Svatý oheň v Jeruzalémě stále posiluje víru i pochybnosti

Před pěti lety jsme na stránkách Náboženského infoservisu stručně pojednali o starobylém obřadu v chrámu Vzkříšení (resp. Božího hrobu), který se zde každoročně koná v předvečer pravoslavných VelikonocPaschy (letos to bude 15. dubna). Řecký jeruzalémský patriarcha při něm v přítomnosti jeruzalémského patriarchy arménského i představitelů koptské církve předává věřícím tzv. svatý (blahodatný, paschální) oheň, který je tradičně chápán jako „nadpřirozeným způsobem“ seslaný shůry, jako nevysvětlitelný zázrak, který „může posílit ty, kteří jsou slabí ve víře.“i

Uvedli jsme ovšem i to, že i mezi věřícími sílí pochybnosti o skutečně nadpřirozeném původu ohně, s nímž patriarcha z kuvuklie (edikule s vlastním hrobem Ježíše Krista uprostřed chrámu) vychází. A právě skeptickou stranu nedávno posílil řecký novinář Dimitris Alikakos svou knihou z roku 2019 Osvobození – o Svatém ohni.ii

Alikakos je mj. redaktorem řeckého fakta ověřujícího serveru Hellenika Hoaxes a zaměřuje se zde především na oblast náboženství. Svůj skepticismus však nechápe jako boj proti křesťanství, nýbrž pověrám a lžím, které jsou s pravou vírou neslučitelné. Sám je synem pravoslavného kněze, jenž ho učil, že jeruzalémský svatý oheň je stejného původu jako ten, který kněží rozdávají na začátku paschální liturgie v každém pravoslavném kostele, tedy zapálený od lampičky na oltáři. To však bylo v rozporu s tím, jak byl jeruzalémský oheň chápán a ctěn ve většinovém církevním prostředí, v němž se Alikakos od dětství pohyboval. Cítil tedy, jak sám uvádí, jistý neklid a potřebu rozluštit „hlavolam“, který tak dlouho jeho mysl „trýznil“.

Dimitris Alikakos při slavnostní prezentaci knihy 9. 4. 2019 v Athénách, Zdroj: Youtube.

Kniha, jejímž motem je citát z Janova evangelia „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí“ (8:32), popisuje jeho skoro až detektivní pátrání při jeho cestách do Jeruzaléma v roce 2018. Zkoumal „místo činu”, hledal stopy, pořizoval fotodokumentaci, učinil dokonce malý experiment a hlavně „vyslýchal” lidi, kteří se na obřadu podílejí, a ptal se jich na detaily související se zapalováním ohně. Byl mezi nimi i jeden z izraelských policistů, kteří patriarchu do kuvuklie doprovázejí, což ovšem není příliš známý fakt. Běžně se v církevních kruzích přítomnost policistů vysvětluje tak, že tito spolu s představiteli jiných křesťanských církví patriarchu i samotnou edikulu pouze zkontrolují, aby bylo zjevné, že si nepřináší sirky nebo cokoliv jiného, co by mohlo rozdělat oheň.iii Policista však novináři odvětil, že by mu pravdu neřekl, ani kdyby k tomu měl svolení, jelikož je to „tajemství, jež si s sebou vezmu do hrobu.“ (s. 108)

Úspěšnější však byl u některých představitelů Bratrstva Svatého hrobu a řeckého Jeruzalémského patriarchátu. Hovořil s mnichy, biskupy i samotným řeckým patriarchou Theofilem III. Jejich výpovědi porovnával, všímal si více či méně významných nesrovnalostí a sestavoval si výsledný obraz toho, co se při obřadu ve skutečnosti děje. 

Ústřední sdělení celé knihy je to, které Alikakos obdržel od jeruzalémského arcibiskupa Isidora, jenž při obřadu do kuvuklie přináší nádobu s olejovou lampičkou. Ten mu prozradil, že je to on, kdo uvnitř „pro jistotu“ zapalovačem zapaluje lampičky hned dvě, a ty zde pak zůstávají za zapečetěnými dveřmi hořet až do příchodu patriarchy. Na videu,iv na němž své tvrzení později zopakoval, jsou ovšem vidět velké rozpaky arcibiskupa učinit tak na kameru („Mám v chrámu odpovědné postavení, nechtěl bych ranit náboženské cítění věřících…“ s. 112), přesto však nakonec potvrdí, že jde o praxi, která se traduje z generaci na generaci. A vysvětluje, že z teologického hlediska svatost ohně pochází nikoliv ze zázraku, který by Bůh pravidelně na tomto svatém místě činil, nýbrž z patriarchovy posvěcující modlitby. Zázraku chtiví lidé však tuto pravdu podle něj slyšet nechtějí.

Další s Alikakových respondentů, gerasenský arcibiskup Theofanis, dokonce zavzpomínal, že Theofilovi po jeho nástupu do úřadu připomenul slib, který si kdysi jako mladí biskupové dali, že pokud se někdo v budoucnu stane patriarchou, sdělí veřejně pravdu o svatém ohni. Nedodržení slibu mu prý tenkrát zdůvodnil slovy: „Už je pozdě, Theofane. Věří tomu už i [… mnoho] vzdělaných lidí. Nemůžeme lid pohoršit.“ Naopak Theofanos řeckého novináře povzbudil slovy: „Nic není křesťanštějšího, než sloužit pravdě a říkat ji. […] Nyní, když znáte pravdu, musíte ji zveřejnit. Osvoboďte nás od té lži.“ (s. 87)

Právě to je hlavní myšlenka knihy, kterou autor slavnostně představil krátce před svátkem Paschy v roce 2019. Je na ní zajímavý nejen obsah, ale i její dopad. Dimitris Alikakos svým pátráním např. dosáhl toho, že z oficiálních stránek patriarchátu zmizel text, který popisoval sestoupení svatého ohně jako zázrak – toto slovo se tak v souvislosti s obřadem oficiálně již nepoužívá. (s. 35) Na svém Youtube kanálu rovněž sdílel video z roku 2020, kde nejvyšší představitel Řecké pravoslavné církve athénský arcibiskup Ieronymos výslovně uvedl, že „neexistuje svatý oheň první a druhé kategorie,“v tedy vlastně to, co novináře učil jeho vlastní otec.

Po vydání knihy se však autor i vydavatel knihy dočkali žaloby, kterou představitelé Jeruzalémského patriarchátuvi proti nim podali – obsah knihy jim prý způsobil morální újmu, jelikož získané informace prý značně zkreslil. Líčení, jež mělo proběhnout minulý rok, však bylo odloženo až na letošní 15. květen. Spisovatel ovšem na svém Facebooku vyjádřil obavy, že právníci patriarchátu budou žádat o další odklad, protože se ve skutečnosti bojí konfrontace a žalobu podali jen proto, aby si strážci Božího hrobu zachovali tvář před věřícími.vii Na konci minulého roku ovšem aténský soud rozhodl v jiné žalobě, jíž se arcibiskup Isidoros po společnosti Google domáhal, aby z Youtube bylo staženo video, které s ním Alikakos pořídil. Soudce však konstatoval, že z publikovaného rozhovoru je zřejmé, že o natáčení a jeho účelu si byl biskup plně vědom, a jeho práva tak nebyla nikterak dotčena.viii

Ke zhodnocení dopadu závěru knihy na postoj ke svatému ohni mezi věřícími by bylo by potřeba učinit adekvátní sociologický výzkum, případně i následnou psychologickou analýzu. Z drobné sondy autora těchto řádků mezi věřícími i duchovními vyplývá, že se publikace navzdory poměrně velké publicitěix nedostala do širšího povědomí těch, kteří zázrak berou jako fakt, resp. není po takových informacích poptávka. Dokonce i mnohé internetové stránky, kde věřící stále publikují příspěvky potvrzující autenticitu zázraku, o knize a jejím autorovi zcela mlčí.x Ti, kteří na Alikakova „blasfemická“ zjištění přímo reagují, poukazují na to, že si z faktů vybírá jen to, co odpovídá jeho potřebě zázrak popřít. Věří tak např. arcibiskupu Isidorovi, který odhaluje trik s ohněm, nikoliv témuž Isidorovi, který sám dříve veřejně o zázraku hovořil.xi Poukazují rovněž na to, že Isidoros hovoří pouze o své roli, ale nikdy nebyl přítomen okamžiku, kdy je u hrobu samotný patriarcha, a nemůže tedy dokázat, že ten oheň zapaluje od jím připravené lampičky.xii Zastánci nadpřirozeného původu ohně přitom často citují patriarchu Diodora (v úřadu 1980–2000), který sám detailně průběh sestoupení skutečně popsal, avšak existenci hořící olejové lampičky přitom vůbec nezmínil.xiii Alikakos naproti tomu citoval  metropolitu Kornelia, který jako locum tenens jeruzalémského patriarchu po smrti Diodora při obřadu zastupoval a který tehdy novinářům řekl, že oheň je přirozeného původu. (s. 101) Ovšem ani tato skutečnost není mezi věřícími v zázrak příliš známa a komentována.

Vloni D. Alikakos svá tvrzení podpořil zveřejněním videa pořízeného při obřadu v roce 2021, které při zpomaleném a zvětšeném přehrávání ukazuje  hořící lampičku v okamžiku, kdy patriarcha do kuvuklie po rozpečetění dveří teprve vstupuje. Youtube.

Zastánci zázraku naopak sdílejí videa, na nichž jsou zaznamenány jevy, které pravost zázraku podle nich potvrzují a které prý přesvědčily i některé skeptiky.xv V Řecku je známý případ otce Antonia (Stylianakise), dětského psychiatra, jenž do Jeruzaléma v roce 1994 přijel s pochybnostmi, avšak to, co viděl a natočil svou videokamerou, jej přesvědčilo. Lékař se stal mnichem a knězem veřejně obhajující autenticitu zázraku.xvi  Těmto fenoménům se Alikakos ve své knize ovšem prakticky nevěnuje, pouze cituje biskupa Isidora, podle něhož se v chrámu při obřadu neděje nic, co by nešlo vysvětlit přirozeným způsobem. (s. 92)xvii

A tak se zdá, že kniha přesvědčila především přesvědčené stejně, jako argumenty zastánců posilují víru už věřících. Navzdory Alikakovým zjištěním a publicitě, které se jim dostalo, se i nadále v církevním i sekulárním tisku v souvislosti s jeruzalémským ohněm hovoří o zázraku,xviii i nadále pro něj řecká vláda vypravuje speciální letadlo, chrám Vzkříšení byl při „sestupování svatého ohně“ i v minulých dvou letech navzdory přísným izraelským protiepidemickým opatřením plný a na internet se dostala nová svědectví o zázracích, které se tam měly dít. Vloni byl mezi poutníky např. i známý americký novinář Rod Dreher, sám konvertita k pravoslavnému křesťanství. Na pouť prý jel, co se zázračnosti ohně týče, spíše jako skeptik s tím, že pro svou víru podle svých slov takovéto úkazy nepotřebuje. Nyní však nemá důvod se domnívat, že patriarcha dělá u Božího hrobu nějaké kejkle, protože to, co doslova na vlastní kůži při obřadu zažil, si neumí vysvětlit lépe než jako zázrak.xix

A tak jeruzalémský svatý oheň má navzdory sílícím pochybnostem a odhalením stále sílu slabou víru posilovat.

Náhledový obrázek: Obřad v roce 2022, Wikipedia.

Poznámky:

i „Slavnost svatého Ohně Jerusalemě, velký zázrak, který dává Bůh pouze pravoslavné církvi,“ dokument online, Křesťanská orthodoxie,zde.

ii Dimitris Alikakos: Lytrosi-Peri tou Agiou Fotos, Atény: Ekkremes, 2019.

iii „Blahodatný svatý oheň nepálí, ale vyřazuje z funkce televizní kamery,“ online na Křesťanská orthodoxie, zde.

iv Zde.

v Dostupné zde.

vi Pod žalobou je podepsán patraircha Theofilos i arcibiskup Isidoros.

vii Zde.

viii Viz zde.

ix Spisovatel je nyní před každými pravoslavnými Velikonocemi zván do celoplošných médií.

x Anglicky např. Mystagogy Resource Center, zde.

xi Video zde.

xii Tamt.

xiii „Description of the Miracle of Holy Fire that happens every year in Jerusalem,” dostupné zde; „Liturgie Svatého ohně v Jeruzalémě,“ dostupné na římskokatolických stránkách FATYM zde.

xiv Video zde (od 4:40).

xv Na internetu kolují i v posledních letech pořízená videa, kde např. muž přikládá oheň ke svým vousům (zde), žena na rukáv svých šatů (zde), nebo kde se svíce zapalují od sebe ještě před začátkem obřadu (zde).

xvi Např. video (od 4:23) zde.

xvii Teprve minulý týden, tedy šest let po nahrání rozhovoru, na svém Youtube kanálu řecký žurnalista zveřejnil tu část, kde biskup Isidoros podrobněji vysvětluje některé jevy které jako zázračné zaznamenal a zveřejnil právě otec Antonios. (zde).

xviii Anglicky např. zde.

xix Rod Dreher: „The Holy Fire Miracle Why doesn’t the ‘Holy Fire’ in Jerusalem burn skin, hair, and clothing?”, The American Conservative, 16. 5. 2022, dostupné zde.

Související příspěvek:

Svatý oheň v Jeruzalémě: Starobylý obřad stále posiluje víru i pochybnosti

Psali jsme v Dingiru:

Téma: Pravoslavné křesťanství, 2/2004.

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments