V neděli 21. května 2023 se v prostoru Ze Mě v Praze-Vršovicích uskutečnila kakaová ceremonie s umbandou. Kakaová ceremonie navázala na sérii akcí, pořádaných českými příznivci afro-brazilského synkretického náboženství umbandy. Rozhovor s Barborou Hlaváčovou (*1992), jednou z hlavních osobností české umbandy, jsme přinesli před několika dny.
Ceremonie začala v 11 hodin příchodem účastníků a přípravou prostoru. V čele místnosti byl umístěn oltář, na němž stály sošky některých orišů – personifikovaných přírodních sil, pocházejících z jorubské tradice, které umbanda uctívá. Na vedlejším menším oltáři stála bílá hořící svíce a menší sošky tzv. Pretos Velhos (starých černochů) – duší bývalých afro-brazilských otroků, kteří hrají v umbandové duchovní práci významnou roli. Pretos Velhos [pretos veljos] byli během ceremonie připomenuti i zpěvem příslušných sakrálních písní (pontos), protože jim je zasvěcen měsíc květen.
Ceremonie byla zahájena v kruhu. Při úvodní otevírající modlitbě všichni účastníci klečeli s hlavou na zemi, na projev úcty k silám, se kterými se v umbandě pracuje. Poté byly ve stoje předneseny zahajovací modlitby, konkrétně Otčenáš a Zdrávas Maria – obě v portugalštině i v češtině – a brazilská spiritistická modlitba Klíč harmonie. Účastníků bylo dohromady asi patnáct. Část z nich tvořili Češi, část Brazilci žijící v ČR.
Poté bylo účastníkům podáno ceremoniální kakao. Kakao se v rámci brazilské umbandy běžně neužívá, organizátoři ho zařadili jako prostředek k lepšímu napojení na své tělo a energie spjaté s jihoamerickým prostředím. Po meditativním vypití kakaa následovalo vykuřování prostoru bílou šalvějí, již za zpěvu pontos, doprovázených hrou na bubny a rytmickým tleskáním účastníků.
Během zhruba tříhodinového obřadu byli postupně představeny písně různých orišů (personifikovaných přírodních sil) a guías (duchovních průvodců obývajících oblast astrálu). Skrze písně a rituální invokace byli představeni orišové Oxóssi [ošosi], kterému patří lesy, Ogum, duchovní bojovník a ochránce umbandy, Nana, prababička všech orišů, Yemanjá [jemanža], mateřská a lunární oriša, obývající oceán, nebo Exu [ešu], oriša zprostředkující pohyb mezi duchovním a materiálním světem.
Z guías byla představena indiánka Jurema [žurema], již zmínění Pretos Velhos, ale také duše námořníků Marinheiros [mariňejros] nebo divokých pouličních žen, známých jako Pomba-Giras [pombažiras].
Během zpěvu věnovaných indiánce Juremě, která se specializuje na rostliny a léčení, došlo i k energetické očistě účastníků bazalkovými trsy namočeními ve vodě. Během oslavování Yemanji byli účastníci kropeni různými vonnými esencemi. Pozoruhodnou částí ceremonie bylo cvičení, kdy si účastníci stoupli do řady za sebe. Člověk vpředu se postupně uvolnil a opřel se o toho, kdo stál za ním. Účastníci se na první pozici postupně střídali. Toto cvičení mělo umožnit každému zakusit oporu od druhých lidí a zároveň symbolicky vyjadřovat oporu, kterou každý z nás má ve své linii předků. Cvičení proto probíhalo během zpěvů pontos pro Nanu, prababičku všech orišů.
Během ceremonie někteří účastníci střídavě posedávali, postávali, pohupovali se do rytmu, tleskali, vířivě se točili, třásli se, chodili po místnosti nebo tančili, občas i velmi divoce. Obřad byl uzavřen v kleče a s hlavou na zemi. Poté byly odříkány uzavírací modlitby. Opět došlo na Otčenáš a Zdrávas Maria v obou jazycích, poté na umbandovou modlitbu Caritas, rovněž v obou jazycích, jakož i na tradiční mariánskou modlitbu Zdrávas Královno (Salve Rainha) v portugalštině.
Po oficiálním uzavření duchovní práce se účastníci posadili do kruhu a společně jedli ovoce. Ovoce bylo během ceremonie shromážděné před hlavním oltářem a nabíjelo se univerzální životní silou, která je v umbandě známa jako Axé [aše].
Náhledové ilustrační foto ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingiru:
téma 4/2015: Náboženství v současné Africe.
Související články:
