Paul Ostapa, technik vytápění a klimatizace, zažaloval svého bývalého zaměstnavatele, společnost Trane U.S. Inc., kvůli údajnému porušení náboženské svobody. Tvrdí, že byl propuštěn poté, co odmítl pracovat o samotě s kolegyní – v souladu s tzv. „pravidlem Billyho Grahama“. Zprávu o soudním sporu přinesl server Religion New Service.
Toto neformální pravidlo, známé zejména v evangelikálních kruzích, doporučuje mužům, aby nebyli v žádném případě o samotě se ženou, která není jejich manželkou. Má je chránit před pokušením i před případným podezřením z nevhodného chování. Mezi zastánce tohoto pravidla patřil i bývalý americký viceprezident Mike Pence.
Ostapa, který pochází z Ukrajiny a hlásí se k jižním baptistům, uvedl, že po přijetí ženské technické pracovnice upozornil nadřízené na své přesvědčení a požádal o pracovní uspořádání, které by jeho zásady respektovalo. Podle žaloby jeho přímý nadřízený reagoval posměchem a prohlásil, že nová kolegyně „je lesba, takže se není čeho bát“. Ostapa na to odpověděl, že jeho víra vychází z biblického přesvědčení a netýká se pouze „pokušení“, ale i vzhledu věcí – tedy vyhýbání se situacím, které mohou vzbuzovat podezření.
Podle stížnosti podané u federálního soudu byl poté, co i tak odmítl pracovat o samotě s kolegyní, propuštěn pro neuposlechnutí pokynu zaměstnavatele. Ostapa však tvrdí, že šlo o projev jeho víry, a proto měl být chráněn ustanovením Zákona o občanských právech z roku 1964, který zaměstnavatelům ukládá povinnost přiměřeně vyhovět náboženskému přesvědčení zaměstnanců, pokud by tím firmě nevznikla nepřiměřená zátěž.
Jeho právní zástupkyně z křesťanské organizace Liberty Counsel uvedla, že firma odmítla o žádosti svého zaměstnance vůbec jednat, a proto je její jednání v rozporu se zákonem. Společnost Trane na dotaz médií reagovala pouze tím, že se k probíhajícímu řízení nebude vyjadřovat.
„Pravidlo Billyho Grahama“, formulované známým evangelistou již v polovině 20. století jako součást tzv. Modesto Manifesto, mělo původně bránit morálním i mediálním skandálům. Ačkoli je v některých křesťanských prostředích běžně dodržováno, soudní spory tohoto typu jsou vzácné.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 1/2019: Současný evangelikalismus (obsah zde).
Související příspěvky:
Ve veřejném prostoru a pracovním životě “pravidlo Billyho Grahama” posiluje nerovnost. Pokud se muž odmítá ocitnout o samotě se ženou, implicitně tím říká, že její přítomnost je potenciálním pokušením nebo nebezpečím. To je obraz, který ženám upírá plnou profesní rovnost, protože jejich přítomnost na pracovišti je částečně redukována na sexuální hrozbu. Není možné, aby se zaměstnavatelé přizpůsobovali náboženským požadavkům, které v praxi omezují ostatní. Představme si, že by někdo odmítal pracovat s člověkem jiné rasy nebo sexuální orientace, protože mu to víra zakazuje – i to by přece spadalo pod „náboženské přesvědčení“. Takové požadavky nemohou být akceptovány v sekulárním pracovním prostředí, které má… Číst dále ->
Vidím, že nemáte ponětí o americké realitě. Pokud se tam chystáte jet, určitě se s ní seznamte, ať se pak nedivíte.
Řešení? Šaríja – ženy mimo pracovní trh. Nemusí se nám líbit, ale funguje spolehlivě. Možná brzy i u nás.
Václave, argument „americké reality“ není relevantní, pokud se bavíme o principech rovnosti a pracovního práva. Spojené státy mají široké spektrum náboženských tradic, ale žádná z nich nemá výsadní právo určovat, jak budou ženy nebo muži zastoupeni v profesním prostoru. To je podstata sekulárního pracoviště, právo na víru neznamená právo na uplatňování teokratických pravidel v občanském životě.
Moderní společnost, ať už americká nebo evropská, nemůže přijmout řešení, která spočívají v omezování poloviny populace pod záminkou „spolehlivosti“. Rovnost je civilizační standard.
Pokud je někdo přesvědčen, že jeho víra mu brání jednat se ženami jako s profesionálními partnery, je to jeho osobní duchovní dilema, nikoli problém systému.
Petře, proklamovat můžete cokoli, ale vaše přání a islamizační trend západní Evropy se zásadně rozcházejí.
Diskuse o právní ochraně zaměstnanců a rovnosti pohlaví není otázkou „islamizačního trendu“, ale právního rámce sekulárního státu. Směšování těchto témat odvádí pozornost od podstaty, zda má víra jednotlivce přednost před právem ostatních na rovné zacházení. To je otázka univerzální, nikoli kulturně specifická.