Na řeckém ostrově Kefalonia v Jónském moři, nedaleko obce Markopoulo, stojí kostel zasvěcený Přesvaté Bohorodici. Na první pohled se příliš neliší od tisíců jiných pravoslavných kostelů rozesetých po řeckých ostrovech. Kostel u Markopoula je však pravoslavnými považován za místo jednoho z největších zázraků současnosti. Každoročně 15. srpna, na svátek Zesnutí Přesvaté Bohorodice (obdoby katolického Nanebevzetí Panny Marie), se zde objevují tzv. kefalonští hadi, známí také jako bohorodiční hadi.
Hadi se začínají v chrámu a jeho okolí vyskytovat vždy již v období kolem svátku Proměnění Páně, který v pravoslavném kalendáři připadá na 6. srpna. Počet hadů v chrámu a jeho okolí den po dni postupně narůstá a v předvečer svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice hadi chrám zcela naplní. Plazí se po zemi, po ikonostasu, po kněžích i po věřících.
Had je zvíře, které bylo v dějinách křesťanství často asociováno s ďáblem. Byl to had, kdo svedl Evu v ráji k tomu, aby snědla zapovězené ovoce ze Stromu poznání (Gensis 3:1-7). Pravoslavní věřící na ostrově Kefalonia však vnímají „bohorodičné“ hady úplně jinak. Jejich hojnou přítomnost v chrámu a okolí během svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice, které je chrám zasvěcen, vnímají jako Boží požehnání, znamení a zázrak.
Kněží i věřící berou hady do rukou a nakládají s nimi s velikou jemností a opatrností. Hadům není nijak bráněno v pohybu, ani když lezou po ikonách, ovíjejí se kolem kříže či se plazí po stránkách Písma. Někdy hadi zalezou přítomným lidem i do oblečení, což není vnímáno jako ohrožení, ale naopak jako požehnání. Lidé, kteří se s kefalonskými hady setkali, dosvědčují, že jsou velmi přátelští; lidem láskyplně olizují ruce. Případy uštknutí nejsou zaznamenány.
Podle serveru ortodoxia.cz byli hadi zkoumáni vědci z Německa, ti je ale nedokázali přiřadit k žádnému známému druhu hadů. Odkaz na studii ovšem chybí. Vzhledem k tomu, že je Kefalonia ostrov, není nijak nepravděpodobná přítomnost endemických živočišných druhů. Hadi měří asi jeden metr, jsou tencí a mají zbarvení, které na hlavě vytváří tvar, ve kterém věřící spatřují kříž. Jejich hojná přítomnost v několika dnech na jednom místě by teoreticky mohla souviset s procesem rozmnožování.
Přítomnost hadů je teologicky interpretována jako obnovení rajského stavu. Had a člověk již nestojí proti sobě jako nepřátelé (Genesis 3:15), nýbrž koexistují společně v Boží lásce, jako ve stavu před Pádem. Věřící je vnímají jako živý důkaz moci evangelia Ježíše Krista a pravosti pravoslavné víry.
Za pozornost stojí také verše z Markova evangelia, 16:17–18: „Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“
Každý rok, ihned po skončení svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice, hadi opět zmizí. Podle svědectví se odplazí směrem do hor.
Na místě, kde dnes stojí chrám Přesvaté Bohorodice, stával v 18. století ženský monastýr. Podle místní legendy byl ostrov napaden piráty a ti se nemilosrdně vydali monastýr vyplenit. Mnišky se úpěnlivě modlili k ikoně Přesvaté Bohorodice, aby je před piráty zachránila. Legenda praví, že když piráti vtrhli do monastýru, místo mnišek spatřili jen plazící se hady. Zděšeni utekli pryč a poté činili pokání. Mnišky byly takto zachráněny a po své smrti se proměnily v hady.
Pokud se hadi během srpnových svátků neobjeví, je to podle místních špatné znamení. Stalo se tak roku 1940, kdy bylo Řecko napadeno státy Osy, a poté v roce 1953, kdy ostrov postihlo ničivé zemětřesení.
Naproti ostrovu Kefalonia se nachází menší ostrov Ithaka. Ten byl podle Homérových eposů Iliada a Odyssea královstvím hrdiny Odyssea. Podle některých teorií však byla ve skutečnosti královským ostrovem právě Kefalonia (viz zde).
Zdroje:
https://orthochristian.com/122958.html
https://www.orthodoxia.cz/divy/kefalonia.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prom%C4%9Bn%C4%9Bn%C3%AD_P%C3%A1n%C4%9B
Náhledová fotografie: Had z řeckého ostrova Kefalonia. Zdroj zde.
Psali jsme v Dingiru:
téma Pravoslavné křesťanství, Dingir 7 (2), 2004.
Daniel Jablonski, Jakub Adámek, Hadi: bázeň i úcta: Výskyt hadů v různých kulturních a náboženských okruzích, Dingir 21 (4), 2018, str. 132–134. Obsah čísla zde.
Související příspěvky:
