V Indii a Nepálu se cestovatel setká s ostentativně vyhlížejícími askety, kterým se říká sádhu (साधु) – doslova „ten, který praktikuje sádhanu“, tedy přísnou duchovní cestu. Slovo sádhu bývá volně překládáno jako svatý muž,[1] zatímco původní význam sanskrtského slova je přímý, pravý, správný. Sádhu je putující či osaměle žijící asketa vycházející z hinduistické ortodoxie (nejčastěji šivaismu a višnuismu, ovšem existuje mnoho dalších proudů), který se vzdal světského života, tedy smyslového potěšení (káma), bohatství a fyzické síly (artha) a všech vnějších náboženských zákonů a povinností (dharma), aby se nerušeně věnoval ortopraxi a směřoval k dosažení vysvobození (mókša) prostřednictvím meditace a kontemplace často umocňované rituálním kouřením sušeného samičího květenství konopí a ručně připravovaného hašiše (koncentrované pryskyřice) s obvykle větším obsahem kanabinoidů.[2] Užívání kanabinoidů v praktické spiritualitě sádhuů není pouhým epifenoménem; u mnohých se naopak jedná o elementární nástroj pro dosahování mystického sjednocení (zakušení jednoty átman–brahma)[3] a duchovního růstu. Marihuana tedy v duchovním úsilí sádhuů není cestou, ale nástrojem, který zintenzivňuje duchovní úsilí na cestě ke konečnému vysvobození z koloběhu reinkarnací.
Sádhuové se vzdali všech světských závazků, které poutají osobu k materiálnu a iluzi; neberou do ruky peníze, ovšem s penězi přesto velmi zajímavě nakládají. Když jsem meditoval se třemi sádhuy v severní Indii po koupeli v posvátné řece Ganze – u níž sádhuové rádi tráví svůj čas v její božské mateřské péči – a po několika hodinách jsme začali rozprávět o božích tajemstvích, přišla k nám starší Indka, poklonila se před sádhuy až k zemi a položila jim k nohám pár bankovek – nejstarší sádhu jí požehnal a zeptal se mě, jestli si dám čaj. Přikývl jsem. Sádhu lusknul na pouličního prodavače čaje, ten přitáhl svůj vozík, nalil čtyři plastové šálky čaje a vzal si ze země jednu bankovku. Sádhu na něj s úsměvem kývl, aby si vzal i druhou a prodavač se šťastně rozloučil. Po klidném vychutnání čaje jeden sádhu naplnil kuželovitou dýmku – čilum – čistou sušenou marihuanou (v Indii se jedná o květenství a horní listy samičích rostlin Cannabis indica s větším množstvím kanabinoidů nebo Cannabis sativa), zapálil a několika silnými vdechy se celá skupinka postupně posunula na jinou (ryze subjektivně vyšší) úroveň vnímání skutečnosti, abychom poté společně vedli dlouhý, pomalý duchovní rozhovor se zájmem nahlédnout do světa toho druhého, přerušovaný čím dál delšími intervaly mlčení, jež kontrastovaly s hulákající indickou hudbou z nedaleké čajovny. Snažili jsme se dotýkat podstaty. Pouťově rozjařenou Indii kolem sebe jsme vnímali jen jako jakousi ztřeštěnou divadelní komedii, jako hodně zrychlený přebarvený bollywoodský biják. Někteří sádhuové nahlíží čilum jako symbol Šivova lingamu a způsob jeho uchopení prsty jako mudru symbolizující mateřskou vulvu Šakti.
Sádhuové se v Indii a Nepálu těší mimořádné úctě a respektu, snad s výjimkou silně levicově (a programově materialisticky) smýšlejících lidí (v Indii jich není málo), kteří kritizují jejich materiální neproduktivitu. Ano, sádhuové skutečně nic materiálního neprodukují, nepracují (pokud pečlivou ruční výrobu čarasu z pryskyřicí obalených palic nepovažujeme za opravdovou práci), pokuřují marihuanu, a přesto mají jízdné v autobusech a vlacích zdarma, lidé je obdarovávají stravou a k nohám jim odevzdávají peníze. Sádhuové pracují na duchovní rovině, což některé indické materialisty dráždí. Tradičně se ale předpokládá, že sádhu svým spirituálním úsilím nepomáhá směřovat k mókše pouze sobě, ale celé společnosti.[4]
Sádhu bývá obvykle tím, koho z našeho pohledu zjednodušeně označujeme jako hinduistu, který často původně vedl běžný život, pracoval, vychoval děti, a jakmile se děti osamostatnily, opustil rodinu, opustil veškerou světskou motivaci lidského bytí a vyhledal svého učitele – gurua. V tuto chvíli sádhu zemřel pro běžný svět, na znamení čehož mu byla oholena hlava i tvář a přijal jednoduché oblečení, obvykle oranžové, žluté nebo bílé barvy (existují však i směry užívající jiné barvy a rovněž nazí sádhuové). Období následování učitele obvykle trvá několik let – od proměny z běžného indického muže (nebo ženy) v sádhua si asketa přestane stříhat vlasy a vousy. Staří sádhuové mají více než dvoumetrové dredy a velmi dlouhé vousy, bývají velmi hubení (stravu přijímají často jen v minimálním množství) a obvykle mají na obličeji rituální malby, které také prozrazují, jaký směr v mimořádně pestrém indickém náboženství vyznávají. Sádhuové jsou velmi často (nikoli však výlučně) jógini, ovšem ne všichni indičtí jógini jsou zároveň sádhuové. Mnozí sádhuové stále pomalu putují – cesta je pro ně jedním z klíčů spirituálního vhledu.
Sádhuové se rádi zdržují v blízkosti posvátné řeky Gangy, kde provádějí rituální koupele, po nichž se někteří pokryjí popelem z ohniště a meditují. Mnoho sádhuů ovšem žije zcela izolovaně, často v podhůří Himálaje v malých jeskyních, kde mají absolutní klid ke svému duchovnímu cvičení. Asketický život rigorózní duchovní praxe je možný také pro ženy: říká se jim sádhví.[5] Většina sádhuů, se kterými jsem měl během pěti měsíců cestování po Indii a Nepálu možnost hovořit, byli starší muži, ale úplnou výjimkou nebyli ani mladí muži kolem pětadvaceti let, kteří se vzdali rodinného života a vstoupili do askeze dříve.
Kouření marihuany z dýmek kuželovitého tvaru bytostně patří k duchovnímu růstu a životu indických a nepálských sádhuů. Konopí se podle historiků v oblasti střední a východní Asie v různých formách využívá přinejmenším osm tisíc let. Zprvu v pokrmech, kde se využívala zejména semena, která obsahují olej bohatý na některé vitamíny a žádoucí nenasycené mastné kyseliny, později ve formě textilií, následně (asi v první polovině 3. tis. př. n. l.) se konopí objevuje v čínské medicíně.[6] Léčebné a později spirituální využití konopí má v Indii tradici dlouhou tisíce let.[7]
Inhalací spalovaného sušeného samičího květenství (případně i horních lístků) konopí dochází k ovlivnění funkce mozku zejména účinnou látkou THC, tedy tetrahydrokanabinolem, resp. delta-9-tetrahydrokanabinolem[8] (ovšem kanabinoidů je více než stovka – např. THC, CBD, CBN a CBC), což subjektivně umocňuje jakýkoli prožitek.[9] To platí také o prožitku duchovním. Zatímco střídmější kouření vede k mírně intenzivnějšímu spirituálnímu prožitku a snazšímu odpoutání se, silnější až velmi silná konzumace zajistí částečné až úplné subjektivní odpoutání se od smyslového světa a ponoření se do plné přítomnosti „ustavičného nyní“. Čas také subjektivně plyne jinou rychlostí. Meditace či vztahování se k Bohu je prožíváno velmi intenzivně a může docházet až ke stavům mystického sjednocení s Bohem,[10] případně s celkem skutečnosti či pocitu souladu s vesmírem, ovšem účinná látka THC pouze zesiluje prožitek, a tedy záleží na každém jedinci a jeho duchovní cestě i úsilí, jaký výsledný prožitek přinese. Sádhuové vedle častějšího kouření sušeného květenství konopí užívají rovněž konopné nápoje (bhang) nebo pokrmy, které mají dlouhodobější účinky.[11]
Při silném opojení kanabinoidy může člověk prožívat pocit porozumění, či velmi opojný pocit skutečnosti, že vše do posledního detailu dává perfektní smysl. Sádhuové zdůrazňují, že tento stav je zcela nesobecký, oproštěný od vazby k já. Podle sádhuů správně rituálně kouřené konopí sjednocuje s Bohem. Duchovní nalazení se před a v průběhu kouření je klíčové. Mystický pocit jednoty lze připodobnit rozpuštění prožívání dichotomie subjekt–objekt, kdy sádhu svým delta-9-tetrahydrokanabinolem rozšířeným vědomím opustí své já a zakusí blaženou jednotu s celkem skutečnosti. Jde o splynutí átmana (vnitřní individuální podstaty lidské bytosti) a brahma (transcendentálního božského zdroje a podstaty celé skutečnosti), překonání separace jedince od věčného původu, uvědomění si svého božství, přesněji řečeno: uvědomění si božství.[12] Kde není žádné já, tam také není žádné utrpení, žádná osobní nepřízeň, žádná žádostivost, žádná budoucnost, žádné obavy, žádná osobní vůle. Někteří sádhuové hovoří o stavu jednoty, který provází pocit, že všechny otázky jsou vyjasněny, neboť není-li žádné já, nejsou žádné otázky. Otázky jsou proměnlivé – ve stavu jednoty je neproměnná věčnost.
Poznámky:
[1]Srov. KLOSTERMAIER, Klaus K. A Survey of Hinduism. New York: State University of New York Press, 2007, s. 299.
[2]Srov. FLOOD, Gavin. An introduction to Hinduism. Cambridge: Cambridge University Press, 1996, s. 92.
[3]Srov. KÜNG, Hans – STIETENCRON, Heinrich. Křesťanství a hinduismus. Praha: Vyšehrad, 1997, s. 87.
[4]Srov. tamtéž.
[5]Srov. JAINI, Padmanabh S. Gender and Salvation: Jaina Debates on the Spiritual Liberation of Women. Oakland: University of California Press, 1991, s. 180.
[6]Srov. COURTWRIGHT, David T. Forces of Habit: Drugs and the Making of the Modern World. Cambridge: Harvard University Press, 2009, s. 35–44.
[7]Srov. TOUW, Mia. The Religious and Medicinal Uses of Cannabis in China, India and Tibet.
Journal of Psychoactive Drugs, roč. 13, č. 1 (1981), s. 23–34.
[8]Srov. PÁLENÍČEK, Tomáš. Kanabis. Dostupné online: Tomáš Páleníček – Kanabis (ÚMKP, NUDZ 8.11.2018) – YouTube
[9]Srov. COURTWRIGHT, David T. Forces of Habit: Drugs and the Making of the Modern World. Cambridge: Harvard University Press, 2009, s. 35–44.
[10]Srov. DHAVAMONY, Mariasusai. Hindu Spirituality. Roma: Gregorian & Biblical Press, 1999, s. 129.
[11]Srov. PÁLENÍČEK, Tomáš. Kanabis. Dostupné online: Tomáš Páleníček – Kanabis (ÚMKP, NUDZ 8.11.2018) – YouTube
[12]Srov. KÜNG, Hans – STIETENCRON, Heinrich. Křesťanství a hinduismus. Praha: Výšehrad, 1997, s. 87.