev Slovo života, nejstarší církevní uskupení Hnutí Víry v České republice, je dnes mnohem umírněnější než ve svých počátcích. Na jejích misijních aktivitách je pozorovatelný nápadný posun od způsobů evangelizace Hnutí Víry k běžné církevní praxi a ke snaze o větší důvěryhodnost a serióznost. Také členství této církve v České evangelikální alianci či její ekumenická otevřenost již profilu Hnutí Víry neodpovídají.
Církev Nový život se důrazně proti tomuto religionistickému zařazení ohradila a popírá i vlivy z méně nápadného charismatického hnutí. Nepovažuje se za církev charismatickou, ale za církev obecně křesťanskou.“[4] Církev Nový Život se chápe jako jediný celek, ve kterém nejsou jednotlivé sbory samostatné a jejich zakládání, správa i případné sdružování či začleňování do jiných sborů probíhá dle aktuálních potřeb.[5] V případě Církve Nový život se zdá, že patří spíše mezi ta společenství, která se v průběhu času začala zaměřovat spíše na své členy a na jejich vyspělou morálku a křesťanskou dokonalost než na misijní působení a na okolní společnost. Církev Nový život se tak stala exkluzivní a náročnou církví. Náročnost takovéhoto života však přináší i více bolestných odchodů ze společenství.
Závěrem lze říct, že působení těchto uskupení se nadále odehrává bez většího zájmu většinové společnosti. Některá společenství se čas od času pokoušejí o nějaké masovější či náročnější misijní akce. Např. poslední výrazná misijní akce „Zasáhnout svět“, organizovaná Církví víry a jedním z jejích pastorů Petrem Kubou, proběhla v červnu 2023 bez výrazného úspěchu.
Nicméně, jedná se o nově založenou organizaci Církve víry, která nabízí také poskytnutí platformy, která má pomoci dalším misijním skupinám „využít potenciál pro efektivní kázání evangelia“. Tato organizace si klade za cíl organizovat podobné misijní akce pravidelně v různých městech České i Slovenské republiky, a tak je možné, že tyto akce mohou do budoucna Církvi víry a i případně dalším spolupracujícím neocharismatickým skupinám jejich členskou základnu rozšířit.[6]
Zájemce o podrobnější informace týkající se těchto církevních útvarů lze odkázat na Encyklopedii menších křesťanských církví v České republice.
Náhledová fotografie: NBC News.
Poznámky:
[1] Angl. Church of God, byla založena v roce 1886 několika křesťanskými sbory v USA. Dnes zastřešuje přes 7 milionů věřících v 170 zemích světa. Vedoucím je Raymond F. Culpepper, organizace sídlí v Clevelandu, Tennessee, viz http://www.churchofgod.org/. Více v. Nešpor, Z. R., Vojtíšek, Z. Encyklopedie menších křesťanských církví, Karolinum, Praha, 2015, str. 279–280.
[2] Srov. Struktura a organizace církve CžB, Církev živého Boha, URL: http://www.cirkevzivehoboha.cz/o-nas/struktura-cirkve.html, download 28. 11. 2019.
[3] Informace získány rozhovorem s Vítem Danem Kolingerem, biskupem Církve živého Boha, dne 15. 1. 2020.
[4] Informace získány formou dotazníku. Odpovědi poskytl Mikuláš Török, vedoucí Církve Nový život, dne 18. 2. 2020.
[5] „Některé další sbory či skupiny (v Brně či Zruči nad Sázavou) byly buďto začleněny do jiných sborů (např. do Prahy), nebo zcela zrušeny.“ Srov. Nešpor, Z. R., Vojtíšek, Z. Encyklopedie menších křesťanských církví, Karolinum, Praha, 2015, str. 286–287.
[6] Srov. https://zasahnoutsvet.cz/.
Psali jsme v Dingiru:
téma Hnutí Víry, Dingir 11 (2), 2008, text celého čísla je zde.
Dále jsou vyjmenovány pouze články autorky Terezy Halasové na podobná témata:
Mezi umírněností a radikalitou, Dingir 1/2017, str. 23–25.
Nová apoštolská reformace, Dingir 3/2017, str. 76–79.
Letniční oheň jako kdysi: Africký a asijský neocharismatický pentekostalismus, Dingir 1/2019, str. 17–21.
Fenomén KS Milost, Dingir 3/2021, str. 90–93.
Související články:
Malá jazyková poznámka: Moc nerozumím tomu anglickému pravopisu (velkým písmenům) u termínu hnutí víry (podobně občas vídám taky New Age). Jiná hnutí se přece píšou s malými písmeny (charismatické hnutí, pietistické hnutí atp.). Doporučoval bych tedy spíše v souladu s českými pravidly psát “hnutí víry” nebo “new age” (stejně jako třeba buddhismus, hinduismus atp.). Díky za zvážení.