Posvátné energie v současnosti i kdysi
Milí čtenáři, Dingir, který držíte v ruce, je věnován opravdu zásadnímu tématu současnosti: posvátným energiím. Jde o jádrový koncept alternativní spirituality, jehož vliv ale sahá daleko za její hranice, a proniká někdy dokonce i do náboženství tradičních, kde se – obvykle neviděn – zabydluje. Lze bez přehánění říci, že jde o jeden z nejvlivnějších současných náboženských konceptů vůbec. Jeho pronikání je tím snazší, že není v dějinách náboženství nikterak nový. Víru v existenci neosobní všudypřítomné síly najdeme v mnoha mimoevropských kulturách i v nejrůznějších historických formách náboženství. Přestože je těžištěm tohoto čísla současná alternativní spiritualita, vydáme se proto v tomto čísle i velmi daleko za její hranice.
Teoretickým úvodem do tématu je můj článek „Posvátné energie“, který zevrubně představuje povahu a původ pojetí energie v alternativní spiritualitě. Na něj navazují texty „Léčivé energie a holismus“ Heleny Dyndové, jehož jádrem jsou koncepty a metody alternativní medicíny, a „Peníze jsou forma energie“ Jana Kapusty, který vykládá často kritizovanou komerční stránku alternativní spirituality právě skrze učení o energii. Z jiné strany se pak na problém dívají „Kosmické vibrace“ Zory Hrabákové, které se zabývají místem energie v terapeutické astrologii, a můj článek „Hvězdné války a jejich síla“, který na velmi slavném filmovém příkladu zasazuje spirituální energii do popkulturního kontextu. K jádru tématu se intimně vztahuje i rozhovor s mistrem reiki Petrem Chmelíkem, který toto číslo uzavírá, a ukázka z časopisu Šifra, kterou přetiskujeme na třetí straně obálky.
Cílem tohoto čísla však bylo – jak je zmíněno výše – podívat se i za hranice alternativní spirituality a ukázat, jak se její jádrový koncept napájí z jiných náboženství (a dokonce i ze zcela mimonáboženských zdrojů). To pokrývají další dva texty, „Mana v akademickém studiu náboženství“ Jiřího Gebelta a „Čchi spojuje nebesa a zemi, lidské a božské“ Jakuba Otčenáška. První z nich poodhaluje část dějin konceptu neosobního posvátna v religionistice, druhý předkládá hutný a koncentrovaný úvod do základního konceptu čínských náboženství. Příklad, jak se střetává a prolíná panentheistické a theistické pojetí posvátna, pak představuje článek Tomáše Procházky „Energie velkého ducha“ věnovaný indiánskému křesťanství Stevena Charlestona.
Tím se však obrovské téma posvátných energií zdaleka nevyčerpává. Svědčí o tom i další texty, které již do tematické části zařazeny nebyly, přesto s ní však krásně rezonují: „Posvátná síla aṣẹ Jorubů“ Ondřeje Havelky, a dokonce i „Kruh přátel Bruno Gröninga“ Jiřího Hoblíka. První z nich ukazuje neosobní posvátno v kontextu jednoho z nejznámějších náboženství subsaharské Afriky; druhý pak v kontextu odkazu léčitele, který se sice hlásil ke křesťanství, ale koncept uzdravující síly přesto hrál v jeho učení zásadní roli.
Jediným článkem, který nakonec nemá k tématu žádný vztah, je „Judaismus a LGBTQ“ Martina-Šachara Elise. Autor v něm podává koncentrovaný přehled přístupu zvláště k homosexualitě a genderové tranzici v nejrůznějších odnožích židovského náboženství. Podobně do jiných oblastí současného náboženského života zasahují i recenze.
Psali jsme v Dingiru:
2/2023: téma: Co přišlo po hnutí Nového věku?, obsah zde.
Související články:
