Můj manžel muslim (Rumunsko, 2023, orig. Soțul meu musulman), režie Daniel Bărnuți a Alexandra Lizeta Bărnuțiová, 67 min.
Daniel Bărnuți a Alexandra Lizeta Bărnuțiová pocházejí z města Kluž v Rumunsku. Daniel absolvoval magisterské studium dokumentárního filmu a od roku 2010 pracuje jako kameraman a režisér. Alexandra je absolventkou fakulty komunikace a vztahů s veřejností. Jejich společná práce už zaznamenala několik úspěchů a ocenění, od minulého týdne je jejich první celovečerní dokumentární film dostupný v internetovém archivu služby HBO Max.
Snímek nazvaný „Můj manžel muslim“ je poměrně osobním dílem, sondou do jejich vlastních životů, manželství a původních rodin. Sami autoři svou motivaci popisují slovy: „Snažíme se vyrovnat se světem kolem nás a hledat štěstí. Je to také cesta, kterou musí projít každá nová rodina, aby našla své místo v životě. Uvidíte náš způsob, jak se naučit žít spolu a přijmout naše odlišnosti, klást si univerzální otázky a transparentně zobrazit řešení, k němuž jsme dospěli.“[1]
Jak název napovídá, jednou z důležitých linek je Danielovo náboženské vyznání. Oba pocházejí z pravoslavných křesťanských rodin. Zatímco Alexandra se považuje za sekularizovanou a moderní rumunskou ženu, Daniel ve dvaceti letech (už v roce 2009) konvertoval k islámu. Alexandra po svatbě hledá způsob, jak projevovat respekt manželově víře a souvěrcům, aniž by opustila vlastní přesvědčení, zatímco Daniel doufá, že Alexandře dokáže krásu islámu zprostředkovat a snad ji časem i přesvědčí, aby se k němu na jeho náboženské cestě přidala.
Jak se ale ukáže, Danielova náboženská víra není zdaleka tím největším problémem v jejich vztahu, ba dokonce je nakonec jedním z prostředků, který umožní smíření. Skutečným úhelným kamenem je dilema, které Daniel prožívá ve vztahu ke své rodině, s nimiž novomanželé sdílí dům. Především jeho matka má značné výhrady vůči Alexandře a otevřeně Daniela vyzývá, aby svou manželku opustil. Vytýká jí jednak to, že odkládá mateřství, ale především jí vadí Alexandřin údajně „cikánský“ původ. Daniel váhá, jak se má zachovat. Brání se odstěhování z rodného domu a ostrému vymezení vůči matce, což vyvolává konflikty mezi ním a Alexandrou. Daniel tak musí učinit zásadní krok na cestě k vlastní dospělosti a rodině, pro který nachází hned dvě opory, které se vzájemně doplní a poskytnou prostor pro změnu: v párové terapii a ve víře.
Sedmašedesátiminutový, již v několika přehlídkách oceněný snímek je v souladu s deklarovaným záměrem autorské dvojice pravdu transparentní. Kamera je doprovází při soukromých rozhovorech, rodinných setkáních, návštěvách u přátel, hádkách, denních činnostech i náboženské praxi, zobrazuje vše v syrovosti a bez rušivé stylizace, zároveň ale neobsahuje nic nadbytečného. Představuje situaci přehledně, poskytuje divákovi všechny potřebné informace, ale nezahlcuje ho balastem ani dojmy, je věcný a stručný.
Poznámky:
[1] Více o filmu, oceněních a záměrech autorů například zde.
Náhledová fotografie pochází z prezentace na filmovém festivalu v Sarajevu.
Psali jsme v Dingiru:
