V řadě amerických měst proběhly na přelomu října a listopadu oslavy Dne mrtvých (Día de los Muertos). Tento původně mexický svátek, který spojuje prvky domorodých představ o návratu duší s katolickými svátky Všech svatých a Všech věrných zemřelých, zde letos nabyl nového významu. Zatímco v Česku je tato forma „dušičkových“ oslav více či méně vítaným kulturním zpestřením, latinskoameričtí obyvatelé Spojených států k němu v současnosti přidávají nové významy, neboť kvůli zpřísňování imigrační politiky čelí stále častějším raziím a žijí v nejistotě ze zadržení nebo deportace. Oslavy Dne mrtvých tak místy nabývaly až vzdorného charakteru či připomínky osob, které čelí pronásledování nebo při cestě za novým životem zahynuly. Informoval o tom například tento příspěvek v Religion News Service a další zdroje uvedené v závěru článku.
Například v Minneapolis připravili studenti bilingvní školy El Colegio několik oltářů (ofrendas), tedy pestrých obětních stolů, na nichž se vystavují dary pro zemřelé – jídlo, nápoje, svíčky, květiny a osobní předměty, které měli zesnulí v životě rádi. Měly připomenout nejen rodinné příslušníky, ale i oběti válek, násilí a migrace. „Je to způsob, jak přivítat naše předky zpět do našich životů,“ vysvětlila studentka Daniela Rosales. „A také příležitost, aby se komunita cítila pohromadě a v bezpečí.“ Do školních prostor pak lidé vstupovali vedeni procesím aztéckých tanečníků, kteří připomínali duchovní původ těchto slavností.
V menším městě Mankato v Minnesotě se původně skromná rodinná oslava proměnila v celoměstský festival, který letos přilákal na dvanáct tisíc návštěvníků. Jeho zakladatel Justin Ek popsal, že Den mrtvých se stal způsobem, jak obnovit zpřetrhané rodinné vazby s Mexikem i jak se vyrovnat se ztrátou. „Rozhodli jsme se, že se neohneme. Naše kulturní oslavy jsou tím, čím naplňujeme duši pro to, co přijde,“ uvedl.
Podle religionistky Cary Cordovy z Texaské univerzity představuje Den mrtvých výjimečnou syntézu radosti a piety – svátek, v němž se prolíná smutek se životní oslavou. V jeho středu stojí přesvědčení, že duše zemřelých se na krátký čas vracejí mezi své blízké, vedené světlem svíček a vůní měsíčků (cempasúchil). Právě tato víra propojuje jednotlivce s rodinnou i národní pamětí a vytváří most mezi světy.
V současném americkém kontextu svátek získal i další rozměr. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu z léta 2025, které posílilo pravomoci americké Imigrační a celní služby (U.S. Immigration and Customs Enforcement, ICE), se v některých regionech zvýšil počet zátahů na pracovní migranty. Obavy z razií doprovázely právě i přípravy letošních slavností. Místo útlumu ale často přinesly opačný efekt: účastníci zdůrazňovali, že právě veřejné projevy víry a soudržnosti pomáhají překonat atmosféru strachu. Mnohé ofrendas v posledních letech neslouží pouze k rodinnému vzpomínání, ale i jako prostředek společenského protestu. Oltáře se objevují na veřejných místech a připomínají například oběti násilí na hranicích či lidi, kteří zemřeli v detenčních centrech. V Los Angeles u příležitosti Dne mrtvých uskutečnilo mezináboženské modlitební setkání, které vedli křesťanští, židovští i buddhističtí duchovní – společně se modlili za migranty, jejichž životy skončily v americké detenci.
Den mrtvých tak v prostředí latinskoamerické diaspory ve Spojených státech nabývá nových funkcí. Kromě pietního rozměru slouží jako prostředek udržování kulturní identity a náboženské kontinuity, ale také jako veřejný projev soudržnosti komunit, které čelí sociálnímu a politickému tlaku. Rituální formy převzaté z Mexika a dalších zemí se zde přizpůsobují podmínkám života v diaspoře a ukazují, že náboženské tradice se i mimo svůj původní kontext mohou stát důležitou součástí občanského i duchovního života.
Zdroje: Religion New Service, AP News, New Haven Register, San Francisco Chronicle.
Náhledová fotografie: uživatel dat7 z Pixabay.
Psali jsme v Dingiru:
téma 3/2011: Náboženství a smrt (plný text čísla zde).
Související příspěvky:
