Náboženský profil J. D. Vance, kandidáta na viceprezidenta ve volební kampani Donalda Trumpa, jsme čtenářům Náboženského infoservisu již poskytli. Zdá se, že Donald Trump učinil chytrý tah, když si ho vybral za svého možného viceprezidenta. Jako katolík má blízko k integralismu (směru, který pracuje na scelení náboženského, tedy katolického, a veřejného života), a tento antimodernistický a antiliberální postoj je atraktivní i pro nekatolíky, nespokojené s důsledky globalizace a s liberální agendou mainstreamových médií a demokratických politických elit. Není tedy překvapivé, že český překlad Vanceovy knihy Americká elegie: memoáry o krizi rodiny a kultury (Praha: Argo 2018) byl například ke koupi na srpnovém antiliberálním Vlasteneckém setkání na zámku Příčovy.
J. D. Vance ovšem svůj bestseller vydal roku 2016, když ještě nebyl katolíkem, ale naopak procházel svým (téměř) ateistickým obdobím. Ve své knize vzpomíná na mládí, v němž ho nábožensky ovlivnil otec poté, co se přiklonil ke konzervativním evangelikálům (fundamentalistům). Prostředí tohoto typu evangelikálů popisuje v překladu Miloše Caldy v českém vydání na straně 104:
… ve své nové církvi [jsem] slýchal více o homosexuální lobby a o válce proti Vánocům než o nějaké charakterové vlastnosti, o kterou by měl křesťan usilovat. … Mravnost byla definována jako neúčast na tom či onom sociálním zlu: homosexuální agendě, evoluční teorii, clintonovském liberalismu nebo mimomanželském sexu. Tátova církev toho ode mě požadovala tak málo. Bylo snadné být křesťanem. … Svět se posouval k mravnímu úpadku, sklouzával do Gomory. Mysleli jsme si, že přichází doba návratu Krista. Každý týden byla kázání plná apokalyptických obrazů… Věřící diskutovali o tom, zda Antikrist už oživl, a pokud ano, který světový politik by jím mohl být.
Ponurý obraz světa není v rozporu s tím, že fundamentalistická církev přinesla do života Vanceova otce znatelné zlepšení. Svět, ve kterém jde všechno špatným směrem, je možné si představit na příkladu ohijského města Middletown, ve kterém Vance trávil dětství a dospívání. Za stát Ohio byl tento republikánský politik roku 2023 zvolen do Senátu. „Pánejo, ten Middletown nevypadá dobře,“ cituje Vance lidi, kteří se do města s odstupem času vracejí, a pokračuje (s. 56):
V 80. letech měl Middletown působivé, téměř idylické centrum: živé nákupní středisko, restaurace, které existovaly od meziválečné doby, a několik barů, v nichž se scházeli muži jako papá a dávali si po dřině v ocelárně jedno pivo (nebo mnoho piv). … Dnes je to nákupní středisko většinou pusté. … Dnešní centrum Middletownu je pouhou vzpomínkou na slavné doby amerického průmyslu.
Není divu, když se v takovém prostředí daří teologii, která se snaží bránit něco jako starý dobrý svět, a s ní i lidem, kteří se ochotně stylizují do role pronásledovaných (s. 102–103):
Jako mladý dospívající, který začínal poprvé vážně uvažovat o tom, v co a proč věří, jsem měl silný pocit, že se „skuteční“ křesťané dostávají do stále těsnějšího obklíčení. Mluvilo se o „válce proti Vánocům“, která, pokud jsem mohl soudil, spočívala hlavně v tom, že aktivisté Americké unie pro občanské svobody podávali žaloby proti malým městům, v nichž byly o Vánocích vystaveny betlémy. Četl jsem knihu s názvem Perzekuce od Davida Limbaugha, v níž autor psal o různých způsobech diskriminace křesťanů. Internet byl plný zpráv o newyorských výstavách, na nichž autoři vystavovali zobrazení Krista či Panny Marie pokrytá fekáliemi. Poprvé v životě jsem si připadal jako příslušník perzekvované menšiny.
Ekonomická proměna Spojených států má své vítěze a své poražené. U těch druhých způsobily její důsledky ohromnou nedůvěru k vládnoucí elitě a k mainstreamovým médiím (s. 194):
Prezident Obama [Barack Obama byl prezidentem v letech 2009–2017] se objevil právě v době, kdy leckdo z mojí komunity začínal docházet k závěru, že moderní americká meritokracie nebyla vytvořena pro něj. Víme, že se nám nedaří. Vidíme to každý den: úmrtní oznámení o odchodu dospívajících, v nichž nápadně schází příčina smrti (mezi řádky čteme, že jí bylo předávkování) …
Ve fundamentalistickém křídle evangelikálů J. D. Vance dlouho nezůstal: „Můj vztah k tátovi se … dále vyvíjel stejně jako můj vztah k jeho církvi.“ Vance začal v otcově církvi shledávat „výstřední názory“ (s. 102). Možná i proto, že se měnilo jeho společenské postavení. Po střední škole se stal příslušníkem námořní pěchoty a byl s ní v Iráku, po návratu se zapsal na Univerzitu v Ohiu a po ní vystudoval práva na prestižní Yaleově univerzitě. Splnil se mu „americký sen“, ale – jak je z jeho knihy patrné – fundamentalistům ani ekonomicky poraženým Američanům nepřestal rozumět a svým způsobem být jedním z nich (s. 253):
Unikl jsem před tím nejhorším z toho, co jsem zdědil ze své kultury. A i když se ve svém novém životě cítím nejistě, nemohu si stěžovat: v dětství by mi můj dnešní život připadal jako sen. Ten sen mi pomohlo uskutečnit tolik lidí! … Často si kladu otázku: kde bych byl bez nich?
Skoro by se chtělo položit ještě jednu otázku, a to, kde by J. D. Vance byl, kdyby liberálové neprosadili systém stipendií a úlev, které umožňují sociálně znevýhodněným lidem jako on studovat na prestižních univerzitách? – Ale to vlastně není podstatné. Důležitější je, že kniha J. D. Vanceho umožní lépe pochopit tu část amerického (náboženského) voličstva, která sází – stejně jako Vance – na Donalda Trumpa. V Evropě se názory a postoje těchto voličů někdy zdají být až bizarní, ale Vanceova kniha nám poskytuje normálnější obraz těchto lidí. Je možné jim rozumět, i když to samozřejmě neznamená s nimi souhlasit.
Náhledová fotografie: Gage Skidmore, Flickr.
Psali jsme v Dingiru:
téma Náboženství ve Spojených státech, Dingir 9 (2), 2006.
Miloš Mrázek, Náboženský hlas pro Donalda Trumpa: Role náboženství v amerických prezidentských volbách 2016, Dingir 20 (1), 2017, s. 8–10.
Související příspěvky: