Festival v Zemi Keltů: Lughnasad 2024

Poslední červencový víkend (26.–27. 7. 2024) proběhl již 18. ročník festivalu Lughnasad v Nasavrkách u Železných hor. Ten se již několik let koná přímo ve stále se rozvíjejícím archeoskanzenu Země Keltů (vznikl roku 2011), který se nachází v místech dávného keltského osídlení. Festival zaměřený na starověkou keltskou kulturu, historii, tradice a zvyky, lákal návštěvníky nejen z Česka, ale i ze zahraniční a tradičně se stal místem pro setkávání některých současných novopohanů, pro které jde o příležitost společně oslavit starověký svátek úrody a sklizně, kterým Lughnasad je.

Lughnasad (také Lughnasa či Lammas) je jedním z osmi hlavních svátků, které slavili starověcí gaelové, etnolingvistická skupina severozápadní Evropy, vymezená především užíváním keltských jazyků (irštinu, skotská gaelština, manština, veltšina, bretonština a další). Mezi tyto svátky patří čtyři svátky solární, které jsou spojeny s jarní (Ostara) a podzimní (Mabon) rovnodenností a letním (Litha) a zimním (Yule) slunovratem a dále také velké hodovní svátky, se kterými se střídají, a které rozdělují rok na čtyři části. Těmi jsou Samhain, Imbolc, Beltine a poslední Lughnasad.^[1] Zatímco Samhain pro Kelty znamenal počátek nového roku a období, kdy se ztenčuje hranice mezi světem živých a mrtvých, Lughnasad zahajoval období sklizně a v minulosti byl široce slaven po celém Skotsku a na ostrově Man.^[2] Název svátku, který se dnes slaví na přelomu července a srpna, byl patrně odvozen od bájného krále a boha slunce, umění a řemesel Lugha. Jedna z verzí příběhu irské mytologie tvrdí, že to byl právě Lugh, který svátek sám založil, a to na počest své pěstounky a bohyně země a plodnosti Taillte (Tailtiu), která zemřela vyčerpáním poté, co vyčistila a zúrodnila irské pláně pro jejich další obdělávání.^[3] V současné době jej kromě keltských rekonstrukcionistů slaví různé větve novopohanů (Wicca, neodruidové atd.). A také mnohé z tradic spojených s Lughnasadem (například poutní cesty na vysoké kopce a hory, trhy atd.) přetrvávají na britských ostrovech, zejména v Irsku, dodnes.^[4]

Atmosféra festivalu evokovala dávné časy Lughnasadu, kdy byla hojnost oslavována po několik dní prostřednictvím hostin, trhů, koňských závodů a soutěží či přehlídek v řemeslech, umění i bojových dovednostech. Návštěvníci mohli vidět i ochutnat produkty inspirované keltskou kuchyní, dozvědět se více o zemědělských technikách tehdejší doby nebo nahlédnout do řemeslného umu starověkých Keltů. Tzv. „reenactoři“, lidé rekonstruující život určitého historického období, předváděli své umění v kovářství, tkaní, odlévání bronzu či výrobě dřevěných a kostěných předmětů. O konceptu reenactmentu jako „cestování v čase“ si návštěvníci mohli letos poslechnout i přednášku od náčelnice keltské reenactment skupiny Roo Tribe Miho Cinkové.

Rozmanitý program nabídl aktivity pro všechny věkové kategorie a zatímco pro děti bylo připraveno čtení keltských pohádek, divadelní představení a různé hry v oppidu, přednášky z oblasti archeologie a historie zase zaujaly ty, kteří se chtěli dozvědět více o keltském náboženství, kultuře a jejích hrdinech. Letos byl festival zasvěcen legendární královně Boudice (1. stol. n. l.) z kmene Icenů, která v Británii vyvolala neúspěšnou vzpouru proti římské nadvládě.

Milovníci hudby mohli ocenit koncerty keltské (a) folkové hudby, kde vystoupily kapely nejen z Česka, ale i ze zahraničí, mezi nimi například Dálach, Isara nebo Waldkauz, zúčastnit se workshopu výroby bubnů nebo se zapojit do výuky irských a bretonských tanců. Festivalovou atmosféru dokreslovala tržiště, kde se prodávaly originální výrobky českých i zahraničních řemeslníků a umělců. Samozřejmě nechyběla ani tradiční keltská medovina.

Jedním z hřebů závěru festivalu byla rekonstrukce lughnasadového rituálu. Ten byl zahájen slavnostním průvodem všech přítomných keltských klanů, v jejichž čele se nesla obilná bohyně, která měla podle tradice buď podobu panny (dobrá úroda), nebo baby (špatná úroda). Po průvodu následovalo poděkování bohům a rituální spálení obětin, aby si zastoupené klany zachovaly přízeň bohů i na další rok.^[5]

Festival Lughnasad opět potvrdil svou pověst významného kulturního a společenského setkání, které nejen že přibližuje historii a tradice Keltů, ale také spojuje širokou paletu lidí se zájmem o tuto část evropského dědictví.