Hra Zrádci ve světle stanfordského experimentu

Televize Prima v roce 2024 odvysílala soutěž s prvky reality show nazvanou Zrádci. Na hradě Křivoklátě se na čtrnáct dnů „uzavřelo“ čtyřiadvacet hráčů, z nichž tři byli na počátku označeni za „zrádce“, kteří mají být odhaleni, zbytek pak za „věrné.“

Zrádci se v noci scházejí na takzvaném konkláve, během něhož vyřadí nebo – jak tomu ve hře říkají – „zavraždí“ jednoho hráče. Během dne pak musí všichni hráči u kulatého stolu vyřadit dalšího hráče a poslat ho do vyhnanství. Cílem je dostat se do finále a získat finanční odměnu. Jde vlastně o obdobu společenské hry Městečko Palermo.

V září tohoto roku začíná druhá řada tohoto pořadu. Cílem tohoto textu je zamyslet se některými etickými aspekty hry. Hra pracuje s motivem zrady, která ve hře nabývá podobné dimenze jako v náboženském kontextu. Vzpomeňme archetypální zradu Jidáše, či Kainovu vraždu bratra. S tím je úzce spojená otázka viny. Explicitně náboženská témata do hry v první řadě přinášel Jan Zrzavý, který se pravidelně odvolával na Boha. V jedné vyhrocené situaci ho jeden ze spoluhráčů označuje za hada, s jasným odkazem na biblický obraz hada. Velice efektní je Janův odchod ze hry, který tvůrci doprovodili písní kapely R. E. M. Losing my religion.

Celkově je velkým tématem hry víra a důvěra. Na čem stojí důvěra mezi lidmi? Jak lehce bych se nechal oklamat? Čemu můžu věřit? Co je pravda a co lež?

Zlo se skrývá v každém z nás

Zrádci jsou hra vskutku ďábelská. Je možné na ni nahlížet jako na sociální experiment, který má řadu společných prvků s takzvaným stanfordským vězeňským experimentem, při němž byli účastníci rozděleni na stejně velké skupiny dozorců a vězňů. Experiment musel být po několika dnech z etických důvodů přerušen, protože některé pokusné osoby začaly jednat tak, že hrozilo vážné duševní zranění a dlouhodobé poškození duševního zdraví účastníků.

Jednání některých zúčastněných šlo až na hranu stanovených pravidel a vyústilo v šikanu, ponižování i sexualizované násilí. Poznatky plynoucí z tohoto experimentu ukázaly, že člověk je za určitých okolností schopen chování, které je pro jeho okolí i pro něj samého za běžných podmínek nepředstavitelné.

Ukončení experimentu přitom neinicioval jeho organizátor, v loňském roce zesnulý psycholog Philip Zimbardo (1933–2024), ale jeho partnerka, jíž otřáslo, jak se sociální dynamika během pokusu zvrhla. Zimbardo sám překročil hranice své pozice výzkumníka a vžil se do role ředitele věznice – své morální a vědecké selhání pak zpětně reflektoval.

Zimbardův vězeňský experiment odhalil, že odolat zlu je těžší, než si člověk obvykle myslí. Tím je ale nerelativizoval, naopak zasvětil život tomu, aby zvyšoval odolnost lidí vůči zlu a podporoval je v konání dobra, jak o tom ostatně svědčí jeho projekt Hrdinové všedního dne (Heroic Imagination Project).

Etický rozměr Zrádců

Podobně jako ve stanfordském experimentu se i v české soutěžní hře Zrádci začali někteří hráči v zápalu hry chovat způsobem, který nutil diváka k zamyšlení, kam by on sám byl schopen zajít, aby ve hře uspěl – typickým příkladem byla přísaha jedné z hráček na smrt svého dědečka a život členů její rodiny. V rámci diskusí o morálních prohřešcích jednotlivých hráčů tak vyvstala otázka, kde jsou meze, kam až může hráč v zájmu vítězství zajít. Režisér pořadu Markus Krug se při rekapitulaci druhého dílu zamýšlel nad zmíněnou přísahou na smrt dědečka takto: „Já doteďka nevím, jestli to je moc, nebo ne.“[1] Jinými slovy, zamýšlí se nad etikou tohoto hráčského kroku.

Jednu stranu sporu o etiku hry přestavoval Tuňák alias Jan Tuna, novinář, jenž hrál roli „věrného“. Ten zdůrazňuje, že dění ve hře je odrazem společnosti a ačkoli se jedná o hru, jejíž součástí je lhaní a podvádění, nezbavuje to hráče veškeré etické odpovědnosti za vlastní jednání. Druhou stranu reprezentovala vítězka soutěže Nicol Šáchová, na počátku hry zvolená za „zrádkyni“, která spíše poukazuje na to, že je to jen hra, že neporušila pravidla a že účastníci věděli, do čeho jdou. Jako by bylo ve hře možné dělat cokoli, co pravidla umožní, bez ohledu na následky, které bude mít hra na jednotlivé hráče, včetně případných psychických zranění. Zároveň je třeba zohledňovat to, že jednotlivé herní kroky mohou zasáhnout i osoby, které se hry neúčastní (např. příbuzní zmíněného dědečka, kterých se to může dotknout). Ve hře je samozřejmě i osobní a profesní kredit hráčů, který může být ohrožen (v první sérii např. vystupovali dva policisté, kterým by jistě neprospělo, kdyby svou hrou vzbudili u diváků pochybnosti o jejich charakteru).

Právě tak jako stanfordský vězeňský experiment odhaluje i hra Zrádci něco podstatného o společnosti a o lidské povaze. Jednání jedince v rámci hry nelze jednoduše oddělit od běžného života. Z diskusí o průběhu a výsledcích hry se zdá, že i tvůrci hry si nejsou jisti, jak se k danému problému stavět. Moderátor a spolutvůrce soutěže Vojtěch Kotek v rozhovoru s jednou z finalistek říká: „Moje ambice je v tom, aby ta hra neměla tu konotaci, že dělá z lidí bestie a nepřátele. To bych pak nerad lákal lidi, pojďte do toho.“[2] Zdá se, že by mohl být v podobné situaci jako Zimbardo ve zmíněném experimentu. Je spolutvůrce, komentuje hru jako vnější pozorovatel, ale zároveň vstupuje do hry a zastává roli hradního pána, tedy jakéhosi ředitele věznice.

Domnívám se, že poučeni Zimbardovým dílem bychom měli méně oceňovat chladnokrevnost a bezohlednost hráčů. A naopak bychom měli více vyzdvihovat to, když se hráč nenechává hrou tolik strhávat a dbá na zachování své morální integrity a snaží se vyhnout psychickému zraňování a předcházet nespravedlnosti. Snad to měli na mysli tvůrci pořadu při přípravě druhé řady. Režisér Markus Krug se sám vyjadřuje v tom smyslu, že když dělá nějaký projekt, snaží se hledat přesah, aby to nebyla pouhá zábava, aby to něčemu pomáhalo.[3]

Při reflexi prvního dílu druhé série Vojtěch Kotek sám upozorňuje na to, že existují kritici této soutěže, kteří upozorňují na adoraci lži. Při obhajobě tohoto formátu se opírá o motivaci jedné ze zrádkyň druhé řady (Mia – Věra Kirchnerová), která je v civilním životě kriminalistka. Ta chtěla být zrádkyní, aby ukázala, „jak jednoduchý je někomu naletět.“ A Markus Krug dodává, „že i velmi inteligentní lidé tomu mohou podlehnout.“[4] Zdá se tedy, že v letošní řadě si tvůrci tyto etické otázky hlouběji vyjasnili.

Když se v tomto světle ohlédneme za loňskou sérií, je dle mého vhodné ocenit herní styl Johnnyho (Jan Tyl[5]), který měl při svých herních krocích vždy na mysli svou morální integritu, nebo Marušky (Marie Fasorová), která mnohdy uklidňovala hráče, aby se nenechali hrou příliš strhnout a chovali se k sobě slušně. Zimbardovou perspektivou zaslouží ocenění i zrádce Lucas Šimon, který byl na začátku hry přesvědčen, že bude schopný bezostyšně lhát a podvádět. Místo toho zjistil, že se spoluhráči navázal překvapivě rychle blízké osobní vztahy a bylo mu proti srsti jim lhát a manipulovat jimi. Ve hře mu to bylo osudným, ale mimo hru mu to slouží ke cti.

Průběh první české řady Zrádců vyvolal diskuse kolem etiky a pravidel hry i v zahraničí, držitel licence se nakonec rozhodl zavést nové pravidlo. Nově je již zakázáno přísahat na osoby, které nejsou účastníky hry. Tím držitel licence uznává, že etika je důležitým prvkem hry, a že je třeba neustále hledat hranici mezi etickým a neetickým jednáním.

Poznámky:

---

[1] ZRÁDCI – Recap 2. díl, min. 57–58.

[2] ZRÁDCI – Finalistka 1. řady, Sarah, min. 42–43.

[3] Krug M. „Já když dělám nějaký projekt, tak si potřebuji najít motivaci, která je výš než ta zábava samotná, potřebuju mít pocit, že to něčemu pomáhá.“ Zrádci – zákulisí, rozhovor s manželi Randákovými, min. 31.

[4] Rekapitulace 1. dílu, 2. série, Skryté identity – hra Zrádců začíná!, min. 2.

[5] U tohoto hráče je zajímavé, že je absolventem oboru Učitelství náboženství, etiky a filosofie na Husitské teologické fakultě University Karlovy, sám to pojal jako experiment, kde hlavní motivací byl osobnostní růst. Zmiňme také, že Jan Tyl je také vývojář umělé inteligence a spolutvůrce vzdělávacího projektu DigiHavel.

Náhledová grafika: z videoprezentace televize Prima.

Související články:

Satan v abrahamovských svatých Písmech 1/3: židovský Tanach

Satan v abrahamovských svatých Písmech 2/3: křesťanský Nový zákon

Satan v abrahamovských svatých Písmech 3/3: muslimský Korán

Rozetnout kruh nenávisti