Zítra si připomeneme narození prvního českého buddhistického mnicha Ňánasatty théry[1] (25. ledna 1908, Vizovice – září 1984, Galle[2]), který v roce 1938 odešel na Šrí Lanku, aby zde strávil zbytek svého života. Narodil se jako Martin Novosad do katolické rodiny rolníka Jana a jeho ženy Karolíny Novosadových jako nejstarší z deseti bratrů. Kvůli nepříznivé finanční situaci rodiny získal pouze základní vzdělání, načež se vyučil krejčím ve Vizovicích. Poté osm let pracoval jako krejčovský pomocník v Ostravě, kde se seznámil s esperantem, které se stalo jeho celoživotní zálibou a významný nástrojem pro šíření buddhismu.
Dostupné zdroje se rozcházejí ohledně jeho dalšího směřování, shodují se však v tom, že po opuštění Ostravy cestoval po střední Evropě, studoval jazyky a učitelství a marně se snažil uchytit jako lektor jazyků. Během svého cestování se seznámil a oženil s Azraelou von Laban, ale manželství mělo jen krátkého trvání. Nicméně právě jeho manželka sehrála klíčovou roli v jeho konverzi k buddhismu. Jejím prostřednictvím se v roce 1935 seznámil s moderní interpretací Buddhovy nauky autorů, jako byli Paul Dahlke či Martin Steinke, a také ho upozornila na knihu Das Word des Buddha (1. vydání 1906; 1. české vydání jako Slovo Buddhovo 1935) jednoho z nejvlivnějších théravádových mnichů té doby Ňánatilóky maháthéry (1878–1957).[3] S Ňánatilókou navázal korespondenci, která jej postupně přivedla k myšlence stát se théravádovým mnichem.
Novosad odchází na Šrí Lanku v únoru 1938 a ještě téhož roku přijímá z rukou Ňánatilóky v Ostrovní poustevně u vesnice Dodanduwa nižší ordinaci (sámanéra) a o rok později i ordinaci vyšší (bhikkhu). Brzy poté zakládá svoji vlastní Zelenodolskou poustevnu (Verdant hermitage) u vesnice Kolatenna blízko Bandarawely. V prvních letech mnišského života plně využil svého nadání pro jazyky, jelikož se naučil páli, jazyk théravádového Pálijského kánonu, a sinhálsky, aby mohl šířit Buddhovu nauku mezi místními v jejich rodném jazyce.
Z jeho textů je patrné, že jedním z hlavních témat, kterým se věnoval, bylo promýšlení systému vzdělávání mladých Šrílančanů. Jeho cílem bylo pevně ukotvit vzdělávání v myšlenkovém světě théravádového buddhismu, ale zároveň jej propojit s moderními pedagogickými metodami a přístupy.
Ňánasatta byl výrazným zastáncem modernistického buddhismu, jenž usiluje o harmonické propojení základních tezí Buddhovy nauky s požadavky evropské moderny, zejména s důrazem na vědeckost, praktičnost, empirismus a individualismus. Buddhismus proto chápal jako etický a filosofický systém plně slučitelný s poznatky moderní vědy. Jak věda, tak buddhismus podle něj shodně poukazují na to, že ani svět, ani lidská psychika nejsou trvalými entitami, nýbrž kauzálními proudy jevů, respektive vědomí. Buddhistickou etiku je navíc možné experimentálně testovat, a tak zjistit, že její praktikování vede ke spokojenému životu nás i našeho okolí.
Významnou součástí Ňánasattova odkazu je publikační činnost. Roku 1956 vydal na Šrí Lance v esperantu knihu La Koro de Budhismo (Srdce buddhismu), kterou později podstatně přepracoval a rozšířil do knihy The Basic Tenets of Buddhism (1966),[4] která představuje jeho hlavní dílo. Zkrácený český překlad vyšel roku 1992 pod názvem Základy buddhismu.[5]
V orientalistickém světě se však proslavil svým anglickým překladem Rozpravy o ustanovení pozornosti (Satipatthána sutta, Madždžima Nikája 10) z roku 1960,[6] která je vyzdvihována pro svou lingvistickou přesnost.
Napsal také tři kratší články, které byly publikovány v roce 1949 v Novém Orientu. První líčí jeho poznatky o různých výkladech Buddhova učení na tehdejší Šrí Lance,[7] druhý je recenzí českého překladu Dhammapady od Vincence Lesného (1882–1953)[8] a třetí líčí každodenní život théravádového mnicha. K tomu přidává cenné informace o svém osobním životě; sám zde píše, že chystá obsáhlejší text popisující svůj život mnicha, ten ale bohužel nebyl nikdy publikován.[9] Mimo to sepsal několik textů o buddhismu v esperantu,[10] které čekají na podrobnější analýzu.
V 60. letech s Ňánasattou navázali kontakt dva čeští indologové, Ivo Fišer (1929–2007) a Karel Werner (1925–2019) a také jej na Šrí Lance navštívili cestovatelé Jiří Hanzelka (1920–2003) a Miroslav Zikmund (1919–2021), kteří toto setkání popsali ve svém cestopise po ostrově.[11] V posledních měsících jeho života se o Ňánasattu v Zelenodolské poustevně staral psychoterapeut Mirko Frýba (1943–2016), který se později také stal théravádovým mnichem pod jménem Ájukusala théra. Ňánasatta odchází kvůli zdravotním potížím ze Zelenodolské poustevny do Ostrovní poustevny a poté do nemocnice v Galle, kde jsou v září roku 1984 vyčerpány následky činů, díky kterým vzniklo a po určitý čas trvalo tělo bytosti známé jako Martin Novosad – Ňánasatta théra.
Poznámky:
[1] Ňánasatta znamená doslova „moudrá bytost,“ théra je označení buddhistického mnicha z některé théravádové školy, od jehož ordinace uběhlo deset a více let (po dvaceti letech je označován jako maháthéra).
[2] Přesné datum úmrtí není známo. Tělesné ostatky byly spáleny 27. 9. 1984.
[3] Šrílanský mnich německého původu, vlastním jménem Anton Walther Florus Gueth (1878–1957).
[4] Nyāṇasatta Thera, Basic Tenets of Buddhism. Aids to Study and Teaching of the Dhamma, Rajagiriya (Ceylon): Ananda Semage, 1. vyd. 1966.
[5] Nyanasatta Thera, Základy buddhismu, přel. Dušan Zbavitel, Praha: Alternativa, 1. vyd. 1992.
[6] Nyanasatta Thera (přel.): The Foundations of Mindfulness, Kandy: Buddhist Publication Society, 1. vyd. 1960.
[7] Nyāṇasatta Thero, „Nové směry buddhismu na Cejloně,“ Nový Orient 4/6 (1. 3. 1949), s. 125–126.
[8] Nyāṇasatta Thero & Jindřich Černý, „Cejlonský mnich o českém překladu Dhammapda,“ Nový Orient 4/8–9 (15. 5. 1949), s. 202–204.
[9] Nyáṇasatta, „Denní život buddhistického mnicha ve farním klášteře na Cejloně,“ Nový Orient 5/2–3 (15. 11. 1949), s. 60–61.
[10] Njanasatta Thero, La Koro de Budhismo. Sistema Kurso en Budhismo, Bandarawela (Cejlon), 1. vyd. 1956.
[11] Zikmund, Miroslav – Hanzelka, Jiří, Cejlon. Ráj bez andělů, Praha: Svoboda, 1. vyd. 1991.
Náhledová fotografie: Ňánasatta théra. Fotografii pořídil Jan Benda v Zelenodolské poustevně na Srí Lance v dubnu 2003. Zdroj: Wikipedie.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Buddhismus v české společnosti, Dingir 15 (1), 2012.
téma: Klášterní život, Dingir 19 (1), 2016.
Související články:
