Dne 13. dubna 2023 bylo zveřejněno rozhodnutí, kterým senát Nejvyššího správního soudu Slovenské republiky rozhodl o zamítnutí kasační stížnosti, kterou se žalobce domáhal změny rozhodnutí Ministerstva kultury Slovenské republiky v souvislosti s registrací Církve křesťanská společenství Slovenska. Nejvyšší správní soud Slovenské republiky tak potvrdil postup a závěry Ministerstva kultury Slovenské republiky, které jako prvoinstanční správní orgán odmítlo registrovat Církev křesťanská společenství Slovenska. Pod názvem „Cirkev kresťanské spoločenstvá Slovenska“ usilovaly o registraci sbory, které byly spjaty s misijním působením Křesťanského společenství Milost a s jeho vůdčí osobností Jaroslavem Křížem. O vzniku a historii této církve pojednávala první část tohoto textu. Druhá část popisuje úsilí církve o registraci do roku 2012 a jeho souvislosti.
Registrace církve na Slovensku obnáší nejen získání právní subjektivity, ale i změnu postavení v očích veřejnosti, významnou finanční podporu od státu a další práva i benefity. Registrované církve mají nárok na tuto podporu na základě zákona č. 250/2002 Zb., známého jako „Zmluva medzi Slovenskou republikou a registrovanými cirkvami a náboženskými spoločenstvami“. Benefity spojené s registrací jsou v porovnání s ostatními státy EU mnohem vyšší.[1] Registrace ale zároveň s sebou pro nově zaregistrovanou církev a náboženskou společnost přináší změnu společenského postavení, čili i jistou úctu a vážnost v očích veřejnosti,[2] o kterou projevují zájem i ta společenství, která z důvodu svého náboženského přesvědčení nemají o státní dotaze zájem.
Zákon o registraci však obsahuje podmínky, které v současné době není dost možné naplnit. Do roku 2007 se registrace řídila zákonem č. 192/1992 Zb. „o registrácii cirkví a náboženských spoločností“, v němž je v § 2 uvedeno: „Církev nebo náboženská společnost mohou podat návrh na registraci, 2) pokud prokáží, že se k nim hlásí nejméně dvacet tisíc zletilých osob, které mají trvalý pobyt na území Slovenské republiky.“ Tento zákon byl kvůli vysokému censu kritizovaný ještě před zpřísňující novelou v roce 2007. V této novele je v § 12, písm. d), uvedeno, že návrh na registraci musí obsahovat „čestné prohlášení nejméně 20 000 zletilých členů, kteří mají trvalý pobyt na území Slovenské republiky a jsou občany Slovenské republiky, o tom, že se hlásí k církvi nebo náboženské společnosti, podporují návrh na její registraci, jsou jejími členy, znají základní články víry a jejího učení a jsou si vědomi práv a povinností, které jim vyplývají z členství v církvi nebo náboženské společnosti, s uvedením jejich jmen, příjmení, trvalého pobytu a rodných čísel.“[3] Kvalitativní posun z 20 000 sympatizujících lidí na 20 000 členů prakticky znemožnil registraci nových náboženských subjektů. Tento zákon neřeší, jakým způsobem mají existovat církve a náboženské společnosti, než stanoveného počtu členů dosáhnou.[4]
Dne 19. 2. 2007, tedy ještě před přijetím diskutované novely zákona, předložil přípravný výbor pro registraci návrh na registraci: „Církvi kresťanské spoločenstvá Slovenska“ (dále jen CKSS). Použitá formulace v záhlaví podpisových archů však nebyla v souladu s požadavky zákona č. 308/1991, a tak registrující orgán vyzval přípravný výbor, aby chybu napravil a návrh doplnil. Pro přípravný výbor to znamenalo znovu opakovat celý proces získání potřebných podpisů a to v časově omezeném limitu.[5] Nicméně, přípravný výbor předložil dne 27. dubna 2007 nové, opravené podpisové archy splňující zákonnou formulaci, s podpisy plnoletých osob s trvalým pobytem na území SR hlásících se k CKSS. Přesto církevní odbor Ministerstva kultury jako registrující orgán tuto registraci rozhodnutím z 22. července 2007 odmítl.[6]
Ředitel církevního odboru Ján Juran uvedl, že „důvod, proč resort kultury zamítl zaregistrovat novou církev, je ten, že Ústav pre vzťahy štátu a cirkvi dostal množství stížností týkající se psychické manipulace v tomto společenství, co považuje MK ČR za porušování ochrany zdraví a práv občanů.“ Poukazoval tím na § 15 zákona č. 308/1991 Zb. o slobode náboženskej viery a postavení cirkví a náboženských společnosti, kde je uvedeno, že „registrující orgán přezkoumá, zda založení a činnost církve nebo náboženské společnosti není v rozporu s legislativou, ochranou bezpečnosti občanů a veřejného pořádku, zdraví a mravnosti, zásadami lidskosti a snášenlivosti.“
Při rozhodnutí vycházelo ministerstvo ze stanoviska a podkladů, které poskytl Ústav pro vztahy státu a církví. Jejich součástí bylo i vyjádření občanského sdružení Integra – Centrum prevence v oblasti sekt, podle kterého se ve společenství opakovaně projevuje psychická manipulace. V několika případech Integra evidovala závažné negativní důsledky členství.
Daniel Šobr, mluvčí zakládané CKSS, se k zamítavému stanovisku vyjádřil: „Vytýkají nám, že provádíme psychickou manipulaci, ale neprokázali to, a zákon sám nedefinuje, co je psychická manipulace.“ Přípravný výbor pro registraci CKSS využil možnost napadnout toto rozhodnutí a v zákonné lhůtě se obrátil na Nejvyšší soud SR s návrhem na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Soud uznal stížnosti přípravného výboru pro registraci CKSS a svým rozsudkem z 24. března 2009 napadené rozhodnutí zrušil z důvodu nedostatečného odůvodnění a věc vrátil Ministerstvu kultury k přezkoumání a doplnění údajů.
Církevní odbor ministerstva požádal dne 5. června 2009 o odborné stanovisko Ústav pro vztahy státu a církví a připravil dotazník s deseti otázkami, týkajícími se činnosti a působení tohoto subjektu. Získal ale rozporuplné odpovědi, a proto požádal dne 19. října 2009 o stanovisko Ľubomíra Martina Ondráška, známého odbornými vědomostmi o pentekostalismu, k němuž CKSS patří. Na základě jeho znaleckého posudku a dalších předložených a shromážděných důkazů dospěl registrující orgán k závěru, že založení a činnost CKSS není v souladu s ochranou práv a zdraví občanů. Proto Ministerstvo kultury Slovenské republiky vydalo dne 13. května 2011 rozhodnutí, kterým byla registrace této církve odmítnuta.
Okolnosti odmítnutí přiblížil pořad rádia Lumen dne 17. 8. 2013, zaměřený na činnost a působení Křesťanského společenství Milost. V něm se JUDr. Ján Juran vyjádřil, že „KS Milost z požadovaných podmínek registrace nesplňovalo zvláště požadavek snášenlivosti k jiným církvím a náboženským společenstvím“, a uvedl, že „tento fakt byl hojně podložen jak ve znaleckém posudku, tak v odborné studii Neocharizmatické hnutie na Slovensku“.[7] Dále uvedl, že po „vyhodnocení činnosti tohoto společenství, shledali, že pro registraci není důvod.“ Dr. Juran dodal, že Nejvyšší soud věc vrátil 26. 9. 2012 k dalšímu řízení a podotkl, že „Křesťanská společenství byla ze zákona povinna poskytnout součinnost při znaleckém úkonu, což neučinila, ba právě naopak, jak Církevní odbor a Ústav pro vztahy státu a církví, tak i ustanovený znalec zaznamenal z jejich strany mnohé nepříjemnosti a obstrukce“.
Nespokojenost s postupem Ministerstva kultury a touha registrovat církev s neocharismatickou orientací, a stát se tak plnohodnotnou církví na Slovensku vedla vedoucí představitele a stoupence hnutí k zvláštnímu a mravně pochybnému pokusu. Dne 21. února 2011 byla na Ministerstvo kultury doručena žádost o registraci církve Společenství víry. Na základě nového zákona, který zpřísňoval podmínky registrace a vyžadoval 20 000 členů pro nově registrované subjekty, obsahovala 21 500 čestných prohlášení členů tohoto společenství. Ze stanoviska expertů na religionistiku a teologii však vyplynulo, že toto společenství na slovenské náboženské scéně neexistuje. Vzhledem k personálnímu propojení a dalším společným znakům se ukázalo, že za snahou registrovat Společenství víry stojí občanské sdružení Křesťanská společenství Slovenska. Při zkoumání údajů obsažených v čestných prohlášeních a jejich porovnání s oficiálními údaji registru obyvatel Slovenské republiky se objevilo mnoho nesrovnalostí. Jen přibližně 23 % ze zkoumaných prohlášení (10 253) bylo správných. Náhodně vybraní lidé, jejichž údaje čestná prohlášení obsahovala, byli na toto společenství dotázáni a zjistilo se, že o něm nic neví. Svým podpisem stvrdili, že toto čestné prohlášení nikdy nepodepsali. Registrující orgán vydal 20. října 2011 rozhodnutí o odmítnutí registrace církve Společenství víry, zhodnotil tento pokus o registraci jako podvod a ministr kultury podal na Krajské prokuratuře v Bratislavě 8. prosince 2011 trestní oznámení kvůli podezření z trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji. Dne 28. května 2012 bylo podání zamítnuto, protože pachatele nebylo možno jednoznačně určit a protože občanům, jejichž údaje byly použity v čestných prohlášeních, nebyla způsobená újma.[8]
Do složitého děje úsilí o registraci dále vstoupily i události, týkající se obdobné církve v Česku. Spolu se závěrem celé dlouhé kauzy jsou popsány ve třetí části tohoto textu.
Náhledová fotografie ze zdroje zde.
Medailon autorky: Mgr. et Mgr. Tereza Halasová, Ph.D. vystudovala ETF UK, kde v roce 2021 obhájila dizertační práci Dynamika vývoje českého charismatického a neocharismatického hnutí: Religionistická reflexe vztahu etablovaných denominací a obnovných hnutí.
Poznámky:
[1] ONDRÁŠEK, Ľ. M., Stav náboženskej slobody v Slovenskej republike, správa z letnej stáže 2008, Ročenka Ústavu pre vzťahy štátu a církvi 2008, Bratislava, 2009.
[2] „Štát uznáva len cirkvi a náboženské spoločnosti, ktoré sú registrované. Registrácia má významný dosah v zmysle akceptovania určitej inštitúcie štátom, čo v podmienkach nášho systému znamená, že podstatou činnosti cirkvi ako subjektu práva je duchovné pôsobenie, šírenie náboženských a mravných ideí v spoločnosti, na rozdiel od iných subjektov, ktorých činnosť je prevažne zameraná na majetkovú podstatu.“
[3] Zákon č. 201/2007, z 29. marca 2007, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 308/1991 Zb. o slobode náboženskej viery a postavení cirkví a náboženských spoločností v znení zákona č. 394/2000 Z. z.;
[4] Důvodem zpřísnění zákona bylo využití jeho volnějšího výkladu v případě registrací Církve Ježíše Krista svatých posledních dní dne 18. 10. 2006 a Bahájského společenství v Slovenské republice dne 14. 4. 2007.
[5] Srov.: Réma 50/2009, O registrácii. Logos 7–8/2009, Registrácia, otvorený list; Logos 9/2009, Registrácia; také Logos 11–12/2009, Registrácia, verejné vyjadrenie k otázkám ohledně činnosti CKSS.
[6] Více: HALASOVÁ, T., Sociologické a teologické příčiny vzniku Církve víry, diplomová práce, Praha, 2014.
[7] Srov.: ONDRÁŠEK, Ľ. M., Neocharizmatické hnutie na Slovensku, Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2011.
[8] Více: ONDRÁŠEK, Ľ. M., MOĎOROŠI, I., Pentekostalizmus v súčasnom náboženskom a spoločenskom kontexte, Katolická univerzita v Ružomberoku, Filozofická fakulta, 2013, str. 122–130.
Psali jsme v Dingiru (vyjmenovány jsou pouze články autorky Terezy Halasové na podobná témata):
Mezi umírněností a radikalitou, Dingir 1/2017, str. 23–25.
Nová apoštolská reformace, Dingir 3/2017, str. 76–79.
Letniční oheň jako kdysi: Africký a asijský neocharismatický pentekostalismus, Dingir 1/2019, str. 17–21.
Fenomén KS Milost, Dingir 3/2021, str. 90–93.
Související články:
