V Pardubicích se před pár dny otevřela nová provozovna zakázkové výroby cukrářských výrobků. Tato informace by jistě nepatřila do zpráv Náboženského infoservisu, pokud by si její majitelé, manželé Roman a Diana, nenechali prostory svého podniku vykropit svěcenou vodou od pardubického pravoslavného kněze otce Alexandra Čelnokova, duchovního místní pravoslavné farnosti sv. Lukáše Krymského. Je to jeden ze střípků ze života ukrajinských věřících na východě Čech, nikoliv však neobvyklý. Ve stejném týdnu podobně vysvětil otec Alexander i cukrárnu, kterou otevřeli další věřící z jeho církevní obce, již z naprosté většiny tvoří věřící z Ukrajiny.
Ti se od roku 2014 scházejí k bohoslužbám v římskokatolické kostele Panny Marie na pardubickém Svítkově. Kostelík, který je v majetku města, tak po tuto dobu sloužil bohoslužbám katolickým i pravoslavným. Střídání v praxi znamenalo, že dřevěný ikonostas a další nedílné součásti pravoslavného chrámu v prostorách kostela umisťovali pouze na dobu svých vlastních bohoslužeb. Nyní katolická farnost, s níž byli na sdílení svatostánku dohodnuti, přesunula své bohoslužby do nedalekých Rosic nad Labem a otec Alexander, který sám původně pochází ze Záporožské oblasti, nyní s městem vyjednává pronájem, aby se i nadále měli jeho věřící kde scházet. Chrám tvoří důležitou součást života jejich komunity. Každou neděli jich na bohoslužby chodí kolem sto padesáti.
Asi polovinu přitom tvoří ti, kteří podobně jako manželé Roman a Diana do Pardubic a okolí přišli v souvislosti s válkou v jejich vlasti. V minulém roce pokřtil o. Alexander 124 dětí a vykonal kolem patnácti sňatků. Podobné množství bylo i pohřbů, ať už tradičním způsobem do země nebo formou kremace, které zde některé ukrajinské rodiny dávají přednost, aby mohly snáze ostatky převést zpět do vlasti. Pro tyto účely malý kostelík již dlouho nevyhovoval a věřící rovněž rozumí tomu, že některým obyvatelům poklidného pardubického předměstí ruch kolem přeplněného kostela i množství zaparkovaných aut vadí. Již delší dobu farnost plánuje stavbu vlastního chrámu. Pokud dostanou potřebná povolení, mohla by stavba začít ještě na podzim tohoto roku. Objekt, který by měl stát v průmyslové oblasti nedaleko hlavního nádraží, nemá být jen prostorem k bohoslužbám, ale měl by sloužit i jako víceúčelové kulturní centrum. Nicméně do té doby by rádi využívali svítkovský kostel. Pokud k tomu nedojde, bude zde otec Alexander sloužit liturgii naposledy poslední srpnovou neděli. „Naši věřící se nyní intenzivně modlí, aby Pán požehnal a my tuto možnost měli i nadále.“
Foto: Autor a archiv o. Alexandra.
Psali jsme v Dingiru:
téma Pravoslavné křesťanství, Dingir 7 (2), 2004.
Související články: