Yakové jsou etnickou skupinou – v současném počtu přibližně tří set tisíc osob – žijící zejména na jihozápadě Demokratické republiky Kongo při hranici s Angolou. Jejich původ je prozatím nejistý, uvažuje se o příbuzenství s etnikem Suků.[1] Jsou známí především díky svému řezbářskému umění – velmi žádané jsou jejich specifické náboženské masky, sochy mbwoolo a štěrbinové bubny mukoku používané při náboženských obřadech.[2]
Společenský a náboženský vůdce kiambv
Nejvyšší společenský vůdce – dříve nejvyšší náčelník – se mezi Yaky nazývá kiambv. V sociální hierarchii pod ním jsou předáci menších území zvaní biliové. Náčelník vesnice, dnešním slovníkem starosta, je nazýván tulamba.[3] Kiambv má vedle politické funkce také funkci náboženskou, vládne totiž také říši mrtvých a dokáže společnost chránit proti čarodějnictví (baloki), neboť je sám chápán jako nejmocnější čaroděj. Čarodějnictví je ale mezi Yaky považováno za zakázané a společensky škodlivé. Užívat čarodějného umění smí právě pouze nejvyšší vůdce kiambv, a to ve prospěch komunity, aby zabránil útokům jiných čarodějů nebo zlých duchů. Dále se od něho očekává, že svou vitální silou, kterou čerpá od nejvyššího Boha, přinese společnosti plodnost a prosperitu.[4]Yakové interpretují tzv. „zlou smrt“ – například zasažení bleskem, násilné zabití, náhlé úmrtí nebo utonutí – jako útok čaroděje. Psychické nemoci jsou povětšinou nahlíženy jako působení zlých duchů nebo rovněž útok čaroděje. U dalších nemocí se vždy zkoumá, zda je nemoc běžná nebo nějak zvláštní, náhlá, bez zjevné příčiny – potom se taková nemoc považuje za útok čaroděje nebo působení rozlíceného zemřelého předka, jehož je nutné udobřit příslušnou obětí.[5] Úkolem kiambva je rozpoznat tato nebezpečí a lid před nimi ochránit, nebo zjednat nápravu.
Věštci ngoombu a průběh věštby
Významnou náboženskou postavou mezi Yaky je také věštec nazývaný ngoombu, který odhaluje skrytý význam událostí, zkoumá neobvyklé jevy, neštěstí apod.[6] Věštec pomáhá rovněž jednotlivcům. Během věštění sedí naproti klientovi a odříkává vybrané formule. Po ukončení této fáze si klient na několik desítek sekund k čelu přiloží mušli ndzimbu, aby ji následně podal věštci. Ten ji umístí mezi další věštecké předměty. Věštec poté drží balíček magických amuletů nad miskou s vodou nebo malým zrcadlem – reflexní plocha symbolizuje předěl materiálního a duchovního světa – a začíná odhalovat obtíže klienta. Věštec klientovi vypoví, co mu bylo zjeveno, tím však končí teprve první fáze jeho práce. Klient odchází, věštec se věnuje jiné práci, a teprve v noci ve snu je mu zjeveno konečné řešení klientovy situace. Následující den se klient vrací, aby vyslechl výsledky věštby. Spolu s věštcem potom hledají optimální řešení a další postup. Věštec může také klienta odkázat k léčiteli, případně ke kiambvovi.[7]
Věštec je většinou rovněž znalcem bylin. U magických odvarů z jistých bylin se často používá pěna vzniklá při vaření směsi. Ta se nanáší na hlavu klienta. Při odříkávání magických formulí může věštec také bubnovat na tradiční yakský štěrbinový buben. Častou pomůckou věštců je lebka šakala nebo psa s amulety v očních otvorech a tajnou věšteckou směsí. Podobný typ směsi se vkládá do konžských figur nkisi, kde má přilákat ducha a uvěznit jej v sošce.[8] Některé Yakské sošky mbwoolo jsou využívány stejně jako nkisi. Dřevěná soška sama nemá žádnou magickou moc – tu získává až umístěním tajné směsi do otvoru v oblasti břicha (většinou má soška podobu člověka) a následným vstoupením ducha.[9]
Přechodový rituál nkanda
Důležitým přechodovým rituálem pro chlapce je obřízka – v jazyce yaka nkanda. Součástí několikaletého obřadu je kromě samotné obřízky také výuka klíčových dovedností, zasvěcení do tradičního náboženství, kultu předků a další. Chlapec (tundan) žije po obřízce v komunitě mimo svou vesnici, kde je vyučován, trénován a zasvěcován do příslušných náboženských a společenských znalostí. Podle regionu obřad nkanda dříve trval jeden až tři roky. Dnes je obřad významně krácen a přizpůsoben školní docházce. Chlapec se do vesnice po obřadu vrací jako muž. Nkanda vrcholí slavnostním festivalem tanečníků v tradičních maskách.[10] Masky mají mít magickou sílu a používají se také ke komunikaci s duchovním světem.
Závěrem doplním, že Yakové věří ve schopnost čarodějů nejen člověka zabít, ale také jej perfidně uvést do stavu „zotročeného žijícího mrtvého“ – zombie, z konžského slova zombi, s významem „zotročený duch“. Právě z jazyka kikongo se slovo rozšířilo do nespočtu jazyků po celém světě. Mezi Yaky je také stále živý kult předků, kdy se největším z nich dostává apoteózy a zvláštnímu osobnímu kultu.[11]
Další fotografie:
Poznámky:
Více o afrických náboženstvích v knihách:
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 4/2015: Náboženství v současné Africe.
Související příspěvky:
