Jan A. Kozák, Sága o Lundirovi: Synu zimy, hvězdopravci a staviteli, Praha: Malvern 2023.
Jméno Jana A. Kozáka není jistě třeba čtenářům Náboženského infoservisu představovat. Jedná se o jednu z nejvýraznějších osobností střední generace pražských religionistů, specialistu na náboženství starých Seveřanů a teoretika mythologie. Před půl rokem jsme v Infoservisu ostatně publikovali článek o Kozákově knize Monomýtus: Syntetické pojednání o teorii mýtu, která vyšla v roce 2022 v nakladatelství Malvern. V něm jsem Kozáka označila za „syna Eliadova“, věrného následovníka teorií slavného rumunského religionisty. Dnešní článek má za cíl poodhalit jeho jinou, veřejnosti méně známou tvář: jako je Jan Kozák synem Eliadovým, je rovným dílem i synem Tolkienovým. A Sága o Lundirovi, která přednedávnem vyšla (opět u nakladatelství Malvern), je toho výmluvným dokladem.
O co se jedná? Zdánlivě opět o odborný text. Sága o Lundirovi: Synu zimy, hvězdopravci a staviteli, je uvedena jako Kozákem přeložený a komentovaný originál z uldarského jazyka, vůbec první literární dokument ze světa Qurandu, který se českému čtenáři dostává do rukou. Kozák, ač v tiráži jediný, je na obálce citován pouze jako jeden ze tří autorů; a to jako odborník na dějiny Qurandu a rozluštitel uldarštiny a siranijštiny. Jako druzí dva tu figurují Jakub Hruška coby kartograf, jenž připravil faksimile Velké mapy Qurandu, a Jiří Karban, expert na qurandské rukopisy, který „zhotovil faksimile iluminací v sáze.“ Kniha skutečně obsahuje obsáhlou mapu na křídovém papíře o rozměrech 56 x 31 cm i bohatství barevných ilustrací (a je třeba dodat i to, že je celá tištěná barevně a vůbec pojata s mimořádnou nakladatelskou péčí). Vlastní text Ságy o Lundirovi přitom zabírá pouhých 110 stran z celkových 252. Předchází jí úvod do qurandského ságového stylu i krátké pojednání o původu a dějinách Ságy o Lundirovi. Po skončení Ságy pak více než polovinu knihy zabírá Průvodce světem Qurandu v podobě delších encyklopedických hesel. Autoři zdůrazňují, že se drželi pouze těch reálií, které se nějakým způsobem obrážejí v sáze, aby nezahltili čtenáře přílišným množstvím nesouvisejících informací.
Váhá-li čtenář nad neznámými jazyky a nepovědomým světem Qurandu, připadá-li si zaskočen, že o něm nikdy neslyšel, je to zcela na místě. Sága o Lundirovi je pochopitelně neexistujícím dokumentem a Qurand fikčním světem. „Překladatel a komentátor“ textu je ve skutečnosti jeho autorem a „experti na qurandské rukopisy a mapy“ jsou umělci a ilustrátoři, kteří knize vytvořili obrazový doprovod. Sága o Lundirovi je v tomto smyslu prvním publikovaným literárním dílem Jana A. Kozáka, které nespadá do odborného žánru. Jde tu o ryzí, čistokrevnou fantastiku.
Prakticky každý, kdo Jana Kozáka osobně zná, se dříve nebo později rozsáhle obeznámí s jeho láskou k J. R. R. Tolkienovi a jeho Středozemi. Ta se podle autorových vzpomínek táhne až hluboko do dětství, kdy objevil v knihovně svých rodičů samizdatový překlad Pána prstenů. Rané setkání s Tolkienem na Kozáka nesmírně zapůsobilo a zásadně ovlivnilo jeho budoucí život i kariéru. Jak jeho odborné působení coby religionisty, tak některé jeho pozdější koníčky pramení podle všeho právě tady: nad zprohýbanými a přeškrtanými stránkami samizdatového strojopisu tehdy v mladém chlapci vzplála touha vytvořit vlastní fikční svět, který by byl Středozemi podobný. Jeho plodem byla nejen láska k fantasy literatuře, ale také zájem o zaniklé jazyky (Kozák spolu s religionistikou vystudoval latinu a kromě staroislandštiny se věnoval např. také starořečtině či sanskrtu), záliba v historickém šermu, který Kozák ve volném čase vyučuje, a dokonce i samo rozhodnutí věnovat se komparativní mythologii. Pro potřeby Ságy o Lundirovi je však zvláště klíčové zmínit dlouholeté hraní pen-and-paper RPG her, kterým se Kozák věnoval jako game master („Vypravěč“) a v jejichž rámci začal vznikat i fikční svět Qurand, či snad přesněji řečeno, Universum Siranie. Kozákovy webové stránky Siranie.net umisťují počátek fikčního světa někam do roku 1999; tvrdí přitom, že hraní her z jeho prostředí nepřerušeně, byť s přestávkami, pokračuje dodnes. Během pětadvaceti let své existence se přitom Siranie pochopitelně měnila. A protože její zrod zhruba odpovídá momentu, kdy Kozák zahájil studium religionistiky a latiny, postupně se transformovala z původního „barevňoučkého fantastického světa dětských představ“ (jak ji na webu Siranie.net charakterizuje Kozák sám) na komplexnější, realističtější projekt složitého fikčního světa. Ten pak publikací Ságy o Lundirovi deklaroval nemalé literární a umělecké ambice.
To vše především znamená, že Sága o Lundirovi je podstatně méně literárním dílem a podstatně více komplexním bludištěm fikčních jazyků, složitých map a nepřeberných reálií světa Qurandu. Tolkienovská inspirace je zvláště patrná v celkové chmurné a velebné povaze universa a ve starobylém designu společnosti i příbuzenských vztahů (včetně velmi tradičních genderových rolí a výlučném důrazu na vznešenou qurandskou aristokracii). Tytéž motivy však nepochybně vyvěrají i ze studia reálných dávných kultur, jimž se autor věnuje, i z jeho eliadovských sympatií. V tom s ním ostatně drží krok i ilustrace: Karbanovy nádherné kresby se zdařile inspirují středověkými manuskripty a dodávají knize silnou atmosféru. Dá se dokonce říci, že jestliže Sága může na čtenáře skutečně chvílemi působit jako autentický starý rukopis, je to rovným dílem Kozákova i Karbanova zásluha. Na tomto místě je pak dlužno dodat, že Kozák obecně rád na svém světě pracuje v týmu a část materiálu obsaženého na stránkách Siranie.net je tak dílem jeho přátel a fanoušků. Několik kratších i delších textů situovaných do Universa Siranie vytvořila např. Lucie Lukačovičová, která je nejen jednou z nejznámějších současných českých fantasy spisovatelek, ale i Kozákovou kamarádkou z dětství a dlouholetou hráčkou RPG pod jeho vedením. I přes množství dalších tvůrců však zůstává Kozák centrální osobou Universa Siranie a není proto přehnané říci, že Sága o Lundirovi je jakýmsi jeho osobním Silmarillionem.
Jaká tedy Sága je? Inu, především se na ní podepisuje to, že Kozákovým cílem je spíše world-building než tvorba literárního textu v klasickém slova smyslu. Styl je úsporný a spíše děj popisuje, než by jej nechával čtenáře skutečně zakusit: částečně se v tom ostatně inspiruje severskými ságami, jimž se Kozák ve své religionistické práci důkladně věnoval. Některá Kozákova raná díla měla v tomto ohledu tendenci napodobovat i severskou poetiku včetně skaldských kenningů a budovat ornamentální archaický styl. Ten však ve výsledku působil na současného čtenáře poněkud afektovaně a nečitelně. Sága o Lundirovi se však takto vypjatému extrému důsledně vyhýbá a je třeba konstatovat, že jí to velmi svědčí: přesto si však dokázala ponechat zjevnou inspiraci dávnými literárními formami, včetně záměrně archaizujících rysů. Většinou jde o zažité rekvizity fantasy stylu nebo typické obraty dobře známé z pohádek a mýtů. Místy je ale Kozák zničehonic překročí a vsune doprostřed textu nečekaně poutavý básnický obraz nebo zasáhne neotřelým, nečekaným slovem. Nad Ságou o Lundirovi jsem tak znovu přemýšlela o věci, která mě nad texty Jana Kozáka tu a tam napadá: jestli se v něm totiž neskrývá mnohem více básnického talentu, než je zdráhavě ochoten připustit.
Samostatnou kapitolou jsou reálie. Vzhledem k povaze textu a RPG kontextu, z něhož vznikl, je očekávatelné, že se v Sáze o Lundirovi zachází do složitých podrobností. Než se vůbec dostaneme k hlavnímu hrdinovi, vylíčí nám autor dopodrobna osudy nejméně dvou předchozích generací jeho předků a rozhodí takové bohatství jmen a toponym, že ten, kdo Universum Siranie předem nezná, je zaskočen a místy poněkud přehlcen. Text Ságy se v tomto ohledu chová podobně jako skutečné dochované starověké texty: předkládá totiž čtenáři nepovědomé prostředí, jež předpokládá perfektní předběžnou orientaci a v němž nezasvěcený bez doplňujícího komentáře snadno zabloudí. V kombinaci s odtažitým popisným stylem to znamená, že si Sága drží svého čtenáře poněkud od těla. Kozák ostatně ponor do textu zřejmě ani nepředpokládá, naopak zjevně počítá s tím, že siranijský neofyt bude listovat svazkem sem a tam a přeskakovat od Ságy k Průvodci světem Qurandu a zpátky. V tomto smyslu jde o text určený pro specifického čtenáře, jehož více než strhující imerzivní příběh zajímá košatý nepovědomý svět, do něhož se proniká pomalu a obtížně. Totéž platí pro figury, jež spíše než literární postavy připomínají vitráže v kostelních oknech, ostatně stejně, jako je tomu v Silmarillionu. Individuální uvěřitelné charakteristiky jsou u nich záměrně potlačeny a vklíněny do archetypálních obrysů bájných reků, děsivých démonů, mocných mágů a vznešených králů. I to samozřejmě zvyšuje celkovou odtažitost textu. Má-li však čtenář zkušenosti se studiem písemných památek zaniklých kultur, může pro něj obtížná prostupnost Ságy o Lundirovi paradoxně představovat formu sympatického spikleneckého mrknutí od jejich na slovo vzatého znalce. Prastaré texty se prostě čtou těžce, víme?
U appendixu bych si pak tipla, že částečně pochází ze starších fází autorovy literární tvorby – z některých pasáží patrně prosvítá dvacet let stará osobnost zaníceného mladého tvůrce. Zde je pochopitelně worldbuildingový cíl textu patrný nejvíce. Vzdor deklarované snaze omezit encyklopedické pasáže na bezprostřední kontext Ságy, se Kozák zřejmě rozhodl zahrnout i další spíše nesouvisející texty, které považoval za poutavé. Tak se do appendixu dostaly např. popisy některých „ras“ Qurandu, které se v Sáze neobjevují a které jsou zajímavé spíše tím, jaký poskytují náhled do duše svého autora. Na druhou stranu jiné pasáže, zvláště ty věnované Xalgonu, Horologiu a Zilathům, je velmi vhodné, aby do Siranie nezasvěcený čtenář aspoň přelétl. Představují totiž důležitý vysvětlující kontext jak pro text Ságy, tak pro ilustrace.
Kdybych měla vše uvedené shrnout do jednoho odstavce, myslím si, že ideálním čtenářem Ságy o Lundirovi jsou fanoušci a aktivní hráči RPG z Universa Siranie, pro něž je ostatně jistě určena především. Přátelům a kolegům pak poodhaluje něco z kontextu Kozákova religionistického působení, zejména hlubokou lásku k J. R. R. Tolkienovi i obrovský vliv, jaký měl tento velikán v podstatě na celý Kozákův život. V českém fantasy kontextu se pak jedná o dílo ambivalentním způsobem výjimečné. Na jednu stranu představuje neotřelý projekt, jenž se výrazně vymyká typické produkci české fantastiky a představuje svébytné umělecké dílo na hranici prózy, poezie, výtvarného umění a interaktivních herních žánrů. Na druhou stranu však právě proto těžko dokáže oslovit mainstreamového čtenáře fantastiky, který přeci jen baží především po jednoduchém strhujícím ději.
Související články:
