Relikvie svatého hřebu z kříže Ježíše Krista, objevená teprve roku 2020 v milevském klášteře, představuje jeden z nejvzácnějších nálezů svého druhu v novodobé historii. Tento šesticentimetrový fragment železného hřebu, označený drobným zlatým křížkem na povrchu, byl nalezen ukrytý hluboko ve středověké zdi klášterního kostela sv. Jiljí, který je součástí milevského kláštera.
Hřeb byl o víkendu 13. – 14. 9. dovezen ze Strahovského kláštera a byl vystaven na původním místě jeho nalezení – v premonstrátském klášteře v Milevsku. Hřeb nebyl vystaven v kostele, kde byl nalezen, ale v kapli baziliky Navštívení Panny Marie, která je větší a přímo na hlavním nádvoří kláštera.
Klášter, založený mezi lety 1184–1187, je nejstarším klášterem na jihu Čech. Jeho zakladatelem byl šlechtic Jiří z Milevska a prvním opatem se stal Jarloch (Gerlach). Opat je autorem tzv. Jarlochovy kroniky, jež je jedním z prvních středověkých letopisů psaných v Čechách. Od počátku existence byl klášter spojen s řeholním řádem premonstrátů a záhy se stal významným centrem duchovního, kulturního i hospodářského života regionu. Již ve 12.–13. století zde vznikl areál s románskou bazilikou Navštívení Panny Marie[1] a s kostelem sv. Jiljí, který sloužil jako farní kostel a provizorní modlitebna do doby dokončení.
Během středověku milevský klášter vzkvétal a před husitskými válkami patřil k nejbohatším klášterům v Českém království. Prosperita však byla náhle přerušena událostmi roku 1420. Na den sv. Jiří v roce 1420 byl klášter přepaden a vypálen husitskými vojsky. Řeholníci naštěstí stačili klášter opustit, obrovským materiálním škodám se však nedalo zabránit. Podle dobových zpráv se tehdejší opat pokusil zachránit cennosti kláštera tím, že je ukryl. Část údajně odvezl na nedaleký hrad Příběnice.[2] Po dobytí hradu husity na podzim 1420 se dlouho soudilo, že i tento klášterní poklad byl zničen. Moderní objevy však naznačují jiný scénář a to ten, že premonstráti zřejmě rozdělili své nejcennější poklady a ukryli je na více místech, přičemž nejcennější relikvii – hřeb z Pravého kříže – neodvezli, ale důmyslně schovali v útrobách klášterního kostela sv. Jiljí. Právě tato relikvie, uložená ve skrytém trezorovém prostoru ve zdi, zůstala neobjevena po celých šest set let až do současnosti.
Na sklonku roku 2020 tým vedený archeologem Pavlem Břicháčkem a geoinformatikem Jiřím Šindelářem prováděl v klášteře podrobný průzkum historických staveb za využití moderních technologií. V severní dvojité románské zdi kostela sv. Jiljí odborníci zdokumentovali úzkou, dříve známou tajnou chodbu o rozměrech cca 0,6 × 0,8 m a délce 6 m, vedoucí ve zdi nad schodištěm na kruchtu. Tato chodba ústila do malé klenuté „trezorové místnosti“ vyhloubené ve zdivu. Vstup do chodby byl téměř uzavřen mohutným dřevěným trámem – dendrochronologická analýza prokázala, že trám pochází z poslední čtvrtiny 15. století. Zdá se tedy, že po husitských válkách byla tajná chodba záměrně zablokována, snad aby ukrytý obsah zůstal nedotčen.
Komůrka uvnitř zdi byla při objevení z větší části zanesena sedimentem, což ztěžovalo její prozkoumání. Sediment tvořily z velké části zbytky ptačích hnízd, peří, trusu a další organický materiál – důsledek toho, že v severní zdi byl malý románský otvor (okénko), jímž do dutiny vnikali ptáci po dlouhá staletí. Při postupném čištění prostoru archeologové narazili nejprve na hromádku lidských kostí na podlaze a na rozptýlené úlomky zlatých a stříbrných ozdob. Tyto nálezy potvrzovaly domněnku, že dutina skutečně sloužila jako středověký kostelní trezor – úkryt cenností, možná relikvií či pokladu kláštera. Následně tým objevil v dolní části východní stěny trezoru vstup do další úzké podélné dutiny směřující dále k východu. Tato užší dutina byla zanesena nečistotami, a proto její ústí nebylo na první pohled patrné – byla odhalena až při detailním zkoumání stěn. Zhruba 2 m od počátku dutiny narazili archeologové na velký kámen zaklíněný uvnitř chodbičky. Před ním se nacházela vrstva ptačích ostatků a přímo pod ní ztrouchnivělé dřevo s gotickými písmeny vystříhanými z tenkého stříbrného plechu. Tato písmena zřejmě tvořila kdysi nápis na dřevěné schránce. Po vyjmutí kamene pokračovalo odkrývání prostoru za ním – a tam badatelé učinili klíčový objev. Trosky dvou dřevěných schránek, zcela rozpadlých stářím, obklopené větším množstvím drobných ozdob a kovových výztuh ze zlata a stříbra.
Právě při dokumentaci a pečlivém rozebírání těchto zbytků relikviářů přišlo největší překvapení. Mezi úlomky dřeva a kovových ozdob byl nalezen krátký železný hřeb, na jehož horní části byl vyrytý či upevněný drobný zlatý křížek. Okamžitě vyvstalo podezření, že by mohlo jít o svatý hřeb z Kristova kříže. Všechny souvislosti nálezu – kontext tajné skrýše, bohaté zlaté a stříbrné zdobení schránek, nápis s písmeny a především onen označený železný hřeb – vedly tým k závěru, že skutečně objevili artefakt, jenž byl ve středověku uctíván jako hřeb z Pravého kříže.
Kromě hřebu se dochovaly zmíněné fragmenty dvou dřevěných schránek: jedna větší, bohatě zdobená, a druhá menší, vložená uvnitř. Dále byly nalezeny kovové ozdoby – např. zlatý plech s tepaným křížem a písmeny „IR“ (Iesus Rex) pocházející z víka jedné schránky a množství drobných stříbrných a zlatých křížků a ornamentů, jimiž byly truhličky dekorovány.
Nález milevské relikvie byl poprvé veřejnosti představen formou krátkodobé výstavy v dubnu 2023, kdy byl hřeb spolu s částmi schránek vystaven v Prácheňském muzeu v Písku.
Víkendový program v Milevském klášteře byl bohatší než standardní víkendový provoz složený ze mše a dvou okruhů prohlídek. Od 10 do 16 hodin byl i volně přístupný hřeb v kapli baziliky před oltářem Panny Marie Bolestné. Mezitím se mohli návštěvníci zúčastnit přednášky zmiňovaných nálezců relikvie v sobotu odpoledne, po které následovala sváteční mše svatá s možností uctění hřebu. V neděli se v bazilice konala ranní mše a odpoledne bylo, po skončení poslední prohlídky, završeno koncertem.
Pozůstatky relikviáře i samotný hřeb jsou v současné době dlouhodobě uloženy v mateřském klášteře na Strahově.
Více informací o klášteře a hřebu zde.
Poznámky:
[1] Bazilika Navštívení Panny Marie je jedinou románskou bazilikou v jižních Čechách.
[2] Kytka, Josef. Milevsko a jeho kraj. Turistika, památky, historie. Milevsko. s. 43. (1940)
Související články:
“.. historicky se předpokládá, že při ukřižování byly použity alespoň tři hřeby (po jednom do každé ruky a jedné nohy, nebo dva do obou nohou a jeden do rukou, nebo po jednom do každé ruky a dva do chodidel). Existuje však mnoho relikvií, které jsou považovány za hřeby z Kristova kříže, přičemž některé legendy uvádějí až tisíce hřebů.”
(dle AI).
Souhlasím, počty svatých hřebů rozhodně nesedí s historickou realitou ukřižování. Ale právě to ukazuje, že relikvie nejsou archeologickými důkazy, nýbrž náboženskými symboly. Každý hřeb, o němž věřící prohlásili, že pochází z Kristova kříže, získal svou hodnotu ne proto, že by se empiricky dalo doložit jeho původ, ale proto, že fungoval jako prostředník mezi člověkem a událostí, která je pro křesťanství ústřední. Jinými slovy i kdyby jich byly tisíce, jejich význam nespočívá v počtu ani ve fyzikální autenticitě, ale v tom, jak se kolem nich vytvářela tradice, poutě, rituály a náboženské zkušenosti. Symbolická síla hřebu z kříže není měřitelná počtem železných kusů, ale tím, jak oslovuje… Číst dále ->