Studenti seminářů „Náboženství v současné české společnosti“ a „Hnutí Nového věku“ se 12. března účastnili akce, která je inzerována jako Šamanské léčivé bubnování s Bárou. Akce trvala dvě hodiny a proběhla v komorní atmosféře v prostorách Centra světla v Praze na Novém Městě.
Šamanské bubnování můžeme vysvětlit jako rituální praxi spojenou se šamanskými tradicemi, která zahrnuje použití bubnu jako nástroje pro dosažení zvláštního stavu vědomí. Bubnování je často součástí šamanských obřadů a ceremonií po celém světě, a to včetně kultur původních obyvatel Severní Ameriky, Sibiře, Austrálie, Amazonie a dalších regionů.
Samotné bubnování může být prováděno různými způsoby, ale obvykle zahrnuje opakující se, monotónní rytmy, které mají tendenci indukovat stav vědomí zvaný „šamanská extáze“. V tomto stavu může šaman prožívat vize, komunikovat s duchy nebo spirituálními bytostmi, a léčit nebo poskytovat rady komunitě. Bubnování je považováno za prostředek k dosažení spojení s hlubšími aspekty vnitřního sebe a s kosmickými silami.
Podobnými slovy nás do svého programu uvedla i Bára. Jak nám vysvětlila, šamanské bubnování se užívala od pradávna k otevírání vědomí, k léčení i k navazování hlubšího spojení se sebou samým a se svou podstatou. Bára sebe a především svůj hlas vnímá jako průvodce, přičemž skrze ní proudí léčivá energie, která uzdravuje. Před zahájením bubnování pronesla nahlas modlitbu a pak asi hodinu zpívala a bubnovala. Seděli jsme spolu s ní v kruhu a v utlumeném světle a v tichosti jsme ji poslouchali.
Překvapila nás proměna Bářina jemného a tichého hlasu při bubnování do hlasu hrdelního a silného. Proměna probíhá podle Báry zcela spontánně; vše, co skrze ní promlouvá a co jí prochází, je podle ní naprosto přirozené. I s tím jsme měli zkušenost, protože několik minut Bára nehrála a nezpívala a jen v tichu čekala na vnitřní impuls.
Šamanské bubnování obvykle provádí šamani nebo další osoby s hlubokým porozuměním šamanským tradicím a rituálům. Šamani jsou tradiční léčitelé a duchovní vůdci ve svých komunitách, kteří mají dovednosti a znalosti potřebné k práci s duchy, energiemi a duchovními rovinami.
V Česku pořádala až do pandemie Nadace šamanských studií kursy pro šamany a nadále zde působí několik samostatných šamanských center, Bára se ovšem u nikoho šamanismus neučila. „Přišlo to samo, jako samo všechno přichází,“ sdělila. Podvědomě tušila, že takový dar měla už od dětství a že ho zdědila od své matky a babičky, ale ony s tímto darem neuměly pracovat, a tudíž ani Báru nepodporovaly v prohlubování poznatků šamanského propojení s univerzem.
Její dar se v ní prý probudil v době pandemie. Chodila do lesů a parků (mluvila hlavně o Divoké Šárce), tam bubnovala a postupně se díky přírodě dokázala napojit na sílu vesmíru. Prohluboval se její zpěv i tanec. Za svého průvodce a učitele proto označila přírodu. V přírodě intenzivně vnímá v obrazcích druidy, víly, duchovní bytosti, elfy, slovanské vědmy, ale také třeba anděly. Tyto bytosti vnímá vnitřním zrakem, ale je zhmotnit v obraze se jí dosud nepodařilo.
O přestávce nám Bára nabídla zákusek a čaj. Při té příležitosti nám dala k nahlédnutí její sešity s vlastními skladbami. Ocenili jsme její otevřenost. Během rozhovoru jsme se dostali i k tématu léčivého účinku šamanského bubnování. Bára o tomto účinku nepochybuje, ale jedinec musí být podle ní mentálně nastavený tak, že těžkou nemoc zvládne a vyléčí se z ní. Pokud k tomuto uvědomění dojde, tak i jeho tělo bude připraveno se uzdravit. Šamanské léčivé bubnování připomíná tlukot srdce a hrdelní zpěv je symbolem průvodce, který nás vede po cestě, pomáhá nám odbourávat strachy a úzkosti. Hovořili jsme také o bubnu. Ten Bářin je z jelení kůže a ona mu přisuzuje roli „domácího mazlíčka“: „Buben je živý, má svou duši a když někdo na svůj buben nehraje, nestará se o něho, nenaslouchá mu a vnitřně s ním nekomunikuje, tak je to, jako kdyby měl doma mrtvé zvíře.“
V druhé části nám Bára představila svoje písničky, v nichž vyjadřuje své přesvědčení o podstatě tohoto světa a o tom, jak by se v něm lidé měli chovat. Naslouchali jsme jejím textům a kruh jsme ukončili „posvátným tichem“.
Náhledová grafika z prezentace Centra světla.
Psali jsme v Dingiru:
Šamanismus a neošamanismus je tématem Dingiru 11 (4), 2008, plný text je k dispozici zde.
Související články:
