Mezinárodní festival keltské kultury Lughnasad letos (konal se ve dnech 25. a 26. července) již po devatenácté přenesl návštěvníky do doby dávných předků a jejich tradic a zvyků. Oslavy sklizně a úrody, které se opět konaly v archeoskanzenu Země Keltů v Nasavrkách, se nesly v duchu druhého dílu tematické trilogie „Čas králů a královen“. Zatímco minulý ročník zavzpomínal na keltskou královnu a válečnici Boudicu, tentokrát se ústřední postavou stal galský sjednotitel Vercingetorix.
Lughnasad
Lughnasad (také Lughnasa, Lúnasa, Lammas ad.) je společně se Samhainem, Imbolcem a Beltainem jedním ze čtyř velkých keltských hodovních svátků, které rozdělují rok na čtyři části.[1] Starověcí Gaelové, etnolingvistická skupina severozápadní Evropy, která je zpravidla vymezována užíváním keltských jazyků (mezi nimi irština, gaelština nebo bretonština), jej slavili v období přelomu července a srpna, v čase dozrávání obilí. Svátek je zasvěcen bohu slunce a řemesel Lughovi, prominentní postavě irské mytologie, ve které je popisován jako všestranně nadaný bůh (díky své všestrannosti je také nazýván samildánach, tedy „mnohonásobně nadaný“). Podle irské tradice to byl sám Lugh, který ustanovil tento svátek jako poctu své pěstounce Taillte (Tailtiu, snad bohyně země a plodnosti). Poděkování za dary přírody a zajištění plodnosti pro další rok prostředkovaly rituály s obětinami (obilí, první ovoce nebo i zvířata), oslavy však zahrnovaly také hry, hostiny nebo svatby, které symbolicky spojovaly úrodu se společenskou prosperitou. V některých místech se konaly i poutě na vrcholky hor, k posvátným studnám či jezerům.[2]
Vercingetorix
Příběh Vercingetorixe (asi 82 př. n. l. – 46. př. n. l.), válečníka a vůdce galského kmene Arvernů (oblast dnešního Lyonu), je detailně zaznamenán v Zápiscích o válce galské, známého díla římského vojevůdce Julia Caesara (100 př. n. l. – 44 př. n. l.), ve kterých popisuje nejen devět let válek s keltskými a germánskými kmeny, které se stavěly na odpor římskému dobývání Galie, ale také tamní přírodu a zvyky starých Keltů, Germánů a Britů. I když Vercingetorixův pokus o sjednocení galských kmenů proti Římanům skončil nezdarem (sám byl nakonec popraven v římském zajetí), jeho odkaz se stal symbolem keltské nezávislosti a hrdosti. Vercingetorix je dodnes oslavován jako velký hrdina Francie. V roce 1865 mu Napoleon III. (1808–1873) nechal vztyčit monumentální památník u obce Alise-Sainte-Reine, která se dnes nachází poblíž lokality, kde kdysi stálo mohutné galské opidum Alésia. Tam byli také Vercingetorix a jeho armáda nakonec definitivně poraženi a Galie byla podmaněna Římany. Přednášky Jana Hrdiny o této historické události doplnila i scénická bitva v podání několika skupin, které se zabývají historickými rekonstrukcemi.
Přednášky, workshopy, stánky a hudební festival
Práce historiků a archeologů ukazují, že keltská společnost rozhodně nebyla monolitní. Existovaly různé regionální odchylky a zvyklosti, a tato různorodost se pravidelně odráží i v programu samotného festivalu, nabízejícího mozaiku keltských a kelty inspirovaných identit. Přednášky odborníků se letos věnovaly, mimo jiné, náboženství doby bronzové (Mgr. Pavol Jelínek, Ph.D), životu keltů, jejich obchodu a kontaktu s jinými národy a etniky (doc. PhDr. Martin Trefný, Ph.D., Mgr. Aleš Hoch, Ph.D. nebo Mgr. Pavel Hušťák) – ukazujíce například, že hranice mezi Kelty a Římany nebyly vždy tak ostré, jak někdy prezentuje populární kultura – nebo také dobovým artefaktům, například římským zbraním (Mgr. Patrick Bárta) či tzv. monoxylům – jednoduchým plavidlům vydlabaným z jednoho kmene stromu. Způsobem jejich výroby a vlastnostmi při mořeplavbě se zabývá projekt experimentální archeologie, „Expedice monoxylon“, který na festivalu představil doc. PhDr. Radomír Tichý, Ph.D.
Vedle akademických přednášek se návštěvníci mohli přiučit praktickým informacím a dovednostem v rámci řemeslných workshopů (např. výroba mýdla, parfémů, bubnů ad.) nebo si procvičit rytmus při výuce irských a skotských tanců. Tanec a hudba dominovali oběma večerům, které ožily bohatým hudebním programem. Zahráli kupříkladu slovenská kapela keltské hudby Irish Rose, kapela Bran, vycházející především z bretaňské lidové tradice, moravská skupina Tomáš Kočko a & ORCHESTR nebo folk-rocková kapela, zaměřená především na irské a skotské lidové písně, Asonance. Pestrá byla rovněž i nabídka řemeslných stánků, která by jistě potěšila i starověké kelty, kteří byli nejen zručnými řemeslníky, ale rovněž zdatnými obchodníky. Ostatně čilá obchodní výměna probíhala i mezi Kelty a Římany a o Lughnasadu se v některých irských městech pořádaly slavnostní trhy.[3]
Festival Lughnasad v Nasavrkách je víc než jen kulturní akce. Je to místo, kde se setkávají historici, archeologové, umělci a nadšenci do keltské historie, tradic a náboženství z celé Evropy, aby se zde přiblížili dávné minulosti a společně oslavili vrchol léta.
Fotogalerie:
[envira-gallery id=”35785″]
Zdroje a poznámky:
Lughnasad. Mezinárodní festival keltské kultury. https://www.lughnasad.cz/.
Země Keltů. https://zemekeltu.cz/.
Expedice Monoxylon. https://www.monoxylon.cz/.
[1] MacKillop, James. Dictionary of Celtic mythology. Oxford, New York: Oxford University Press, 1998, s. 274.
[2] MacKillop, Dictionary, s. 72, 349.; Monaghan, Patricia. The Encyclopedia of Celtic Mythology and Folklore. New York: Facts On File, 2004, s. 297-298.
[3] MacKillop, Dictionary, s. 274.
Všechny fotografie: Kateřina Hlaváčová.
Psali jsme v Dingiru:
téma 1/2002: Současné novopohanství: zde.
téma 1/2015: Pohanství dnes: zde.
Související příspěvky:
