Dne 13. dubna 2023 bylo zveřejněno rozhodnutí, kterým senát Nejvyššího správního soudu Slovenské republiky rozhodl o zamítnutí kasační stížnosti, kterou se žalobce domáhal změny rozhodnutí Ministerstva kultury Slovenské republiky v souvislosti s registrací Církve křesťanská společenství Slovenska. Nejvyšší správní soud Slovenské republiky tak potvrdil postup a závěry Ministerstva kultury Slovenské republiky, které jako prvoinstanční správní orgán odmítlo registrovat Církev křesťanská společenství Slovenska. Pod názvem „Cirkev kresťanské spoločenstvá Slovenska“ usilovaly o registraci sbory, které byly spjaty s misijním působením Křesťanského společenství Milost a s jeho vůdčí osobností Jaroslavem Křížem. O vzniku a historii této církve pojednávala první část tohoto textu a druhá část popsala úsilí církve o registraci mezi lety 2007 a 2012. Tato poslední část se věnuje misii této církve v České republice a neúspěšnému závěru jejího registračního procesu.
V době, kdy se Církev křesťanská společenství Slovenska neúspěšně pokoušela o registraci, a kdy se její členové dokonce pokusili registrovat církev Společenství víry, vyvíjelo toto společenství velmi úspěšnou misijní činnost v Česku. Získalo zde členskou základnu, která mu umožňovala podat návrh na registraci. Česká republika totiž registruje církve a náboženské společnosti jinak, než je tomu na Slovensku.[1]
Návrh na registraci Církve víry[2] v České republice byl podán dne 10. 10. 2011, tedy po zamítnutí registrace Církve křesťanská společenství Slovenska ze dne 13. května 2011, po snaze o registraci Společenství víry a po peripetiích s ní spojených, a téměř ve stejné době, kdy bylo dne 20. října 2011 vydáno rozhodnutí o odmítnutí registrace církve Společenství víry.
Znalecký posudek týkající se registrace Církve víry vypracoval pro Ministerstvo kultury ČR František Fojtík. Zjistil velmi těsnou vazbu mezi sbory v Česku a na Slovensku a seznámil se s důvody zamítavého rozhodnutí registrace Církve křesťanská společenství Slovenska. Ačkoliv měl k dispozici stejné materiály jako slovenské orgány, jeho závěry nebyly v případě hodnocení činnosti a působení Církve víry v České republice tak vyhraněné, aby se staly překážkou registrace tohoto subjektu.[3]
Církev víry se tak dne 22. 5. 2012 stala třicátou třetí registrovanou náboženskou společností v České republice. Na tomto případě lze zřetelně ilustrovat snadný a poměrně rychlý úřednický přístup a jiné legislativní nároky na nové církevní subjekty v Česku ve srovnání se Slovenskem.[4] Je však třeba připomenout důležité rozhodnutí Ústavního soudu Slovenské republiky z roku 2010, které konstatovalo, že institut registrace je v souladu s ústavou a že náboženskou svobodu mají garantovanou všichni bez ohledu na registraci. Jinými slovy, registrace je cesta k zákonným výhodám, ale náboženská svoboda je zaručena i bez ní. Příkladem jsou i muslimové žijící na Slovensku, kteří mají modlitebny, ale nemají peníze od státu a možnost vyučovat své náboženství na školách. Registrace církve na Slovensku má tedy významnou symbolickou hodnotu přijetí společností a zdůrazňuje roli státu při posuzování legitimní existence ve slovenské společnosti.
Církev křesťanská společenství Slovenska (CKSS) veřejně blahopřála své dceřinné Církvi víry k úspěšné registraci[5] a nechala si od stejného znalce vypracovat vlastní posudek, jehož závěry s Ondráškovým posudkem neladily. Český znalec František Fojtík se v něm vyslovil pro registraci CKSS, přičemž odmítl tvrzení o porušování lidských práv, manipulaci či nesnášenlivosti ze strany Církve křesťanská společenství Slovenska.
Na základě dvou diametrálně odlišných posudků nechal církevní odbor vypracovat „kontrolní“ posudek. Oslovil Kamila Kardise, působícího na Katedře religionistiky a filozofie Řeckokatolické teologické fakulty Prešovské univerzity. Znalec Kamil Kardis registraci CKSS nedoporučil. Jeho závěry a hodnocení činnosti CKSS se víceméně shodovaly s posudkem, který předložil L. M. Ondrášek. Podle jeho slov projevuje CKSS známky biblického a náboženského fundamentalismu, přičemž pastoři svévolně interpretují texty Písma svatého tak, aby vyhovovaly jejich partikulárním cílům a potřebám včetně nesnášenlivosti vůči jiným církvím. Zároveň se shodl s Ondráškem také na tom, že od členů je vyžadována bezvýhradná loajalita a že CKSS neprojevují zájem spolupracovat s žádnou registrovanou církví na Slovensku. Kamil Kardis dále potvrdil i skutečnost, že podstatná část aktivit a kázání hnutí CKSS je namířena proti katolické církvi a ostatním křesťanským denominacím. Různými citacemi dokládal, že kázání jednotlivých pastorů a kazatelů jsou „nasycené nesnášenlivostí, nenávistí a agresivní kritikou“.[6]
Církvi křesťanská společenství Slovenska se nicméně podařilo dvakrát uspět u Nejvyššího soudu, který věc vrátil církevnímu odboru k dalšímu projednání a doplnění důkazů. Registraci ministerstvo znovu zamítlo v roce 2018. Následnou žalobu o přezkoumání zákonnosti tohoto rozhodnutí ze strany Milosti zamítl Krajský soud v Bratislavě.
V roce 2017 byla navíc přijata zpřísňující novela, která ještě zvýšila minimální počet zletilých členů z 20 tisíc na 50 tisíc jako jednu z podmínek registrace církve. Proto lze předpokládat, že již žádné neocharismatické společenství na Slovensku státní registraci získat nedokáže.[7]
Nicméně, je třeba připomenout, že CKSS podala návrh na registraci dne 19. 2. 2007, tedy ještě před přijetím zpřísňující novely zákona z roku 2007. Pokud by tedy soud uznal chybný postup státních úřadů, mohlo toto společenství i přes změněné podmínky ještě státní registraci získat.
Přípravný orgán pro registraci Církve křesťanská společenství Slovenska se jako žalobce domáhal u Nejvyššího správního soudu Slovenské republiky přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Ministerstva kultury Slovenské republiky, kterým ministr kultury 2018 zamítl odvolání a potvrdil prvoinstanční správní rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě.
Nejvyšší správní soud Slovenské republiky tuto kasační stížnost zamítl. Kasační soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že správní orgány v projednávané věci v rámci registračního řízení odmítly registraci Církve křesťanská společenství Slovenska ze dvou základních důvodů. První důvod spočíval v tom, že dotčená náboženská organizace nesplňuje zákonné pojmové znaky církve plynoucí z § 4 ods. 1 zákona č . 308/1991 Sb., především není církví v tom smyslu, jak je definována v uvedeném ustanovení zákona, protože takto definované členství v ní nesplňuje znaky organizovanosti, příslušnosti a jednoznačné struktury. Navíc, vnitřní předpisy Církve křesťanská společenství Slovenska definují členství nekonkrétně, vágně a člena církve nelze nábožensky identifikovat a vymezit.[8]
Senát č. 6 Nejvyššího správního soudu Slovenské republiky vyjádřil názor, že pokud náboženská organizace v době probíhajícího registračního řízení nemá dostatečně zabezpečenou organizační strukturu, případně faktická organizační struktura neodpovídá organizační struktuře tak, jak je deklarována v příslušných aktech dané organizace, pak nelze mluvit o organizaci tak, jak to má na mysli právě ustanovení § 4 ods. 1 zákona č . 308/1991 Sb.[9]
Druhý důvod, pro který žadatel o registraci nevyhověl příslušnému návrhu na registraci Církve křesťanská společenství Slovenska, byl založen na zjištění, že její založení a činnost je v rozporu se zásadami lidskosti a snášenlivosti, čímž Církev křesťanská společenství Slovenska nesplnila jednu ze základních podmínek plynoucích z § 1 zákona 308/1991 Sb. V této souvislosti kasační soud poukázal na skutečnost, že správní orgány na základě provedeného dokazování konstatovaly, že nesnášenlivé chování Církve křesťanská společenství Slovenska vyúsťuje do mimořádných postojů a práh tolerance či respektu vůči lidem jiné víry a náboženství je nižší, než je společensky přijatelné. Z předložených důkazů měl senát za prokázané, že v dotčené náboženské organizaci jednoznačně převládají tendence k autoritářskému vůdcovství, uzavřenosti, fanatismu, nesnášenlivosti a selektování informací, přičemž tyto tendence nemají jen okrajový charakter. (…). Na základě rozsáhlého znaleckého dokazování dospěly správní orgány k závěru, že Církev křesťanská společenství Slovenska jednoznačně vykazuje znaky a praktiky destruktivních náboženských skupin a že toto společenství je charakteristické náboženským radikalismem, obsahujícím prvky podněcování náboženské nesnášenlivosti.[10]
Soud dále uvedl, že nemá důvod pochybovat o správnosti závěrů, ke kterým dospěly správní orgány na základě výsledků zrealizovaného znaleckého dokazování. Rozhodnutí bylo přijato senátem jednomyslně a je konečné. Tímto rozhodnutím ze dne 13. dubna 2023 byl tedy zápas o získání církevní registrace pro toto společenství po více než 17 letech definitivně uzavřen.[11]
Poznámky:
[1] Srov. HALASOVÁ, T. Sociologické a teologické příčiny vzniku Církve víry, diplomová práce, Praha, 2014.
[2] Název Církev víry odpovídá teologickému zaměření a také odpovídá i novému názvu, pod kterým se pokoušela jejich „mateřská církev“ se na Slovensku nově registrovat.
[3] Srov. Znalecký posudek č. 1/1347/2012, Posouzení některých otázek v souvislosti s žádostí o registraci Církve víry.
[4] Kuriózní situace rychlé registrace Církve víry, dceřiné církvi Křesťanských společenství Milost vzhledem k nesnázím a zápasu o uznání jejího mateřského ústředí na domácí scéně si všímá také: VOJTÍŠEK, Z. Registrována třicátá třetí náboženská společnost. Dingir 3/2012, str. 101, a MRÁZEK, M.; VOJTÍŠEK, Z. Nové registrace II., Dingir 1/2014, str. 4–7.
[5] „Nejnovější zprávou z posledního období je registrace Církve víry v České republice. Je to církev, se kterou jsme úzce spjatí – někteří z jejích služebníků byli dokonce vyslaní ze Slovenska. Je smutné, že existuje diametrální rozdíl v pohledu na práci a působení letnično-charismatické církve v České republice a na Slovensku. Zatímco v Čechách trvala registrace několik měsíců, na Slovensku se táhne už šestým rokem. Registraci Církve víry nezabránilo ani to, že si české Ministerstvo kultury vyžádalo ze Slovenska materiály týkající se registrace CKSS. Český znalec (řádný soudní znalec, ne účelově a jednorázově vybraný, jako v našem případě) určitě nad postupem kompetentních na Slovensku jenom kroutil hlavou. Gratulujeme Církvi víry a přejeme svobodný rozvoj při šíření evangelia Ježíše Krista.“ Kříž, J., Pokračujeme, Logos 6/2012. Viz též: http://www.milost.sk/logos/clanok/pokracujeme-16, překlad a důraz aut. (17. 12. 2013).
[6] Nepochopení kresťania či škodlivá sekta? Čo je problém spoločenstva Milosť
[7] V případě registrace církví neocharismatického typu stojí za to připomenout také neúspěšný pokus o získání státní registrace neocharismatického společenství Jednoty bratrské na Slovensku a Slova života v roce 2007. Několik církevních sborů Jednoty bratrské totiž existuje jako součást české provincie Jednoty bratrské od roku 2002 také na Slovensku. Pod heslem „Registrace církve: pomoz a podpoř dobrou věc!“ zveřejnili zástupci Jednoty bratrské na svých internetových stránkách podobnou výzvu jako i představitelé křesťanského občanského sdružení Slovo života. „Vážení spoluobčané, dovolujeme si Vás požádat o pomoc při registraci naší církve Jednota bratrská na Slovensku (…) Jednota bratrská v České republice (my jsme zatím součástí české provincie JB) je státem uznanou církví a je součástí Ekumenické rady církví. Nejde o žádnou novodobou sektu, ale o křesťanskou církev se starou tradicí (vznikla v roce 1457 v Čechách), která se však snaží dobrou zprávu evangelia komunikovat dnešní společnosti relevantním způsobem.“ Informace o petičních kampaních na sebe vzájemně odkazovali na internetových stránkách jak Slova života na Slovensku, tak i Jednoty bratrské na Slovensku. ČIŽMÁR, R. Slovo života a Jednota bratská vyzvali občanov SR k podpore na svoju registráciu ako cirkvi. Křesťan dnes, 24. února 2007, download 20. 2. 2015. V současné době není již článek on-line dostupný. Dostupné v archivu společnosti pro studium sekt a nových náboženských hnutí. (Obě kampaně byly neúspěšné a po zpřísňujících novelách v roce 2007 a 2017 se již neopakovaly.) K tématu viz též https://info.dingir.cz/2019/10/dvacet-let-od-dovrseni-transformace-jednoty-bratrske/.
[8] Srov. Rozhodnutie: Senát č. 6 zamietol kasačnú sťažnosť, ktorou sa žalobca domáhal zmeny rozhodnutia Ministerstva kultúry Slovenskej republiky v súvislosti s registráciou církvi.
[9] Srov. tamtéž.
[10] Srov. tamtéž.
[11] Reakci na toto rozhodnutí i na mediální pozornost lze nalézt zde.
Náhledová fotografie ze zdroje zde.
Na tuto sérii navazuje autorčin článek „Neocharismatická hnutí ve vývoji a na cestě k většinové společnosti“ a zasazuje Církev křesťanská společenství Slovenska do širšího kontextu. Vyjde na začátku srpna.
Medailon autorky: Mgr. et Mgr. Tereza Halasová, Ph.D. vystudovala ETF UK, kde v roce 2021 obhájila dizertační práci Dynamika vývoje českého charismatického a neocharismatického hnutí: Religionistická reflexe vztahu etablovaných denominací a obnovných hnutí.
Psali jsme v Dingiru (vyjmenovány jsou pouze články autorky Terezy Halasové na podobná témata):
Mezi umírněností a radikalitou, Dingir 1/2017, str. 23–25.
Nová apoštolská reformace, Dingir 3/2017, str. 76–79.
Letniční oheň jako kdysi: Africký a asijský neocharismatický pentekostalismus, Dingir 1/2019, str. 17–21.
Fenomén KS Milost, Dingir 3/2021, str. 90–93.
Související články:
